Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284807
9
Vrchní velitel
V
roce 1935, tři roky po Ničině uvedení do společnosti, ji bratr Victor vzal do Le Touquet ve Francii. Tato módní britská enkláva na druhé straně Kanálu se v reklamách nabízela jako „nová atmosféra v neformálním prostředí“. Ve dvacátých letech tu začal trávit víkendy populární dramatik, herec a zpěvák Noël Coward se svými bohémskými přáteli a od té doby se do přímořského letoviska sjížděli zábavychtiví mladí lidé, aby si užívali motocyklových závodů, hazardních her a tanečních večírků. Při obědě pořádaném jedním bratrancem Rothschildem se Nica seznámila se svým budoucím manželem. Dívce bez otce vyrůstající v domácnosti, které dominovaly ženy, připadal baron Jules de Koenigswarter úžasně sebejistý a okouzlující. O deset let starší ovdovělý Žid, otec malého chlapce, pracoval v Banque de Paris jako důlní expert. Rodina de Koenigswarterova pocházela z Rakouska, ale před více než sto lety se usadila ve Francii. Patřila k těm kosmopolitním skupinám lidí, kteří se s lehkostí přesouvají z jedné země do druhé, ať už za obchodem, loveckými revíry nebo tancem. Rozsika rodinu znala ze svého mládí. Disponovala sice nějakým bohatstvím, ale Jules musel pracovat, aby se uživil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284807
Jazzová baronka
100
Nica byla doslova unešená. Ještě než oběd skončil, odvezl ji Jules z restaurace přímo na letiště a posadil do svého hornoplošníku Leonard Moth. Už jejich první setkání předznamenávalo vzorec, kterým se měl řídit jejich společný život. Pro Julese, kterého Nica později překřtila na Vrchního velitele, byla kromě vznášení se ve vzduchu neméně důležitá přesná navigace, bezpečnostní kontroly, údržba a plánování letu. Nica později přiznala, jak ji nudily všechny ty přepečlivé bezpečnostní kontroly před odletem. Julese měly také varovat další známky prozrazující rozdílnost jejich povah. Niku učil létat nikoli profesionální pilot, ale saxofonista Bob Wise, s nímž se seznámila, když tančila v hotelu Savoy. Jules ke svému zděšení zjistil, že Nica nemá letecký průkaz a neumí číst v mapě. Navigovala podle železnic a silnic pod sebou. „Pokud nebyla mlha, bylo to v pohodě,“ řekla mi. Mnoho let jsem se snažila zjistit o Julesovi něco víc. Manželé se rozešli dlouho předtím, než jsem se narodila, a po jejich rozchodu ztratila rodina Rothschildova s baronem kontakt. Nica bývalého manžela popisovala s pohrdáním jako autoritářského suchara bez smyslu pro humor. Ale z nějakého důvodu se do něj přece zamilovala, jenže z jakého? Doslechla jsem se, že Jules vydal memoáry, a podařilo se mi je sehnat v antikvariátu v Malaze. Jejich název zní Savoir dire non (Umět říkat ne). Jules se v nich prezentuje jako rebel a výtržník a vypráví historky o tom, jak byl na vojně uvězněn za nedodržování předpisů, když měl například přes noc na pokoji holku nebo podváděl při plnění úkolů. S hrdostí vzpomíná, jak třikrát neuposlechl rad svých přátel a vzlétl a přistál v husté mlze – což byl přesně ten případ lehkomyslnosti, za jakou kritizoval svoji ženu. Kdyby byl Jules Angličan, byl by typem hejska z vyšší společnosti, který sám sebe vidí jako zábavUkázka elektronické knihy