ce, bohužel vzhledem k rozsahu článku zejména v pasáži o A. naukovém málo konkrétní. Tuze náramné jsou odstavce předposlední a pak ten na první stránce, který začíná slovy: „Kdybychom byli poslušni…“ Jistěže hledím z výše své krtiny, ale zdá se mi a) že co se u nás opravdu změnilo je otočení oltáře a sloužení mše česky (i když ani tohle dvojí se nestalo všude, hlavně ten oltář). Všelijaká ta povidla se až na výjimky, které jsou zajisté způsobeny osobními vlastnostmi svých provozovatelů, klidně povídají dále a o tom, co se píše zrovna teď, je vůbec lepší nemluvit (respektive co se tiskne). b) že v nejlepším případě se stále jen pěstuje dobíhání rozjetého rychlíku a chybí základní, zásadní a obecná koncepce, která by postavila vztah člověka k Bohu a naopak Boha k člověku a lidstvu na dynamice, pohybu a změně. Prostě stále je tu statická stavba, u které se jen semo tamo pootevře okénko. Takže to zůstává jen tak na okraji. Jinak tedy nevím o ničem, co by bylo v kraji nového, protože o tom, že pan BB již u Panny Marie Sněžné nepremává, asi víte dávno a víc než já.235 V sobotu jedu na Hněvšín a zůstanu tam po neděli asi tak dva nebo tři dny, ale pak už [by] bylo přece jen dobré, kdyby to vyšlo s tím NASHLEDANOU! Moc zdraví
[Alena]
19 21. 4. 1972 Moře pozdravů ze spanilé jízdy VJ (?) ÷ [čtení nejisté] J. Z. + Budulínek
235 Bonaventura Bouše byl přeložen z kostela Panny Marie Sněžné (v Praze 1 na Jungmannově náměstí) do Záběhlic, kde působil jako výpomocný duchovní v kostele Narození Panny Marie (farnost Hostivař). 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284774
20 3. 5. 1972 MVJ !! Pěkný počátek máje, přeji. Mně se vůbec nic neřekne a tak nic nevím, protože z hvězd číst neumím a v novinách to nebylo, a pak se tedy musím jen a jen divit, když chodí pozdravy z německé říše, a dozvídat se o návratu do vlasti zase jen skrze kytarové dotazy. A také nevím, proč se mi vytýká, že píši „kdyby bylo na mně, tak na brzkou shledanou“, když to opravdu na mně nezáleží. A také nevím, proč se píše do pozdravu otazník. Oběma pánům velmi děkuji za pozdravy. Teď o svátcích jedu stavět na Hubov, což je taková překrásná díra na severním okraji Jižních Čech, kde má přítelkyně Eva236 kozí chlívek právě přestavovaný na chatu, ale skoro si tak myslím, že pak už se asi budeme muset rozjet brzy do Praskoles, protože to takhle snad ani už dál nejde, abyste vůbec nebyl k vidění. Myslím, že jsem Vám dlužna poděkování za povídání o smutku.237 Jenže, pater, já se tedy přiznám bez mučení: mně se to povídání nelíbilo. Pořáde mi tak přijde, že je řeč spíše o hře na smutek než třeba jen o „hrátkách se smutkem“, a že ani jeden černý pán, co jste ho potkal, nebyl opravdový, ale papírový a umělý. Ale on přece smutek dovede být a je to, myslím, dost vážná věc a snad se ani nepotkává, ale spíše se do něho padá. Od té doby, co jsem to říkání dostala, napadá mi, jestli to povídání je opravdu takové, jak ho vidím, a v případě, že takové je, jestli je to tím, že o tom skutečném smutku se ani nemá mluvit, nebo že o něm nechcete nebo nemůžete mluvit, nebo že ho neznáte – to poslední by sice bylo jistě tuze pěkné, ale zdá se mi pramálo pravděpodobné. Opi už odjel a nějak tady v kraji všechno stojí za starou bačkoru. Mám skoro takový dojem, že tohle jaro si nějak až příliš často a rozhodně častěji, než je obvyklé, musím opakovat, že heslo je nedat se otrávit. Čtu si pana profesora Drtinu238 a to je moc pěkné čtení.239 236 Eva Hevlerová, spolužačka a kamarádka Aleny Falerské. 237 Viz úvodní studie a příloha, srov. text na toto téma v italštině: Zvěřina, Josef, Dialogo sul dolore, Il coraggio di essere Chiesa, Bologna 1978, s. 140–141. 238 František Drtina (1961–1925), univerzitní profesor, filosof a politik. Jeho synem byl politik Prokop Drtina. 239 Na přání rodiny vynechána poslední část věty obsahující osobní informaci. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284774
Mějte se, pater, co nejlépe a zase si někdy na nás ubohé ovce vzpomeňte, moc pozdravuji. Vaše Alena
21 P 5. 5. 1972 D P A, tak tu Vaši zkratku jsem ještě nevyluštil. Horší je, že jsem Vám neodpověděl na Váš milý dopis z 13. 4. Byl mi zase podnětný. Ale musím Vás zarmoutit: psy nekradu. Ale jestli budete chtít, v Mrtníku má kolega fenu kolii a stále mi nutí štěně. Ale nechci štěně, protože mám vzduchovku (koupil jsem ji jako zahradnické náčiní s motyčkou, letními bramborami a růžemi). O tom naukovém aggiornamentu třeba si popovídat. Tak moje dispozice jsou tyto. V neděli 14. t. m. jedu po mši sv. z Lochovic (tj. asi v 16 hodin) do Ročova. Bylo by možné tedy tu neděli přijet sem (nebo odpoledne do Lochovic). Předpokládám, že naše pí Lída netrhne partu. A tu bych Vás i ji naložil a přivezl vás do Ročova, kde byste poznaly s. Alfonsu (představenou),240 tu s. teoložku, a tu, co jsem jí radil, aby byla uličnicí, a která mi navrhla téma o smutku. (Forma jí neseděla, ale věcně si vybrala, co potřebovala.) Za to o radosti mi vynadala pí Dana241 víc než Vy o tom smutku. Pí Dana by možná také jela, protože by ji zajímaly ty sestry, jejich práce, protože si myslí, že ty sestry by se měly stýkat s laičkami a laičky se sestrami. Což je i mé důmnění. V neděli 21. t. m. mám v Lochovicích v 10 hod. mši sv. a sv. přijímání dětí. Odpoledne je volné (na skok má přijet jen jeden můj kolega z NDR). S tím smutkem: to se ví, že jsou papíroví. O tom skutečném se nedá mluvit. A opravdu si nejsem jist, zda jsem jej potkal, či zda na mě sedl. Byla spíš krutá hořkost, která moc dlouho netrvala. A tak jsem nastavil papírové smutky, protože si někdo chtěl hrát na smutnou – pro zajímavost, pro popletenost, pro falešnou askezi, pro skutečnou lenost. Dosud kromě toho jednoho nemám ohlasy. 240 Alfonsa Ptáčková OSU. 241 Dana Frelová, tanečnice. 100 Ukázka elektronické knihy