ČÁST TŘETÍ
Spřízněné duše Kdopak by věřil tomu, že se za těma zářivýma očima neskrývá duše? Théophile Gautier
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284757
My lidé máme sklon na své životní pouti hledat spřízněné duše, někoho, kdo s námi naváže pouto, kdo cítí a uvažuje jako my, kdo je nám blízký temperamentem a povahou. Jednoduše řečeno, hledáme spojení s někým, s kým máme něco společného. Tato pouta jsou vzácná a nenavazují se často, proto když se něco takového stane, o to víc si jich vážíme. Osobně věřím, že spřízněné duše váže velmi neobyčejné duchovní spojení, které nelze jednoduše vyložit. V přírodě lze najít spoustu záhad, které se nedají vysvětlit a vzpírají se zdravému rozumu, logice i vědě. Tyto magické události nám otevírají oči, mění naše stanoviska a umožňují nám překročit obecně přijímané hranice. Myslíte, že může mít zvíře svoji spřízněnou duši? Proč ne? Anebo člověk může navázat hluboké přátelství se zvířetem. Psa běžně chápeme jako „nejlepšího přítele člověka“ a denně vidíme, jak toto spojenectví funguje. Existuje mnoho příběhů o zvířatech, která navázala přátelství překračující hranice živočišného druhu, takové, jež se vymyká „normálnímu“ chování. Folklór i mytologie zhusta popisují mimořádná setkání mezi zvířaty a také s lidmi. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284757
J A N I C E
R Y A N
•
S P Ř Í Z N Ě N É
D U Š E
Například založení Říma, k němuž došlo v roce 753 před naším letopočtem, je spojováno s bratry Romulem a Remem, které údajně odkojila vlčice. V bibli se píše o proroku Eliášovi, jenž se skrýval v divočině poblíž potoka, jak mu přikázal Bůh, a krkavci mu každé ráno přinášeli chléb a večer maso, aby ho udrželi naživu. Kreslené postavičky, jako je Bugs Bunny, nás v dětství naučily, že „dalebák klálík“, prasátko Porky, kocour Sylvestr a Wile E. Coyote spolu mohou vycházet. Hranice toho, kdo je predátor a kdo kořist, se v rámci zábavy a smíchu smazávají. Jistě, dojde k mnoha konfliktům a potyčkám, ale nakonec všechno dobře dopadne a nikdo nikoho nesežere. Walt Disney byl králem v párování nepravděpodobných mláďat, a tak koloušek Bambi vyrůstal se svými přáteli Dupíkem (králíkem s růžovým nosánkem) a tchořem Kvítkem. Nikdo nepřemýšlí o tom, jestli je něco takového možné nebo ne – zkrátka jsou to dobré příběhy. V říjnu 2005 byli ošetřovatelé v tokijské zoo v šoku, když pěticentimetrového křečíka Roborovského naservírovali metr a půl dlouhé užovce a ti dva se okamžitě skamarádili. Užovka odmítala přijímat mražené myši. Ošetřovatelé se báli, aby nezahájila protestní hladovku, proto jí naordinovali živého křečíka v naději, že tím v hadovi probudí chuť k jídlu. Jenže ti dva si padli do oka. Tulili se k sobě ve vyhřívaném teráriu a křečík dokonce pospával na svinutém těle užovky. Potom někomu vyprávějte o zásadním rozdílu mezi predátorem a kořistí. Ukazuje se, že živí tvorové jsou doopravdy schopni navazovat neobvyklé mezidruhové vztahy a pouta. Ke spojenectví mají mnoho důvodů. Často pramení z touhy po přežití anebo po společnosti. Mezidruhová pouta zhusta působí překvapivě a vždycky dojemně. Připomínají nám, 100
Ukázka elektronické knihy