Dva cyklisté v cizím městě
nechal desky v knihárně vyměnit. Možná, uvědomil si ještě později, to neměl dělat. Nový obal starých příběhů. Něco chybělo. Nebo si to jenom namlouval. Asi po třech letech pobytu v léčebně Eli staršího cyklistu zaskočila. Po jeho návratu z další cyklistické cesty do Drážďan se zeptala: Byli jste se v tom bytě podívat? Chvíli nevěděl, co odpovědět. Ten byt, ten dům už přece není od té strašné únorové noci roku 1945. Ulice je úplně jiná. Jak bychom tam mohli být? Zapomněla? Jaká část paměti se jí vytratila? Ne, nebyli jsme tam, odpověděl starší cyklista. Nic víc. Mlčela. Příště už se neptala. Na jedné fotografii má její sestra Edi a pozdější matka obou cyklistů řetízek a na něm čtyřlístek. Byl stříbrný, řekla Eli, když zase spolu prohlíželi pár starých fotografií. Měl jí přinášet štěstí. Kdyby nezůstal pohřbený v sutinách, kdyby ho v drážďanském bytě nezapomněla, kdyby jí ho později přivezla do Prahy sestra Eli, možná by víc štěstí měla. Ale starší cyklista nemá slovo štěstí rád. Co vlastně znamená? Každý si ho představuje jinak. Měla Eli štěstí s prvním mužem, druhým, třetím? Nakonec zůstala sama. A na své muže si nepamatovala. Vůbec první fotografie v rozměrech pohlednice má jemné nahnědlé odstíny, ty má starší cyklista rád, je na ní Marie a drží v náručí dítě. Dítě v bílé peřince, které se zvědavě dívá na fotografa. Marie shlíží na dítě. Je to Edi. Když fotografii opatrně vyňal z tehdy používaných růžků, žádné datum na rubu nenašel. Ale Edi mohlo být jen pár měsíců,
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284712
Břetislav Ditrych
možná týdnů, otec Josef byl jako rakousko‑uherský voják kdesi na italské frontě. Na jihu? Ale moře, vyprávěla Eli už jako stará paní, moře nikdy neviděl. Možná se opakuje. Pharus Plan Dresden, rok vydání 1925. Číslo domu a místo, kde žili Josef, Marie, Edi a Eli, na rohu ulic Pillnitzerstrasse a Cranachstrasse, Eli zatrhla, vlastně tam udělala výrazné kolečko. Tady jsme bydleli, připsala tam. Už kdysi. To je Gretl, kamarádka Edi, nezapomene vždycky zopakovat Eli. Proč si připomene právě tuhle fotografii? Děvčata z divadelního kroužku. Edi má široké proužkované kalhoty, zvláštní čepec, Gretl je, odhaduji, za selku. Co pozná Eli s bílými vlasy hned a bez zaváhání? Třídílnou barevnou a skládací pohlednici z roku 1910. Nedaleko mostu nazvaného Blaues Wunder, Modrý zázrak, zrovna zakotvil parník, opravdový parník s vysokým komínem. Ještě z něj stoupá krátký proužek kouře. Cestující se chystají k výstupu, na břehu stojí spořádaně hlouček připravených nastoupit. Uprostřed na pohlednici je pozemní kabinová lanovka na Weisser Hirsch, které postačí pouhých pět minut, aby vystoupala na vrcholek, k restauraci Louisenhof. Také vpravo je 280 metrů dlouhá lanová dráha, tentokrát visutá, první svého druhu v Evropě a směřující na druhý kopec Oberloschwitz, s výškovým rozdílem 84 metrů, nahoře nabízející místo v restauraci Schöne Aussicht, Krásná vyhlídka. Ale vyhlídka je tu krásná skoro ze všech míst. Kterou lanovkou pojede Josef s Marií a jejich dcery Edi a Eli? Nebo půjdou nahoru pěšky? Ne, na lanovku se
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284712
Opakovaná procházka Elišky. Schody na Brühlovu terasu, v pozadí zámek a Hofkirche, Dvorní kostel. 99 Ukázka elektronické knihy