Generál Karel Kutlvašr jich pomoc se zanedlouho uplatnila přímo v Dobříši. Měl jsem v tu dobu přehnaně zkreslenou představu o jejich síle. Samozřejmě, že by v tu dobu každý jednotlivý sovětský vojín v Praze vydal za celý batalion po stránce morální a z hlediska povzbuzení. Avšak nechť stojí zaznamenán onen symbolický akt volání bojující Prahy na pomoc jako první zástupcům sovětské armády. Mezitím velitelství „Bartoš“ vydává fonogram na všechny policejní úseky, aby uvědomilo podřízené jednotky o převzetí velení: „Všechny jednotky Protiletecké ochrany (dříve Luftschutz) podléhají tímto okamžikem vojenskému velení. Velitelé se ujmou vedení úseků, tj. praporů, a pohotovostí, tj. rot. Všem jednotkám Protiletecké ochrany se nařizuje okamžitá pohotovost v ubikacích. Velitelé úseků hlásí neprodleně úhrnné stavy a prostředky, které jsou k dispozici místnímu velitelství.“ Později bylo nařízeno, aby velitelé domovních bloků zařídili neprodleně organizaci domovních družstev k udržení pořádku a k obraně domů a bloků. To ovšem se již většinou stalo automaticky jako první čin pražského bojujícího lidu. Rozkaz byl pouze připomínkou tam, kde se tak dosud nestalo. Boj o rozhlas mezitím trvá a vylíčím jej detailně později.
Přerušení okupantského kabelu číslo 092 Mezitím došlo k události, která pomohla bojovníkům a přispěla ke zlepšení naší situace. V ilegální přípravě byl zahrnut plán na přerušení, přetnutí kabelu s číslem „92“. Ten byl k výhradní dispozici okupantům a sloužil k jejich vnitřní službě. V některých případech byl výhradním pojítkem, v jiných sloužil jako zmnožení spojení. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284711
Pražské povstání Přetnutí kabelu „92“, výhradně okupantům sloužícího, v brzkých odpoledních hodinách 5. května (snad v 12:20 hod.) bylo osobně řízeno Františkem Bürgrem-Bartošem a je jeho dílem. Tím se rázem ocitly německé jednotky v Praze bez telefonního spojení a jejich vzájemný styk tím byl silně porušen. To zcela jistě přineslo prospěch a užitek české straně, neboť to zeslabilo jednotné velení a řízení na straně německé. Iniciativa v této věci přísluší tajemníkovi poštovní ústředny v Jindřišské ulici Kubíčkovi, který přišel s příslušným návrhem k Bürgrovi-Bartošovi. On také provedl technické uskutečnění této záležitosti. Tento případ je poměrně málo známý, ale znamenalo to velmi vydatnou pomoc naší věci. Byl to dobrý úder, přímý a citelný zásah do správného cíle. Tím se dají také vysvětliti některá německá tápání a bezradnost v určitých okamžicích a situacích. Na velitelství „Bartoš“, které začalo intenzivně svou pracovní činnost, panoval čilý ruch. Do tohoto ruchu vpadlo telefonické volání, respektive spojení a začal tento hovor: „Zde generální tajemník České národní rady Kubát,39 kdo je tam?“ „Zde generál Kutlvašr!“ „Kdo jste a kdo vás pověřil?“ „Poradní sbor u generála Hrabčíka. Pověření bylo schváleno generálem Slunéčkem.“ „Ne, velitelem Prahy je generál Richard, který ale není v Praze přítomen. Jeho zástupcem je kpt. Jindřich Nechanský a ten je velitelem.“ Na to pravím: „Prosím, zde to má k dispozici a může se Josef Kubát (1904–1960) byl politik Československé sociální demokracie a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění. Od dubna do května 1945 byl generálním tajemníkem České národní rady, která byla založena v jeho bytě. Po komunistickém puči byl zbaven politických funkcí a propuštěn ze zaměstnání. V letech 1950–1953 byl ve vězení za rozšiřování protistátních letáků.
39)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284711
Generál Karel Kutlvašr ujmout velení.“ Načež pravil Kubát: „Ne, Vy zůstáváte ale jako zástupce kapitána Nechanského.“ Tón rozmluvy Kubáta byl rázný až hrubý, zřejmě velmi nevrlý a nespokojený. Takový byl první kontakt „Bartoše“ s Českou národní radou. Nebyl nikterak příjemný a povzbuzující, respektive uznalý. Snad to vyplývalo z toho, že ČNR se zpočátku domnívala, že „Bartoš“ je jí jakýmsi rivalem, který se uchází o politické vrchní vedení. Těchto aspirací byl „Bartoš“ naprosto dalek. Při této příležitosti ale přece jenom podotýkám, že pravomoc ČNR se vztahovala na celé území Protektorátu Čechy a Morava a nejenom na Prahu. Samotnou Prahu měl říditi Pražský národní výbor. ČNR se ale ujala Prahy jako svého hlavního úkolu a tím ovšem se nemohla věnovat svým ostatním velkým úkolům. Jaromír Nechanský v tu dobu hrál – pro území Protektorátu – roli zástupce ministra národní obrany a jako takovému by mu byl podřízen i generál velitelství „Bartoš“. Jinak podřízení generála kapitánu není dobře možné a není vlastně slučitelné. Nechanský byl hlavou vojenské komise či sekce ČNR, což byla funkce a instituce politická. V tom případě lze sloučiti podřízení generála i kapitánovi. Rozmluvu s Kubátem jsem oznámil i náčelníku štábu Bürgrovi na vědomí a zachování se podle ní. Spojení s ČNR bylo tímto způsobem navázáno. To pro nás bylo důležité! Brzy nato, tak asi kol 16. hodiny dne 5. května bylo mi kýmsi ze štábu oznámeno, že jsem volán osobně ke generálovi Slunéčkovi. Vydal jsem se na tuto cestu zcela sám – třebaže jsem měl už dva poručíky jako osobní pobočníky a i druhého personálu bylo dost k dispozici. Pěšky jsem prošel Bartolomějskou ulicí k Perštýnu a odtud kolem kina u Vejvodů a Rytířskou ulicí na Staroměstské náměstí. Ale Železná ulice byla pod německou palbou 100
Ukázka elektronické knihy