KATHERINE GARBERA
jedné z pěti nejdůležitějších rodin, které založily město, tak se s těmi ženami musela stýkat každý den. Její rodina nepatřila k pěti zakládajícím, ale její matka se pohybovala v místní společnosti, takže Kinley věděla, jak důležité je pro obyvatele města společenské postavení. „Šikovný tah,“ pochválila Kinley. „Jak už jsem říkala, musím stát za svým a očekávala jsem, že tvoje máma bude chtít mluvit s mojí šéfovou, tak jsem jí ušetřila námahu. Kromě toho, Jaqs umí chodit kolem těžkých případů, jak jim říká, pěkně po špičkách, aniž by se nechala komandovat. Budeme na tvou mámu dvě a postaráme se o to, aby byla spokojená.“ Na Hadley učinilo dojem, že tomu Kinley a Jaqs věnují tolik energie, ale ostatně právě proto byly tak úspěšné. „Jak vidím, dost jsem tě podcenila.“ „To se děje dnes a denně,“ odpověděla Kinley s mrknutím. „Nedáš si kávu, zatímco budeme čekat?“ Jaqs objednala nový kávovar a už se nemůžu dočkat, až ho někdo vyzkouší, protože já teď kávu nepiju, když jsem těhotná.“ „Moc ráda.“ Hadley pozorovala, jak kamarádka vychází z předváděcí místnosti a jde dělat kávu. Hadley ten den učinila několik poznání. Když je zpátky doma, začíná se opět chovat jako vzorná dcera ze starého dobrého Cole’s Hill. Rozhovor s Kinley jí připomněl, že v New Yorku si užívala života plnými doušky. Potřebovala by tyhle dvě osobnosti skloubit. Mauricio zahájil den tím, že si šel zaběhat, a pak zamířil do kanceláře. Když tam dorazil, překvapilo ho, že před vstupními dveřmi čeká Malcolm. Trochu se hrbil a opíral se o stěnu budovy. Mauricio k němu došel a zjistil, že kamarád spí ve stoje. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284642
NOC NA ROZLOUČENOU
Vypadal příšerně, ale netáhl z něj alkohol. „Malcolme.“ Kamarádovi spadla hlava do strany, a když vzhlédl, Mauricio viděl, že má oči podlité krví a řeznou ránu na lícní kosti. „Jsi v pořádku, Malcolme?“ „Jasně…“ Potom Malcolm potřásl hlavou a narovnal se. „Ne, nejsem. Myslel jsem, že to zvládnu, ale vymknulo se mi to z rukou a čím dál tím víc to eskaluje.“ Mauricio stiskl kamarádovi rameno. „Pojďme odtud vypadnout. Potřebuješ snídani, sprchu a pak si promluvíme a pokusíme se najít řešení.“ Na okamžik to vypadalo, že se Malcolm začne vzpěčovat, ale pak se podvolil, bez jakékoliv stopy svého obvyklého bojového ducha. To Mauricia polekalo. Odvedl Malcolma ke svému sporťáku, a jakmile byl kamarád usazený, vyrazil na ranč Arbol Verde. Bydlel tam bratr Diego, ale ten odletěl s manželkou na pár týdnů do Londýna a Mauricio měl pocit, že Malcolmovi udělá dobře, když vypadnou z města. Malcolm po cestě na ranč usnul. Když dorazili, Mauricio zaparkoval, napsal své asistentce, sdělil, že si berou s Malcolmem den volna, a pak Malcolma probudil a nasměroval ho do domu pro hosty, kde se bude moct osprchovat a převléknout do něčeho čistého. Diegova hospodyně byla na návštěvě příbuzných v Dallasu, tak měl Mauricio ranč pro sebe a mohl udělat v klidu snídani. Napsal Diegovi, že přijel na obhlídku, jestli je na ranči všechno v pořádku, což také slíbil udělat, a že si půjčí s Malcolmem koně a pojedou se projet. Do kuchyně vešel Malcolm. Stále vypadal zuboženě, ale měl jasnější oči. „Bereš drogy?“ zeptal se ho Mauricio bez úvodu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284642
KATHERINE GARBERA
To bylo jediné, co ho napadlo. Vysvětlovalo by se tím, proč je Malcolm v tak zbědovaném stavu a proč zmizely peníze z účtu, na který šetřili s Helenou na svatbu. „Ne. Neberu. Jak jsi na to přišel?“ „Vypadáš příšerně, pořád jsi nevrátil peníze na účet na svatbu, tvoje snoubenka je šílená strachy a ty s tím nic neděláš. Rozhodně je s tebou něco v nepořádku. Nehodlám tě podrobovat psychoanalýze, ale musíš vyklopit, co se děje, a tentokrát hezky popravdě.“ Malcolm otočil židli a rozkročmo se na ni posadil. Opřel se lokty o opěradlo a dal si hlavu do dlaní. „Panebože, teprve teď, když jsi to takhle shrnul, vidím, jak se mi vymkl život z rukou.“ „Ano, to se ti vymkl. Takže co se, krucinál, děje?“ Malcolm si promnul zátylek, ale stále uhýbal pohledem. Mauricio měl o svého kamaráda opravdu strach. Úplně se změnil. Tohle nebyl muž, kterého znával. Tahle osoba byla vyhýbavá a téměř zoufalá. „Nemůžu…“ „Jenom to vybal. Víš, že na to stejně přijdu,“ pobídl ho Mauricio. „Byl jsi to právě ty, kdo mě našel v Bull Pit a varoval mě, že bude stačit ještě jedna rvačka a skončím na třicet dnů ve vězení. Řekl jsi neznič si život.“ „Pravda, to jsem řekl,“ potvrdil Malcolm a podíval se Mauriciovi poprvé za mnoho týdnů do očí. „Jak to vypadá, dávat rady, když člověk vidí, jak se nejlepší kamarád řítí do záhuby, je mnohem snazší, než se jimi sám řídit.“ „To rozhodně. Domníval jsem se, že pití a rvačky mi pomůžou zapomenout na Hadley, ale nepomohly. A nevím, s jakými démony bojuješ ty.“ Mauricius postavil před kamaráda hrnek kávy a snídani a potom se posadil naproti němu. 100 Ukázka elektronické knihy