LYNNE GRAHAMOVÁ
Uvědomila si, že by se měla konečně smířit s tím, že pro ni Alissandru znamená mnohem víc než ona pro něj. Jeho to nic nestálo, on byl vždycky nad věcí. Alissandru byl vášnivý. Chtěl sex, dostal ho a byl spokojený. Ale co ona? Toužila po skutečném vztahu, občasné pomilování jí nestačilo. Pátrala v sobě, jestli se v Alissandruovi nepokouší hledat něco, co v něm nikdy nebude schopná najít. Přehrávala si v hlavě scény z jejich setkání a dumala, jestli v nich neobjeví z Alissandruovy strany špetku citu, náznak toho, že mu na ní alespoň trochu záleží… Když už si pomalu začínala zoufalstvím rvát vlasy, dorazila Constantia s Pugglem. Isla byla rudá jako pivoňka, když jí otvírala. Cítila se provinile jako puberťačka, kterou konfrontuje milencova matka, ačkoliv byli s Alissandruem už dávno dospělí. Pozvala Constantii na kávu a v kuchyni se omlouvala za nepořádek, který nestačila uklidit. Pak popadla podnos a zanesla ho i s vonící kávou dozadu za dům na hezkou terasu, z níž byl krásný výhled na poněkud přerostlou zahradu. Jakmile se obě ženy usadily, Isla se kupodivu uklidnila. Zeptala se Alissandruovy matky, jestli nezná nějakou místní charitu, kam by mohla zanést oblečení a nepotřebné věci po Pauluovi a sestře. Constantia měla samozřejmě báječný přehled. Vyptávala se na Islino přátelství s Pauluem a zdálo se, že ji velice těší, že se o něm konečně může s někým bez zábran bavit. „Díky tvé sestře byl Paulu velice šťastný,“ podotkla Constantia tiše. „Občas z ní byl zoufalý, to je pravda, ale jinak mu přinesla štěstí, které by nejspíš nikde jinde nenašel. Jsem za to moc vděčná.“ „Měla jste příležitost poznat Taniu dobře?“ zeptala se Isla zvědavě. „To bych neřekla. Byla jsem přece jen její tchyně. Tania si přede mnou dávala pozor, a je to pochopitelné. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284639
POMÝLENÁ DĚDIČKA
Měla obavy, že bych se jí a Pauluovi pletla do života. Musím přiznat, že jsem v tomhle domě nikdy předtím nebyla,“ přiznala Alissandruova matka. Islu to překvapilo. „Tvá sestra mě nikdy nepozvala na návštěvu. Bedlivě si hájila soukromí.“ „Taky jsem ji moc dobře neznala,“ připustila Isla sklesle. „Vždycky se nerada svěřovala, tím spíš mě… Byla jsem o hodně mladší.“ „Tania byla dost nezávislá, to je pravda. Snad to bylo tím, že se o sebe musela tak brzy postarat,“ mínila Constantia. „Alissandru si s ní nerozuměl od prvního okamžiku. Ale to je u lidí, kteří mají silnou vůli, nejspíš nevyhnutelné… Těžko se mohli dohodnout.“ „Taky se s Alissandruem často neshodnu,“ svěřila se Constantii Isla. Překvapilo ji, že je k ní tak otevřená, avšak Alissandruova matka byla hodná a upřímná žena. „To mu vůbec neuškodí,“ usmála se na ni Constantia šibalsky. „Alissandru si myslí, že všechno ví nejlíp. Byl takový už odmalička… Panovačný a prostořeký.“ „A vznětlivý…?“ navrhla Isla další z Alissandruových charakteristik. „Přesně tak,“ souhlasila Constantia. „Ale na druhé straně je zase velmi zodpovědný a otevřený. Ničeho se nebojí, ani následků. Paulu raději zalhal, než aby připustil, že něco provedl, ale Alissandru nikdy.“ Po Constantiině odchodu Isla dlouho přemýšlela nad tím, co jí Alissandruova matka řekla. Provinile uklízela kuchyň, na kterou večer úplně zapomněla, ale utěšovala se tím, že za to může především Alissandru, který tak nenadále dorazil. Z úklidu ji vyrušil zvonek u vstupních dveří. Šla otevřít a od poslíčka dostala překrásnou kytici živých barev ve váze z křišťálového skla. Ani nemusela číst přibalenou kartičku, ale stejně ji vytáhla z obálky a s nasupeně sevřenými rty si ji přečetla. Byly na ní 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284639
LYNNE GRAHAMOVÁ
jen Alissandruovy iniciály, což ji skoro rozesmálo. Ovšem, snažil se o co největší diskrétnost, aby se neprozradilo, kdo květiny vlastně zaslal. Když se zvonek ozval podruhé, právě balila do krabice Pauluovo a Taniino oblečení. Pečlivě přitom prohlížela kapsy, aby v nich něco nezůstalo. Tentokrát jí šofér přivezl dárkově zabalenou krabičku. Sklapl podpatky, zasalutoval, nasedl do vozu a byl pryč. Isla si opět přečetla iniciály na přibalené kartičce a obrátila oči v sloup. V kuchyni z balíčku servala papír, otevřela krabičku a v záplavě slunečního světla se zatřpytil diamantový náhrdelník. Málem se jí podlomila kolena. Vytáhla ho opatrně ven a nastavila ho proti oknu. Zářil duhovými barvami a byl skutečně nádherný, ale Islu popadla zuřivost. Tak Alissandru jí za noc platí diamanty? Copak je nějaká kurtizána? Nebo ji tím chtěl umlčet a zajistit si, aby ho už neobtěžovala? Zatmělo se jí před očima. Skočila do auta a s Pugglem na klíně se rozjela k palazzu. Nemohla se dočkat, až Alissandruovi chladnokrevně sdělí, že se může jít vycpat i se všemi dárky. Byla tak rozkurážená, že k pohonu vozu stačila jen její zuřivost. Dveře jí otevřel Octavio, o němž jí Constantia prozradila, že je bývalý voják – velmi spolehlivý, pečlivý a úslužný. Pozval ji dál, a když se ptala na pána domu, pokynul jí, aby ho následovala dlouhou chodbou. Kráčel důstojně a zvolna, zatímco Isla vedle něj nedočkavě poskakovala jako čertík. Zaklepal na jedny z dveří a zmizel. „Avanti!“ zavolal zevnitř Alissandru. Isla vtrhla přes práh jako velká voda. Zavřela za sebou dveře a upírala na Alissandrua nevraživý pohled. Alissandru seděl u stolu před laptopem a chvíli trvalo, než vzhlédl. „Islo!“ zvolal radostně, když konečně upřel zrak na rozzlobenou návštěvnici. 100 Ukázka elektronické knihy