SUSAN STEPHENSOVÁ
z letadla. Když vstoupil do světla, skandovali jeho jméno. Ten zvuk jí vibroval celým tělem a Lucy si musela připomenout, že je otcem jejího dítěte. Když sestoupil dolů a pozdravil se s lidmi, vydal se Tádž stranou k flotile štíhlých tmavých sportovních aut. Lucy přemýšlela, jestli všichni, kdo s nimi jdou po přistávací dráze, míří do Wolf Fort. Tádžovo auto odspěchalo dříve, než měla možnost zjistit, v kterém autě má jet. Nikdy se necítila víc sama, v davu cizích lidí, kteří se všichni zdáli přesně vědět, kam míří. Pocit toho, že se pohybuje ve snu, zesílil, když jí vítr vehnal písek do očí. Všichni ostatní měli hlavy chráněné látkou. Pro jednou se jí ulevilo, když jí tmavý příslušník ochranky v bezvadném obleku a zřejmě se zbraní pod sakem ukázal na jedno z aut. Kdyby jí jen Tádž byl řekl pár slov, aby ji uklidnil, a vysvětlil jí, co bude následovat. Cítil se takhle on před třemi měsíci? Otřesená se posadila do auta. Už ne její milenec, už emír z Qalaly, a byla by blázen, kdyby na to zapomněla. Může být matkou jeho dítěte, ale její budoucnost v téhle zemi je neznámá a nejistá. Ujeli řadu kilometrů, z nich jen část po dálnici, a občas po nezpevněných cestách, než se v dálce objevila světla a z ranního oparu se ukázaly zdi impozantní budovy. Pevnost byla jasně osvětlená a vůbec nepůsobila zlověstně. Vlály na ní vlajky na oslavu emírova návratu, a oblohu osvětlovaly ohňostroje. Lucyinu úzkost rychle vystřídala živá zvědavost, a když auto zpomalilo, viděla uvítací výbor u vchodu. Všichni na sobě měli vzdušné qalalské hábity, a cestu přes dvůr ke kamennému vchodu lemovala slavnostní garda. Zklamalo ji, když Tádž zmizel za historickými zdmi, ale přistoupil k ní starší muž, který 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284629
SAFÍROVÝ EMÍR
se představil jako Abdullah. Sklonil se k její ruce a oslovil ji vřele a zdvořile: „Vítejte v Qalale. Měla jste dobrou cestu? Uvedu vás do apartmá, vyberete si jídlo a pití, a dám vám program návštěvy.“ „Program?“ nepochopila Lucy. „Jeho Výsost ráno odjíždí do safírových dolů a očekává, že se k němu připojíte.“ Proč jí to Tádž neřekl? „Safírové doly?“ přeptala se znovu, když kráčeli přes dlážděný dvůr. „Jsou daleko?“ „Asi den cesty,“ odpověděl Abdullah s mírným a povzbuzujícím úsměvem. Znovu se zdvořile uklonil a vyzval Lucy, aby první vstoupila do Wolf Fort. Samozřejmě, že toho má hodně, souhlasila v duchu Lucy. Právě přijel domů. Musí být trpělivá. Ale proč chce vidět doly? Nedokázala se soustředit. Historická pevnost byla ohromující a stylová, na jediném obrázku by se nedalo zachytit to spojení historie se současností. Za impozantním vnějškem nacházela veškerý moderní luxus, dokonce výtah, kterým vystoupala ke svému apartmá, jež bylo k Lucyinu pobavení umístěno ve věži. Jestli tady má být bůhvíjak dlouho doma, přemýšlela, když si ho prohlížela, bude to kouzelný pobyt, a navíc její otčím by ji tu nikdy nenašel. „Líbí se vám tu?“ ptal se jí Abdullah, když se snažila vstřebat fantazii složenou z hedvábných pláten, duhově zbarvených koberců a zlacených zrcadel. „Je tady nádherně,“ přisvědčila Lucy. „Poděkujte prosím emírovi za jeho laskavost, a všem, kdo to tak nádherně připravili.“ Dívala se na exotické květiny, na lákavé ovoce, na džbány s čerstvým džusem. Apartmá ve věži bylo neobvyklým prostorem s nerovnými kamennými zdmi. Zmírňovala je vkusná barevná výzdoba, a za okny 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284629
SUSAN STEPHENSOVÁ
viděla prolamovaná cimbuří vyzdobená k emírovu návratu celým lesem vlajek. „Váš program, slečno Gillinghamová…“ Lucy se obrátila, Abdullah pokládal papír na zlacený stolek na zdi. „A vaše dnešní menu,“ dodal, a položil další list na první. „Třebaže kuchyně vyhoví jakémukoli vašemu přání, kdykoli budete chtít.“ Tvář se mu znovu proteplila úsměvem, jako by ho těšilo sdílet s Lucy veškeré výhody pevnosti. „Kuřecí roládu?“ zeptala se a sbíhaly se jí sliny. Bylo to těhotenstvím, a začalo to brzy. „Hranolky navíc?“ usmál se Abdullah. „Skvěle,“ ocenila to Lucy a poprvé od příjezdu se uvolnila. „Než se rozloučíte,“ vzpomněla si, když se obrátil k odchodu, „má Jeho Výsost přímou linku?“ Přestalo ji bavit jenom existovat, a nechávat zbytek pobytu v rukou osudu a emíra z Qalaly. „Nenapsal vám ji?“ Kdyby řekla pravdu, že jí Tádž nenabídl vlastní číslo, mohla by ve věži zůstat do zítřka. „Určitě chtěl,“ řekla, „ale v tom spěchu při příjezdu…“ „Samozřejmě…“ Vytáhl z hábitu pero a galantně jí napsal Tádžovo číslo na její program. Dveře se za ním sotva zavřely, když Lucy vzala papír do ruky. Hned pod telefonním číslem stálo, že má být připravena k cestě vrtulníkem za rozbřesku k safírovým dolům. Chtěla s Tádžem mluvit dřív. Napětí z toho, že nevěděla, co doopravdy cítí k dítěti, ji rozbíjela na kusy. Ale volala mu marně. Zkusila to třikrát a pak usoudila, že telefon vzít nechce. Má moc práce, rozhodla se. Hormony spojené s těhotenstvím toho vysvětlují 100 Ukázka elektronické knihy