KRONIKA RODU PŘÍŠERÁKŮ
moct rozpatlat po stole, jídelní židličce, tatínkovi, který sedí naproti němu, po mně i po sobě. A o tom to je. Tak pokud máte nějakou babičku, díky níž můžete uvařit nebo neupadnout do kómatu, poděkujte jí. Hned. Hned teď!
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284474
SOUBOJ O KOČÁREK
Naše ulítané a bezedné batole nenávidělo kočárek. Z celé své dětsky nevinné duše – na psí uši a na kočičí svědomí! Kdyby mělo fejsbúk, denně by ho zahlcovalo statusy jako „Nenávidím kočárek“, „Pryč s kočárky“ (s občasnou náhradou slova kočárek za slovo matka), „Tahle země není pro kočárky“, „Chytří lidé nevolí kočárek“ a podobně. Naštěstí na IT specialistu má malý Příšerák vysoce vyvinutou emoční i sociální inteligenci a víc než technika ho zajímají různí brouci, žížaly, červíci a jiná hemživá havěť. Pokud by mělo plnou hrstičku dejme tomu housenek či stonožek, zvládlo by bezpochyby i delší jízdu v tomto potupném dopravním prostředku vyvinutém pro děti. Ale vzhledem k tomu, že doma – i přes poněkud laxnější přístup k úklidu – zatím nemáme zásobu chroustů, švábů, rusů, píďalek a dalšího hmyzu, byl nutný transport kočárkem bitvou jak po emocionální, tak po fyzické stránce. Pro mě i pro dítě. S nenávistí v očích a čůrkem slin v koutku sveřepých úst si ju nior měřil kočárek vždy, když se musel připravit k opuštění bezpečí 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284474
KRONIKA RODU PŘÍŠERÁKŮ
společně obývaného příbytku, a pokud mě náhodou napadla ta strašlivá myšlenka jej do kočárku vložit, započal boj. Matkovražedný a sebevražedný boj o přežití a o svobodu. Souboj nervů a svalů začínal už v předsíni, při pohledu na satanášův nástroj se čtyřmi kolečky a žlutou peřinkou se včeličkami. Dítě náhle střelhbitě zbystřilo, začal mu nervózně pocukávat jeden koutek, v očích se mu objevil přízračně nebezpečný svit, který předpovídal zkázu a zmar, a rodeo mohlo začít. Nervy drásající cirkus byl zahájen ukázkovým řevem, za který by se nemusel stydět ani skalní fanoušek Sparty. Hystericky vřískající robě křičelo tak, až se stěny otřásaly a omítky odlupovaly. Jenomže řvaní najednou nestačilo. Naše bystré dítko už poměrně dobře předvídalo další můj myšlenkový krok a sveřepě se snažilo z budoucího kočárkového zajetí uniknout. Vždy a za každé situace. I když jsem mu slibovala zmrzlinku, sladkosti, sklípkana či cokoli, na co by se dalo případně nalákat. Ale jakákoliv odměna byla příliš slabá na strpění potupy jménem kočárek, takže muselo dojít na brunátné násilí. Za pomoci několika dobře promyšlených chvatů a hmatů se mi nakonec podařilo dítě rychle a bezpečně uchopit, narvat ho do kočárku a tam jej také připoutat. Jen díky mé prozatímní fyzické převaze a množství kšírů docházelo ve většině případů k vítězství hmoty nad duchem a k umístění nespolupracujícího synátora do kočárku. Ale tím boj rozhodně nekončil. 100
Ukázka elektronické knihy