„No, dobře, ale nevěděla jsem, že nás někdo sleduje, dávala jsem si takový pozor. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem si ho nevšimla. Musí být vážně dobrý. Tedy jestli to byl opravdu on.“ Dívky odsunuly postel a z podlahy vyňaly dvě prkna. Do vzniklého otvoru vložily batoh, prkna zase zaklaply a postel vrátily na místo. Takový úkryt bude muset alespoň prozatím stačit. Stále se ještě zcela nevzpamatovaly z toho, jak letouny odletěly a nijak nezareagovaly na multilátor. Aby Kaira neriskovala, že přístroj také někdo objeví, sňala ho z ruky a ukryla spolu s batohem. I přes značnou nervozitu a nejistotu nepřestávala přemýšlet o tom, co bude dál. Rozhodně se nehodlala smířit s doživotním pobytem zde v kolonii. Navíc ke splnění úkolu, tedy dostat Efonu i s daty do bezpečí, měla i jiné důvody. Své poslání hodlala naplnit za každou cenu. Po hlavním
prostranství běžel holohlavý muž. „Zásoby,
zásoby!“ křičel. „Co? Tak brzy?“ ozývalo se od ostatních trestanců, kteří začali vycházet z domků a chýší. Rozruch zaregistrovaly i Kaira s Efonou. Vyšly z chýše a pohlédly k nebi. Skutečně se blížil stříbrný letoun. V obou dívkách se objevila jiskřička naděje. Že by Larkys nakonec dodržel plán a poslal další letoun? Proč to ale nevyšlo včera? Snad nějaký problém s protisignálem? Nebo s něčím jiným? Každopádně to vypadá, že se mu podařilo vše vyřešit a nějak zařídit, aby byly poslány další zásoby. Teď už snad protisignál přijde bez problémů. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284457
„Sakra, zrovna když jsem si sundala multilátor,“ řekla s úšklebkem Kaira. „Mám pro něj rychle doběhnout?“ zeptala se Efona. „No, bez něj se neobejdeme. Ale musíme být opatrné, kdo ví, kdo nás zase sleduje. Chvíli počkej, jestli to opravdu zařídil Larkys, tak nám to dá nějak najevo. Třeba tím, že se letoun trochu vychýlí od místa, kde se zásoby běžně shazují.“ Letoun však začal klesat uprostřed hlavního prostranství. Když byl asi ve dvoumetrové výšce, otevřel se nákladový prostor a na zem místo balíku zásob dopadlo lidské tělo. „Kdo to, sakra, je?“ vyhrkla Kaira. Obě dívky přispěchaly na prostranství podobně jako mnoho jiných trestanců, které přilákala zvědavost. Letoun zmizel. V prachu ležel člověk, který sice jevil známky života, ale téměř se nehýbal. Jen chroptěl a občas sebou mírně škubal. Tvář měl celou špinavou od zaschlé krve. Trestanci ho obklopili a udiveně na něj zírali. „Kdo to je, Marule?“ ozval se jeden z nich. „Jak to mám asi vědět?“ odsekl šéf kolonie. Už byl zvyklý na ledacos, ale tohle tady ještě nezažil. Že by vláda natolik přitvrzovala? Nebo se snad takhle chovalo samotné vedení Urumaxu? „Má civilní oblečení, na dozorce nebo žoldáka to nevypadá.“ Potom se zamyslel. Možná, že to byl někdo čerstvě zatčený, kdo dostal pořádnou lekci a pak ho touto velmi nestandardní cestou poslali do kolonie. Každopádně, podle pravidel to asi zrovna nebylo. Kaira se k ležícímu muži přiblížila, a i když ji zmátl zle rozbitý obličej, brzy poznala, o koho jde. „Proboha, to je Larkys,“ řekla 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284457
potichu. Efona ji však slyšela. „Larkys? Ten Larkys, co měl-“ „Ano, ale tiše, ať nikdo neví, že ho znám. Musíme ho vzít k nám.“ Kaira se otočila k vůdci kolonie. „Marule, my se ho s Efonou ujmeme, aby ses s ním nemusel zatěžovat. Ber to jako vděk, že jsi mě tak dobře přijal. My ho ošetříme a třeba nám pak řekne, co se stalo.“ Marul souhlasně přikývl a v duchu si říkal, ať si s ním dělají, co chtějí. Gran, který tomu přihlížel, si však o počínání dívek myslel své. Kaira s Efonou odnesly Larkyse do své chýše. Gran jim pomohl. Raději se s ním nedohadovaly a ani se nezeptaly na pistoli, na to bude ještě dost času. Nechaly si jen pomoci. Když Gran z chýše odcházel, dal jim jasně najevo, že si později musí všichni tři konečně pořádně promluvit. Uložily nebohého muže do postele. Zatímco mu Kaira opatrně omývala zkrvavenou tvář, Efona šla sehnat lékaře. Věděla, že minimálně jeden v kolonii je. Byl odsouzen za nelegální obchodování s léky. Nicméně se proslýchalo, že roli v odsouzení hrálo i jeho angažmá v politické opozici. Doktor Furn nijak neprotestoval, když za ním Efona přišla. Bral ji jako partnerku dívky, jež dokázala přemoci Daryelu, a věděl, že obě uznává i Marul. Kaira seděla na posteli u Larkyse a snažila se naslouchat jeho slovům. Bylo jasné, že každá věta i každý nádech pro něj znamená námahu a bolest, ale nutně potřebovala vědět, co se stalo. Jestli nebyla vyzrazena nebo zda dokonce nebyl odhalen plán Jádra na záchranu 100 Ukázka elektronické knihy