Guichard
šlechtu, představitele valèrské kapituly a zplnomocněné syndiky3 z každé obce. K tomu všemu se přidali biskupští hodnostáři a klerici pověření zápisem jednání rady, takže prostorná aula tourbillonského hradu byla plná. Guillaume se brzy přestal zajímat o důvod zasedání, kde se jednalo o výsadách kancléřství. Obec Martigny prolomila monopol kapituly, jež měla výhradní právo k notářským zápisům v celé zemi. Nezávislí notáři v Martigny jednali bez ohledu na kapitulu. Biskup odbojné obci pohrozil sankcemi. Ovšem zplnomocnění syndikové ze všech ostatních obcí se postavili za Martigny. Když biskup seznal, že nedokáže shromáždění přesvědčit o platnosti stávajících zvyklostí, pohrozil představitelům obcí exkomunikací a šlechtě, která by se za obce postavila, odejmutím lén. Místo aby odpůrce zlomil, ti odešli ze sálu. Guillaume je následoval. Zůstali jen kanovníci, notně nazlobení ztrátou lukrativního monopolu. „Tak se mi zdá, že jsme se octli ve stejném táboře, physicu!“ prohodil Pierre de La Tour-Châtillon při odjezdu z Tourbillonu. Guillaume nechal jízlivou poznámku být, spolu s dalšími třemi vyslanci se vydal zpět do Louèche a pána z Châtillonu ponechal v důvěrné rozpravě s Françoisem de Compeys-Blandrate a Jeanem d’Anniviers, který se na něj ani nepodíval.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284453
Kapitola XX
List od Karla
Při cestě zpět všichni čtyři zplnomocnění syndikové mlčeli. Jak přijmou rozsudek o exkomunikaci4 občané v Louèche? Vyslali je do Sionu kvůli sporu, který se jich přímo netýkal, a všichni čtyři se vrací vyobcovaní z církve. Guillaume za chůze pátral po příznacích nepřítomnosti Boha ve svém nitru. Měl by fyzicky pociťovat nějaké prázdno? Konkrétně on a jeho společníci – Guillaume Frély, Nicholas Favre a Perrod le Suap – nebudou mít právo na svaté přijímání. To mě nijak zvlášť nepoznamená, pomyslel si, když si uvědomil, že po návratu z Boloni do kostela mimo svátky zašel málokdy. K jeho velkému překvapení všechny čtyři vyslance, vzdorující biskupovi ze solidarity s obcí Martigny, přivítali v Louèche jako hrdiny. „Tak řekni, jaké jsou první dojmy jako zplnomocněného syndika?“ zeptal se Théodule Perronet, znovu velice hrdý na svého synovce. „V politice se vůbec nevyznám a navíc mě tyhle záležitosti ani za mák nezajímají,“ povzdechl si Guillaume. „To je přesně to, co z tebe dělá dobrého zástupce obce: nezájem!“ usmál se Théodule a vrazil mu herdu do zad. „Tumáš, přišel ti dopis.“ „Guillaumovi Perronetovi, physicovi v Louèche Drahý Guy, dozvěděl jsem se, že jsi obdržel diplom na univerzitě v Boloni a vrátil se do své krásné domoviny. Blahopřeji ti a doufám, že jsi v péči věnované nemocným našel cestu k odpuštění. Sám pátrám po tom, co Bůh ode mne žádá. Přitom znamení rozhodně nedostávám málo: když jsem dorazil do Itálie, poté co jsem se s tebou rozloučil, octl se můj život znovu v ohrožení. Celá moje družina, kromě věrného přítele Montferrata,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284453
Guichard
byla otrávena. My dva jsme zázračně unikli díky mému přání postit se před mší svatou. Pachatelé v žoldu Viscontiho5 byli mučeni a poté, co se přiznali, popraveni. Nehoda v Louèche i hromadná otrava se mi vracejí ve snech. Hovořil jsem o tom se svým otcem Janem, králem českým. Nařídil mi, abych se nikde nezmiňoval o záchraně z řeky, jelikož odporuje řádu světa, aby kralevice zachraňoval venkovan. Co je však řád světa? Spiklence jsme porazili a znovu dobyli města Brescii, Parmu, Modenu, Pavii, Bergamo, Cremonu a Luccu. Během tažení se mi zdál další sen: můj bratranec Guigues, dauphin z Viennois,6 umíral mečem spadlým z nebes, jenž zasáhl jeho mužský úd. A vskutku o dva dny později, při útoku na hrad savojského hraběte, Guiguese v čele jeho armády jezdců a pěšáků zasáhl šíp z balisty7 do podbřišku a on z toho zemřel. K velikému štěstí zůstal při vědomí a stihl se před smrtí vyzpovídat. Myslím, že jsem pochopil smysl těchto snů: každý má nějaký osudový úkol ke splnění. Tím mým je budovat mosty mezi lidmi, mezi královstvími: mezi moravskými markrabaty a francouzskými králi, mezi italskými městy a Čechami, mezi lidem a jeho panovníkem. Poté jsem se vrátil domů a víš, co se stalo? Po jedenácti letech nepřítomnosti jsem se musel znovu učit mateřskému jazyku, jejž jsem zapomněl. Když se otec dozvěděl o mé nehodě, stěžoval si u papeže na to, že v sionské diecézi není zajištěna bezpečnost cestujících. Tedy zboří váš most. Přimluvil jsem se za to, aby postavili nový. Pověřím rytíře z Montferratu, který musí projet tvou zemí, aby se dostal do svých držav, aby mi o tom předal zprávu. Nezapomínám na tebe. Když budeš mít příležitost, navštiv mne. Narodila se mi dcera Markéta. Sepsáno v Praze, léta Páně MCCCXXXV. Karel Lucemburský, markrabě moravský“ Guillaume si psaní přečetl ještě jednou a otočil list. Na rubu byla viditelně připevněná kralevicova pečeť. Co by si o mně asi Karel pomyslel, jako zbožný křesťan, kdyby věděl, že jsem v klatbě, přemítal, když ukládal dopis do koženého pouzdra s diplomem.
*
Ukázka elektronické knihy