TOHLE NENÍ PROPAGANDA
vodajské agentury Sputnik si libují v jazyce informační války, dokonce za své služby vládě dostávají vojenská vyznamenání.9 Západní novináři a analytici včetně mě je pak za nástroje informační války označují. Ale nepodává jim vlastně člověk takovým označením ruku, nezařazuje je do obrazu, jaký potřebují, aby jim zajistil financování ze strany režimu, jenž chce všechno vidět prizmatem informační války? Neposiluje vlastně Kreml, když užívá jeho jazyk informační války? Nepředstavují ty nekonečné články, senátní slyšení a zasedání think tanků s hořkou kávou – pro mnohé jsem psal a účastnil se jich – riziko, že ten pojem ještě posílí, i když se ho snaží rozkrýt? A dlouhodobé aspekty jdou ještě hlouběji. Vnímáme-li všechny informace jako součást války, pak zanechme veškerých snů o globálním informačním prostoru, kde myšlenky volně plynou a posilují vytouženou demokracii. Místo toho je nejlepší budoucností, v jakou lze doufat, „informační mír“, v němž každá strana respektuje „informační suverenitu“ té druhé: oblíbená koncepce Moskvy i Pekingu a v zásadě krytí pro posílení cenzury. Bylo by ovšem hloupé kremelské informační operace jen ignorovat. Zablokování Estonska kombinací mediálního nátlaku a hackerských útoků v roce 2007 bylo ukázkou, jak silný efekt tento mix může mít. Na Ukrajině pak tyto akce provázely skutečnou invazi. Vojenští teoretici, novináři a úředníci se na nekonečných panelech think tanků ve Washingtonu, Londýně a Bruselu snažili pochopit ruský přístup k „válce“ a mezinárodnímu konfliktu. Někteří ji označovali za „plnohodnotnou válku“, jiní za „nelineární válku“, další za „dvojznačnou“ či „válku v šedé zóně“.10 Ve východní Evropě vznikla státní výzkumná centra „hybridní války“, přičemž se zdá, že „hybridní“ je diplomatický způsob, jak se vyhnout slovu „ruská“. Existuje několik věcí, na nichž se hrstka expertů dokáže alespoň příležitostně shodnout. Zaprvé, že ruský přístup smazává hranice mezi válkou a mírem a vede ke stavu trvalého konfliktu, který není ani úplně
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284296
Nejúžasnější blitzkrieg informační války v dějinách
rozpoutaný, ani úplně skončený. A v takovémto konfliktu hrají právě informační kampaně mimořádně důležitou roli. Cíle ruské „války nové generace“ shrnul Jānis Bērziņš z lotyšské vojenské akademie jako posun od přímého zničení protivníka k jeho vnitřnímu rozkladu, od války konvenčních vojenských sil k akcím proměnlivých skupin. Posun od přímého střetu k nekontaktní válce, od fyzického prostředí k lidskému vědomí, od války ve stanoveném časovém období ke stavu trvalé války jako běžné součásti národního života.11 Staví nás to do paradoxní situace. Na jedné straně je potřeba rozpoznat a odhalit, jak Kreml vojensky využívá informace k matení, zastrašování, rozdělování a průtahům. Na druhé straně hrozí posilování kremelského pohledu na svět už jen tím, že na něj reagujeme. Nejintenzivněji se tento paradox projevuje na Ukrajině. Tam se kremelská válka nové generace nejen zkouší, ale šíří se odtud všeobecný pohled na svět jako na informační válku. Jak tedy můžeme v informační válce zvítězit, když její nejnebezpečnější součástí může být idea informační války samotné? NEJÚŽASNĚJŠÍ BLITZKRIEG INFORMAČNÍ VÁLKY V DĚJINÁCH
Ať by si člověk o Teťjaně myslel cokoli, ze všeho nejméně by ho napadlo, že je voják. Jenže na začátku roku 2014, když vrcholila ukrajinská revoluce proti proruskému prezidentovi, mohla náhle Teťjana rozhodovat o životě a smrti. Seděla v pyžamu v bytě svého otce, měla ruku nad klávesnicí a věděla, že stiskne-li jednu klávesu, může poslat mnoho velmi reálných lidí na velmi reálnou smrt, a stiskne-li jinou, může být ztracena revoluce i všechno, za co ona, její přátelé a mnoho dalších lidí bojovali. Teťjana v té době spravovala facebookovou stránku Hromadského sektoru (Občanský sektor), jedné z hlavních opozičních skupin ukrajin-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284296
TOHLE NENÍ PROPAGANDA
ské revoluce proti prezidentovi Viktoru Janukovyčovi a jeho podporovatelům v Kremlu. Sdílela fotografie a videa, které přímo vycházely z filozofie Srdji Popoviće o nenásilné akci: fotka demonstranta hrajícího na ulici na klavír tváří v tvář řadám zásahových jednotek, snímky demonstrantů, kteří nastavují zrcadla bezpečnostním silám, obrázek policisty v souboji s demonstrantem, přičemž policista drží zbraň a demonstrant „střílí“ znakem Facebooku – symbolicky vyjadřující, jak sociální sítě posilovaly protestující. Online aktivisté mohli zorganizovat všechno od lékařské po právní pomoc, dokázali koordinovat milionové protesty a získávat od Ukrajinců v zahraničí prostředky na jídlo a přístřeší. Teťjana řadu měsíců udržovala přítomnost protestů v online prostoru. Občanský sektor měl 45 000 followerů a na jejich události se hlásilo na 150 000 účastníků – lidí, kteří nedůvěřovali politikům a věřili dobrovolníkům, jako byla Teťjana. Teťjana se připojila k Občanskému sektoru, protože chtěla být součástí historického momentu, něčeho, o čem by mohla vyprávět svým budoucím dětem. Povstání se přezdívalo „Revoluce důstojnosti“. Začalo, když prezident Janukovyč velice náhle upustil od dlouhotrvajícího slibu podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, aby dostal od Kremlu půjčku ve výši 16 miliard dolarů. Poté, co Janukovyčova policie zbila protestující studenty, se protesty rozrostly: symbolizovaly touhu mnohých lidí po méně zkorumpované vládě a spravedlivější společnosti spjaté se slovem „Evropa“. Jiné označení revoluce znělo „Euromajdan“ (Majdan bylo jméno náměstí, kde se protestující shromažďovali). Teťjana na stránku sdílela texty, které zpracovávala pro své skutečné zaměstnání finanční novinářky. Řekla si, že nějak zůstane nad věcí. Rozhodně byla pro demokracii a lidská práva, ale nechtěla se nechat zatáhnout do dezinformací, nechtěla si ušpinit ruce. Jedno ráno u ní došlo ke zlomu. Teťjana obvykle žila v Kyjevě, ale ten den byla náhodou ve svém domovském Luhansku, jednom z hlavních měst daleko na východě země – v Donbasu. Většina lidí tam sledovala
100 Ukázka elektronické knihy