se teda pořádně pletete. V té chvíli mě ale zkrátka nic lepšího nenapadlo. Táta mi zakázal televizi a teta se mračila celý den. „Lhaní je mnohem horší, než kdybys to pero rozkřápla,“ zopakovala několikrát. „A šlo by slepit?“ zkoušela jsem se vyptávat a doufala, že se tetě zlepší nálada. „Nešlo,“ odbývala mě a nálada se jí rozhodně vůbec nelepšila. Ale ani tenhle průšvih mě neodradil od dalšího pátrání po zajímavých věcičkách schovaných nebo zašantročených někde po domě. Zvlášť před narozeninami mi to nedalo pokoj. A tak když teta s tátou odjeli a já zůstala sama doma, okamžitě jsem se vydávala pátrat. Smůla byla, že mě nechávali doma samotnou zřídkakdy, a když už na to došlo, tak jen na chviličku. „Nehodlám zase volat hasiče,“ přeháněla teta a připomínala, jak Vítek rozdělal oheň v obýváku na koberci. „Ale to říkala babička, že se má ten časopis s pánem v plavkách spálit,“ bránil se pokaždé znovu Vítek. Tentokrát ale řekli, že jedou krom nákupu taky na poštu poslat naše dopisy pro Ježíška. Přistavila jsem si židli k nejvyšší skříni v pracovně a zašmátrala v polici. Krabička! Tam něco bude! Možná prsten. Nebo řetízek! Třeba ho táta schovává pro tetu. A chce si ji vzít za ženu. Když jsem ji chtěla vyndat, vylétla složka s jakýmsi papírem. Krabička byla sice prázdná, ale ten papír mě zaujal. Kateřina Zábranová, četla jsem jméno maminky. Co když píše tátovi něco důležitého? Co když už nás doopravdy chce vzít k sobě? A moc se jí stýská? A co když je tam napsané,
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284252
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284252
že už se zase všichni uživíme a můžeme být spolu? Papír jsem rychle smotala pod mikinu a zašoupla těžké skříňové dveře. Teď už mě nezajímaly žádné prsteny nebo řetízky. Zajímalo mě je diné — co je napsáno na tom papíře s tučně vytištěným nadpisem ROZSUDEK.
Co nejde slepit Večer jsem počkala, až Ela usne. Naštěstí chodívala spát dřív než já, takže jsem nemusela čekat dlouho. Rozsvítila jsem malou lampičku nad postelí a vytáhla list, který jsem pečlivě schovávala pod polštářem. A četla jsem. Krom maminčina jména tam bylo i jméno tatínka. A taky moje a Ely. A spousta nesrozumitelných slov a znaků, které jsem vůbec neznala. Ale i přesto, že se všude pletla slova jako provedené dokazování, předmětná, hrubý měsíční příjem, jsem něčemu porozuměla. A to bylo to nejhorší: Matka uvádí, že nemá zájem se s dětmi stýkat. V tu chvíli mi vyhrkly slzy z očí. Celý svět se slil do jediné věty. Tak je to pravda. Všechno mé čekání na maminku bylo marné. A táta to věděl. I teta. Není to tak, že maminka nechce přijet, abychom se dobře uživili. Ona nepřijede, protože nás nechce. Tak proto Jakub tenkrát tetě šeptal, že kdyby měl mámu jako já…
102 Ukázka elektronické knihy