„Jenom to, co mi Rudolf o nich řekl. Jeho sbírku jsem viděla několikrát, jestli se ptáte na tohle. Víte, to byl jeho koníček, rád se s nimi i trochu chlubil a o každé minci mi vyprávěl.“ Trochu se zasnila, “on se s nimi jakoby mazlil, měl je rád. Dokonce jednou kvůli mně vyzvedl i svoje nejvzácnější kusy z banky, aby mi je mohl ukázat.“ O této části sbírky kriminalisté samozřejmě věděli, ale zajímala je spíš ta část, kterou měl doma. Ostatně celá sbírka byla pojištěna na tři milióny korun. Poručík Klement přistrčil k Mileně Polatové mobilní telefon s fotkou zmizelé mince. „Víte, o jakou minci se jedná?“ zeptal se věcně a zkoumal mimiku jejího obličeje. Zavrtěla hlavou. „Kdepak, takový odborník já nejsem. Nejspíš to bude nějaký dukát, ale to jen tak odhaduji.“ „A dokázala byste tipnout její cenu?“ Zamyslela se. „Myslím, že nepatří mezi největší Rudolfovo skvosty. Ty se mnou totiž podrobně probíral a také mě zajímaly. Tuhle minci si nepamatuji. Ale můžu se mýlit,“ zasmála se a 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284214
rozhodila rukama. „Tak to by nám prozatím stačilo,“ rozhodl se najednou kapitán a vstal. „Ještě si od vás vezmeme na porovnání ty adresy lidí, co vás obtěžovali.“ Milena se zvedla také a upřela na Blažeje své krásné oči. „Půjdete také za mým manželem? Víte, nerada bych teď, když už je vlastně po všem, měla nějaké problémy.“ „Zatím to nemáme v plánu,“ řekl kapitán za oba. „Ale že za ním nepůjdeme vůbec, to vám v této chvíli na sto procent slíbit nemohu.“ „Chápu,“ přikývla. „Proč nechceš jít za tím Polatou, já bych mu rád položil pár otázek,“ zajímalo Petra, když se ocitli venku na náměstí. „Tak je nezapomeň,“ přikázal mu kapitán, „třeba na to dojde. Víš Petře, já mám takovej divnej pocit, že místo abychom se přibližovali k jádru pudla, tak se čím dál tím víc vzdalujeme a podezřelí se nám množí jak králíci.“ „Ty máš v hlavě pořád toho mladýho Otu, co? Ale Sváťo, s tím časem je to tak krkolomný…“ začal Petr a Blažej ho přerušil. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284214
„Ale ten motiv je silný a čin samotný ukazuje spíš na zkratkovitý jednání než na promyšlenou vraždu.“ „Jako třeba, že by šel Polata po obědě na procházku, zastavil se u Radosty a zeptal se ho, jestli spí s jeho ženou a v žárlivém amoku mu zapíchl kudlu do srdce,“ trochu ironicky pronesl poručík. Blažej váhavě pokýval hlavou. „Já mám spíš na mysli trochu bližší osobu,“ odpověděl mu pak. „Radostovu?“ „Bingo. Ta přece měla času dost.“ „Hlavně měla dost času na to, si to na psychiatrii pořádně promyslet,“ souhlasil Petr. „Na druhou stranu, složila se a nezdá se mi dost tvrdá na to, aby zapírala.“ „Zhroutila se, ale zmizelé mince si všimla. Dokonce na to několikrát upozornila,“ zdůraznil kapitán a pokračoval. „Mám plán. Zítra hned ráno je oba vezmeme k výslechu. Ty si vezmeš mladýho a já ji. Ostatně, kdyby tak dlouho nesetrvávala v tom svém katatonickém stavu, udělal bych to jako první. Budeme je vyslýchat souběžně a po Daliborovi si budeme posílat zprávy, abychom byli v obraze.“ „Máš pravdu,“ řekl Petr. „Ostatně ta dnešní krátká výpověď byla téměř k ničemu. A co tedy uděláme teď?“ 100 Ukázka elektronické knihy