Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284119
Dubois Jas 4642 55 bd Beauséjour
K identifikaci tohoto Duboise jsem potřebovala hodně zarputilosti – v mém tlustém telefonním seznamu z roku 1952 na této adrese nebydlí… A zkuste si hledat tak běžné příjmení v telefonním seznamu, když neznáte křestní jméno! Stačilo by se jen podívat do jmenných rejstříků v biografiích Picassa či Cocteaua a našla bych ho rychle. Jenže křivolaké cestičky vedoucí oklikami bývají často mnohem zajímavější. Pátrala jsem v dalších seznamech uchovávaných na mikrofiších v pařížském Muzeu pošt a telekomunikací, až jsem Duboise doběhla. Telefonní číslo JAS 4642 patřilo jinému majiteli přístroje ve stejném domě, který se jmenoval L. Sablé! Dubois tedy bydlel u tohoto Sablého. V té době bývaly telefonní přístroje většinou přihlášené na muže a L. by mělo znamenat buď Louis, Lucien, nebo Léon. Nakonec to bude Lucien! Lucien Sablé, novinář, znalec a sběratel umění, přítel Coc-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284119
100
Brigitte Benkemounová
teaua, Mauriaca a Gida… A spolu s ním se objevuje Dubois, o němž se zmiňuje i François Mauriac ve vzpomínce na setkání s André Gidem:32 „Sablé vidí Gida poprvé v životě, zajíká se vzrušením, Dubois ho hltá očima.“ Je zvláštní, že muž, který „hltá očima“, není umělec – André-Louis Dubois postupně zastává funkce zástupce ředitele policie, policejního prefekta v Bordeaux, prefekta v departementech Seine-et-Marne a Moselle a generálního rezidenta v Maroku. Jedním z jeho nejzáslužnějších činů je zabránění deportace Jeana Geneta v roce 1944, k čemuž básník napsal: „Pan Dubois byl moc příjemný, rád bych mu po vás vzkázal, jak moc jsem mu vděčný.“33 Novinářka a politička Françoise Giroudová, která ho poznala po válce, vidí jeho největší zásluhu v tom, že osvobodil Paříž od hluku klaxonů: „Byl to výstřední prefekt… Do historie se zapsal zákazem troubení aut, za což by si zasloužil sochu. Říkalo se o něm, že je homosexuál. O tom nic nevím, ale přijde mi sympatické, když vláda svěří natolik citlivý post člověku s podezřelými sklony, náchylnému k vydírání…“34 Jméno svérázného vysokého státního úředníka se v souvislosti s již zmíněnou fámou objevuje i v korespondenci Françoise Mitterranda, ten v době, kdy zastával funkci ministra vnitra, ministerskému předsedovi Pierru Mendèsovi Franceovi v doporučení Duboisovy nominace na post generálního guvernéra v Alžírsku uvedl: „Bude se jako protiargumentů používat to či ono z jeho soukromého života, ovšem jeho
Ukázka elektronické knihy