hlavu, vrtí ocasem. Táta vytáhne z kapsy svůj balíček, rozvážně rozbalí noviny a položí je rozevřené na zem před psa. A ten žere ty kosti. To je hodnej Voříšek! Máš rád kostičky, co? Třeba budu mít příště zase nějaký, možná. Tak nazdar, Voříšku! A odchází, aby nepřišel pozdě na stavbu. Když jsem u toho, svěří mi kazatelsky: „Kosti, ty mají radši než maso.“ Udělá pár kroků a dodá: „Protože po kostech jim dobře rostou kosti.“ A o kousek dál: „Voni vědí, že to je pro ně dobrý.“ Ještě deset kroků: „Říká se, že jsou hloupí, ale oni nejsou tak hloupí.“ A zuby si ukousne kus baga, aby si v klidu pro potěšení popřemýšlel o podivuhodné moudrosti přírody. Najednou se zastaví, otočí se ke mně, zaujme pohodlnou polohu rozkročmo a řekne mi přísně: „Ale opovaž se jim dávat králičí kosti!“ Já se ptám: „Proč?“ „Páč tyhle kosti se strašně lámaj, sou špičatý jak jehly a tomu psovi to pak propíchá střeva a umře, ecco.“ S tátou se člověk pořád učí. A nesbírá jen kosti. Taky zvadlé listy salátu, nať z mrkví, bramborové slupky, košťály ze zelí. To je pro králíky. Nějací králíci se vždycky někde najdou. On jim říká ušáci. Všechno, co má čtyři packy, srst a dvě oči, co se na vás dívají plné naděje, to jsou všechno ušáci. Košťály ze zelí, ty nejsou pro ušáka, ty jsou přirozeně pro tátu, samozřejmě že syrové. Chroupá to jako já jablko. Ale je to lepší než jablko, dělá to dobře na žaludek, na plynatost. Jablko je taky dobré na plynatost, povídám. Ne! Jablko kazí žaludek, protože to prodávaj nezralý. Táta chroupá velké zlatavé cibule a taky bílé cibulky, ale ty chroupá i s natí. Cibulka, ta je dobrá na krev. Zabíjí mikroby. Máma je na mrkev. Tu já nemůžu ani cítit. Když mi nandává na talíř, nikdy neopomene říct: „Jez, budeš mít silná stehna!“ A já se topím v bludišti příčin a následků, na jedné straně jsou mrkve a na druhé silná stehna a já nedo-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283997