Mata Hari z Chebu
Gen. Bartík: „Po svém pensionování propadl ještě více alkoholu a zanedbával svoji rodinu a nezaopatřené své tři děti. Od té doby živil se, jak se dalo. Od státně bezpečnostních orgánů docházely o něm zprávy, že stále pije, že stýká se s lidmi povahově vadnými a státně nespolehlivými. Vstoupil do služeb jakéhosi Hoffmanna, kterého v době svého přidělení v Hlavním štábu zaměstnával jako agenta. Hoffmann si zařídil v Praze informační kancelář, ale podnik nebyl veden reelně a na konec – asi v r. 1937 neb 1938, kdy Jandera stal se Hoffmannovým společníkem, přišel podnik do konkursu.“ Ale podstatné je tohle: „V té době byl podplukovník Jandera na příkaz vojenského obranného zpravodajství postaven pod policejní dozor, poněvadž bylo zjištěno, že německé výzvědné zpravodajství se o jeho pensionování a důvodech, které s tím souvisely, dozvědělo, že svý mi agenty ověřuje jeho finanční situaci. V té době žil podplukovník Jandera již ze dne na den, pense, kterou dostával, mu nedostačovala a obávali jsme se, aby se nějakým způsobem nezapletl do sféry cizích výzvědných agentů. Brzy se ukázalo, že obavy vojenského zpravo dajství byly na místě. V košickém rychlíku byl při kontrole zadržen agent rumunského výzvědného zpravodajství, v jehož zavazadle byly nalezeny studijní zpravodajské pomůcky, které podplukovník Jandera po svém odchodu z Hlavního štábu neodevzdal a dotyčné mu rumunskému agentu prodal za několik tisíc korun [Alexandr Jandera o svém otci: „Vzor ctností, ba přímo velikán ducha a rytíř bez bázně a hany.“ – pozn. aut.]. Jen proto, že materiál neobsahoval konkrétní věci, které mají z hlediska obrany státu zůstat utajeny, nebyl podplukovník Jandera stíhán podle zákona na ochranu republiky. To, co však provedl, bylo pro nás dostačujícím výkazem, že podplukovník Jandera dostává se nezadržitelně na scestí, a proto byl dozor nad ním ještě zesílen [zvýraznil aut.].“ Gen. Bartík: „Myslím, že to bylo asi v květnu nebo červnu 1939, kdy důvěrník A-54 v dokladech a zprávách zaslaných z Prahy do Londý na oznamoval mimo jiné, že říšskoněmecké výzvědné zpravodajství učinilo pplk. Janderovi nabídku, aby pro ně pracoval. V této zprávě A-54 dále uváděl, že pplk. Jandera vypracoval pro německé vý zvědné zpravodajství elaborát o svých zkušenostech a poznatcích
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283985
To nejlepší nakonec – František Jandera
z oboru československého vojenského zpravodajství, že prozradil spolupráci československého vojenského zpravodajství se službami spojeneckých států, a že dal k dispozici seznam důstojníků, pracu jících v československém vojenském zpravodajství. Kromě toho nabídl se vybudovati na našem území zpravodajskou síť, která by pracovala pro německé zájmy, a převzíti zpravodajské poslání ve prospěch Německa v cizině [zvýraznil aut.].“ Potom k Janderovi vypovídali další svědci, vesměs bezvýznamní občané Čelákovic a Janderovi známí, tedy ve prospěch obhajoby; jejich výpovědi, zdá se, jako by byly předem připraveny a ujednoceny. Josef Srb (jenž byl jedním z oněch pivních „rytířů“): „S Františkem Janderou jsem se stýkal od r. 1939 pravidelně v hostinci U Neuman nů. […] Obviněný zaujímal při politických rozhovorech, které byly účelem našich schůzek, vždy nekompromisní protiněmecké a proti nacistické stanovisko, věřil pevně ve vítězství spojenců a jako voják nás vždy v tomto smyslu informoval.“ Jiný svědek, čelákovický drogista a další pivní „rytíř“ Vlastimil Fric: „S obviněným jsem se stýkal […] zejména ve stolní společnosti ‚ry tířů‘, která se scházela v hostinci U Neumannů. Účel této společnosti byl dobročinný, ze sbírek společnosti byli podporováni nejchudší lidé, politického účelu tato společnost neměla, o politice se mluvilo tak, jako mezi dobrými známými, kteří si důvěřují. Jandera zastával vždy nekompromisně protiněmecké a protinacistické stanovisko, kolportoval zprávy zahraničního rozhlasu a jeho posudky situace projevovaly vždy víru ve vítězství spojenců. Vím, že byl několi krát na gestapu, to vím od něho, poněvadž ve schůzkách nás vždy po návratu z gestapa o svých výsleších informoval (sic!). Pokud se pamatuji, týkaly se výslechy jeho činnosti jako šéfa protišpionážní služby. Obviněný vždy říkal, že při výslechu prohlašoval, že je už v pensi a že se o tyto věci nestará [zvýraznil aut.].“ Svědek Ladislav Janda: „Jandera projevoval vždy radikálně proti německé a protinacistické stanovisko, ve svých posudcích situace, které nám jako voják dával, vždy zdůrazňoval jistotu vítězství spo jenců. […] Byl několikrát vyslýchán gestapem, o svých výsleších mě
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283985
Mata Hari z Chebu
před tím i potom informoval, předmětem výslechu byla činnost německých vyzvědačů pro ČSR, Jandera potom říkal, že se snažil tyto lidi krýt [zvýraznil aut.].“ Svědek Václav Hoznourek: „Obviněného znám dlouhou dobu, chodil ke mně do obchodu za války skoro denně, vystupoval vždy zuřivě protiněmecky a protinacisticky, věřil ve vítězství spojenců. […] O svých výsleších na gestapu mě informoval před i potom, říkal, že se týkaly hlavně jeho činnosti jako důstojníka z doby prvé republiky [zvýraznil aut.]. V roce 1941 byl dvakrát v Berlíně jako svědek u Volksgerichtu [Lidového soudu – pozn. aut.], proti německým zpravodajům čs. protišpionážní služby. Obviněný vždy říkal, že vypověděl, že je nezná.“ Svědek Josef Mecera: „Jeho [Janderovo – pozn. aut.] stanovisko bylo vždy radikálně protiněmecké a protinacistické. Vždy věřil ve vítěz ství spojenců.“ A tak dále na jednu melodii. S mnohem závažnějším svědectvím přišel opět už citovaný Josef Špaček: „Vůči Němcům se obviněný choval podlézavě jen v úřadě, při výkonu služby, mimo službu s nimi styky nevyhledával. V úřadě ale zdravil vztyčenou pravicí, ačkoliv to často ani nebylo zapotřebí. Mé podezření proti němu se mi zdálo potvrzeno ještě touto udá lostí: Manželka uprchlého a skrývajícího se komunisty Tapecího, zaměstnaná na městském úřadě, byla od Němců dopravena jako rukojmí do Terezína. Obviněný jel jednou do Mladé Boleslavi na ge stapo k výslechu a řekl mi, že jestli Tapecí je v Terezíně pouze jako rukojmí, abych se spolehl, že do čtrnácti dnů bude doma. Tapecí skutečně asi v čtrnácti dnech byla propuštěna.“ Svědek JUDr. Josef Arazim: „Byl jsem zaměstnán na městském úřadě v Čelákovicích od prosince r. 1939. […] Obviněný před námi mluvil v základě protiněmecky, avšak jeho vývody byly dosti rezervované, o nějakém zuřivě protiněmeckém postoji se nedalo mluvit, choval se opatrně. […] Někdy v r. 1941 až 1942, datum si již přesně nepamatuji, byl předvolán jako svědek k Volksgerichtu do Berlína. Asi po dvou
100 Ukázka elektronické knihy