tvrzení, že teroristické útoky 11. září 2001 nebo masakr dvaceti malých dětí ve škole Sandy Hook byli zinscenovány federální vládou.262 Alex Jones je právě klasickým reprezentantem Alt-Right hlásajícím odpor k establishmentu podpořený manipulací s fakty a konspiračními teoriemi, který odmítá „politickou korektnost“, a ač jeho aktivity nejsou primárně motivovány rasismem, ani takové pasáže v jeho příspěvcích nechybí. Například v rámci informování o rasově motivovaných střetech a pouličních protestech v Charlottesvillu v srpnu 2017 Jones tvrdil, že protestující členové Kukluxklanu (KKK) jsou ve skutečnosti zaplacení židovští herci.263 Zajímavé místo na scéně Alt-Right medií zaujímá ještě blog The Gateway Pundit založený v roce 2004 Jimem Hoftem, v současné době dalším hlasitým podporovatelem Donalda Trumpa. Jeho blog se svým obsahem zásadně neliší od výše citovaných, bývá ale často citován vlivnými konzervativními osobnostmi a politiky, například bývalou viceprezidentskou kandidátkou Sarah Palinovou, ale také představiteli konzervativní televizní stanice Fox News.264 Právě tento televizní kanál se stává často terčem kritiky ze strany odborníků i liberální části veřejnosti, že nenaplňuje standardy žurnalismu a kontroly faktografické správnosti informací, které vysílá.265 Zatímco servery Breitbart nebo Infowars byly až donedávna marginálními médii, jejichž politická orientace byla všeobecně známa, Fox News, která prostřednictvím svých komentátorů zčásti přejímá agendu Alt-Right, je důkazem, že se tento fenomén minimálně po dobu pobytu Trumpa v Bílém domě stává čím dál významnějším.266
262 „Alex Jones says the Sandy Hook massacre was a hoax“, youtube.com, 13. 1. 2014, https://www .youtube.com/watch?v=kyu8qtM-I4s (přístup 24. 3. 2018). 263 Buncombe, Andrew, „Charlottesville: Alex Jones claims white supremacist protesters were ‚just Jewish actors‘“, The Independent, http://www.independent.co.uk/news/world/americas /us-politics/charlottesville-latest-alex-jones-white-supremacist-protesters-jewish-actors-virginia -a7894351.html (přístup 14. 8. 2017). 264 Grynbaum, Michael M., „White House Grants Press Credentials to a Pro-Trump Blog“, The New York Times, https://www.nytimes.com/2017/02/13/business/the-gateway-pundit-trump.html (přístup 15. 3. 2018). 265 Rendall, Steve, „Fox News – Wing of the GOP?“, FAIR.org, https://fair.org/extra/fox-news -wing-of-the-gop/ (přístup 24. 3. 2018). 266 Viz Rupar, Aaron, „Sean Hannity shares fake news story citing ‚Reddit users‘ as sources“, thinkprogress.org, https://thinkprogress.org/hannity-mccain-gateway-pundit-fake-news -story-75689df02a4b/, (přístup 19. 3. 2018), nebo Hayden, Michael Edison, „It’s ok to be white: How Fox New sis Helping to Spread Neo-Nazi Propaganda“, Newsweek, http://www .newsweek.com/neo-nazi-david-duke-backed-meme-was-reported-tucker-carlson-without -context-714655 (přístup 20. 3. 2018).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283827
Manipulace s fakty v americkém historickém kontextu Při sledování předvolební kampaně Donalda Trumpa si jistě mnozí jeho odpůrci říkali, že není možné, aby se tento realitní magnát při tak velkém množství skandálů, kterých se dopustil, a celé řadě evidentních lží a manipulací, které použil, dostal do Bílého domu. Ač Trump využil celkové nálady v americké společnosti a obecné nespokojenosti určité skupiny obyvatelstva, velkou roli v jeho vystupování hrála „protiestablishmentová rétorika“, tedy přesvědčení, že centrální vláda a další federální instituce (Kongres, federální agentury atd.) jsou zkorumpované a nefungují v zájmu občanů. Trump samozřejmě není původcem této myšlenky, která se již několik let čím dál silněji projevuje nejen ve Spojených státech, ale také v mnoha evropských zemích. Podíváme-li se na statistiku důvěry veřejnosti ve washingtonskou federální vládu, zjistíme, že zatímco v roce 1958 věřily vládě téměř tři čtvrtiny Američanů, kleslo toto číslo do roku 2017 na poměrně tragických 20 %.267 Největší úpadek důvěry ve federální vládu byl zaznamenán za vlády prezidentů Johnsona, Nixona a Forda, kdy během necelých dvanácti let klesla důvěra veřejnosti ze 77 % na 35 %. Důvěra veřejnosti potom znovu vzrostla za vlády Ronalda Reagana a na počátku vlády George H. W. Bushe se pohybovala okolo 40 %. Křivka důvěry pak klesala po celé Bushovo volební období (až na jeden strmý vzestup v roce 1991 v souvislosti s úspěšným zásahem v Iráku), aby se na začátku funkčního období Billa Clintona pohybovala kolem 25 %. V prvních letech Clintonova prezidentství křivka až do roku 1994 dále klesala. Poslední velký vzestup důvěry ve federální vládu byl zaznamenán za prezidentství Billa Clintona a George W. Bushe, kdy se důvěra z tristních 18 % v roce 1994 vyhoupla na 60 % v říjnu 2001.268 Na výše popsané křivce důvěry veřejnosti ve federální vládu jsou samozřejmě vidět některé klíčové události, jako byla například aféra Watergate, která narušila důvěru v centrální instituce velmi silně, nebo teroristické útoky 11. září 2001, kde se naopak projevilo semknutí Američanů za federální vládou, která se na útoky snažila reagovat. Důvěra nebo nedůvěra ve federální vládu není nicméně vždy způsobena pouze tím, kdo zrovna sedí v Bílém domě. Ač je prezident nejviditelnější 267 „Public Trust in Government: 1958-2017“, Pew Research Center, http://www.people-press .org/2017/05/03/public-trust-in-government-1958-2017/ (přístup 14. 8. 2017). 268 Ibid.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283827
postavou federální vlády, a často tedy míru důvěry ve federální vládu ovlivňuje právě jeho osoba (například Nixon v aféře Watergate), na celkově nízkou míru důvěry ve federální vládu má vliv také jednání dalších institucí. Například mezi lety 2006 a 2016, kdy celková důvěra ve federální vládu klesla z 31 % na 18 %, byl ve stejném období zaznamenán tříprocentní nárůst důvěry v prezidenta (z 33 % na 36 %), ale rapidní pokles důvěry v Kongres (z 19 % na 9 %).269 Na rychlý a setrvalý pokles důvěry po roce 2001 nicméně neměla vliv pouze neefektivní politika Kongresu a celkově se zhoršující sociální situace, ale také úniky informací z vládních institucí. Pro Američany byla v tomto ohledu zvláště škodlivá aféra uniklých informací agentury NSA, která shromažďovala velké množství informací a osobních údajů Američanů v rámci svých bezpečnostních aktivit.270 Také další aféry tohoto druhu spolu s aktivitami serveru WikiLeaks silně přispěly k obecné nedůvěře v establishment, na čemž se velmi efektivně svezla Trumpova kampaň. Stejně jako nedůvěra ve federální vládu, také jakási „navyklost“ veřejnosti na manipulaci s fakty a lhaní ve veřejném prostoru není pro Spojené státy žádnou novinkou. O narůstající toleranci veřejnosti ke lžím amerických představitelů píše Steve Tesich v eseji nazvané „The Watergate Syndrome: A Government of Lies“, a to už v roce 1992 souvislosti s nepravdivými vyjádřeními Bushovy administrativy k první válce v Zálivu. Tesich upozorňuje na to, že po špatných obdobích vietnamské války a aféry Watergate měla americká veřejnost zájem na tom, aby se vývoj země vydal pozitivnějším směrem, což ale paradoxně vedlo k veřejné toleranci mnohem větších prohřešků vládních představitelů a mnohem závažnějších případů zneužití vládní moci během Reaganovy administrativy (např. aféra Iran Contra).271 Tento přístup poukazuje na fenomén, který se silně projevil během Trumpovy kampaně. Mnohem méně záleželo na faktech a informacích, které budoucí prezident poskytoval, ale důležité byly pocity, které jeho projev zanechával, tedy ignorace reality ve prospěch dobrého pocitu a víry v lepší budoucnost. Stejnou strategii 269 Norman, Jim, „Americans’ Confidence in Institutions Stays Low“, The Gallup, http://www .gallup.com/poll/192581/americans-confidence-institutions-stays-low.aspx (přístup 16. 8. 2017). 270 Enten, Harry J., „Polls show Obama’s real worry: NSA leaks erode trust in government“, The Guardian, https://www.theguardian.com/commentisfree/2013/jun/13/poll-obama-nsa-leaks -trust (přístup 16. 8. 2017). 271 Aféra Iran Contra známá též jako Irangate se týkala ilegálního prodeje zbraní do Íránu navzdory mezinárodnímu zbrojnímu embargu, které představitelé administrativy prezidenta Reagana cíleně usnadňovali, aby z výtěžku finančně podporovali pravicové rebely v Nikaragui, známé pod názvem Contra.
100 Ukázka elektronické knihy