„Takže ty to teď děláš s těmihle šašky? Se všemi třemi najednou, jo?“ Mickey se napružil, ale Jacy si stoupla před něj a vmetla té dívce přímo do tváře: „Neeee… Ale je to kurva skvělej nápad!“ Christine o krok ustoupila a ostentativně rukou rozehnala alkoholové výpary. „Kdyby tě tu takhle viděl tvůj snoubenec, zlomilo by mu to srdce,“ prohlásila. „A ty bys ho s radostí utěšila!“ odvětila Jacy a šťouchla ji ukazováčkem do prsou. „Tak hele,“ ohradila se Christine a pleskla Jacy přes napřaženou ruku. „Já se tu nechovám jak coura.“ „Tak to máš pravdu!“ řekla Jacy. „Sleduj a uč se, mrcho.“ Potom se obrátila ke svým zděšeným společníkům a zeptala se: „A kam vy jako jdete?“ Ačkoliv vyvolat v Jacy stud se Christine ani v nejmenším nepodařilo, s Teddym, Lincolnem a Mickeym měla trochu větší štěstí a všichni tři teď couvali k otevřeným dveřím. „Pojďte sem,“ poručila Jacy a oni pochopitelně poslechli, seřadili se před ní, jako by šlo o nějaké vojenské cvičení a ona jim hodlala zkontrolovat uniformy. Políbila je pěkně popořadě, nejdřív Lincolna, přímo na rty, potom Teddyho, dech jí navzdory všemu tomu vypitému pivu jakoby sladce voněl, a nakonec Mickeyho, kterému se maličko podlamovala kolena. Alkoholem, samozřejmě, ale nejen jím. „Klídek, chlape,“ řekla mu a Teddy dosud v duchu viděl přihlouplý úsměv, který se Mickeymu rozlil po tváři. „Nechutné,“ pravila Christine. „Promiň, že nebudu čekat, až jim začneš kouřit péra.“ O chvíli později opět seděli v autě, Teddyho klíčky se pohupovaly v zapalování a všichni tři mlčeli. Těmi nečekanými 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283790
polibky docela vystřízlivěli. První promluvil Mickey. „Tak jo, budeme tahat sirky,“ navrhl. „Jinak to nevidím. Jeden z nás bude muset toho kokota oddělat.“ „Dobře,“ řekl Lincoln, jako by o tom čistě teoreticky uvažoval, „ale co pak? Pořád jsme tři a ona je jen jedna.“ „Dobrá poznámka,“ uznal Mickey. „A víte co? Kdyby byla třikrát, chtěl bych všechny tři.“ Vážně se to odehrálo takhle? uvažoval Teddy. Jasnost té vzpomínky v něm vzbuzovala pochybnosti. Mohlo být něco, co se stalo tak dávno, pořád tak živé? Nebo s Mickeym a Lincolnem podrobnosti oné scény vycídili tím, že na ni v průběhu let tak rádi vzpomínali? Když sjel po polní cestě na státovku, měl na výběr. Buď zahnout doleva a vyrazit směrem na Menemshu, malebnou rybářskou vesničku, kde si mohl dát mastné hranolky v papírové misce. Nebo doprava k útesům Gay Head, k jedinému místu na ostrově, kterému by se měl za každou cenu vyhnout. Proč riskovat? pomyslel si a odbočil vpravo.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283790
Lincoln Redakce místních novin v tiché ulici lemované stromy byla zavřená — a proč taky ne? Bylo po sezoně a Vineyard Gazette byl poklidný týdeník, žádné New York Times. Dobře mi tak, pomyslel si Lincoln a vrátil se do půjčeného auta zaparkovaného u chodníku. Místo toho, aby se honil v Edgartownu za přízraky, měl být v Chilmarku a zabývat se tím, kvůli čemu je tady — ačkoliv čím víc o tom přemýšlel, tím víc se obával, že celý ten výlet je jeden velký omyl. Důvody, kterými Anitu přesvědčoval, že musí ostrov navštívit osobně, byly tak přesvědčivé, že nakonec přesvědčil i sám sebe. Skutečně to bylo téměř deset let, co tu byl naposledy, a kdo mohl vědět, jaké škody deset let sezonních pronájmů zanechalo? Nepotřeboval dát barák maličko do pucu? Nevyžadoval dům nový nátěr? Anebo něco vážnějšího, například novou střechu? Jak mohli rozhodnout o ceně, když se na vlastní oči nepřesvědčí, co je třeba udělat? Ovšem ve skutečnosti šlo celou dobu o to — a on to částečně věděl už od začátku —, že se potřeboval s domkem v Chil marku rozloučit. Dlužil to matce, o tom nebylo sporu. Jenže pokud měl být k sobě upřímný, nebylo to všechno. Zdálo se, že tu má nějaké nedořešené záležitosti, jejichž přesná povaha 100
Ukázka elektronické knihy