vytvoření zkoumané superpozice obou alternativ. Kvantové alternativy jsou na počátku totožné a na konci se liší polohou těžiště tělesa. Moje hypotéza pak předpovídá, že časová škála kolapsu stavového vektoru reprezentující takovouto superpozici je řádu
T~ E.
(4.4)
Pro nukleon dostáváme téměř 108 let, takže nestabilita by se v dosavadních experimentech neprojevila. Ale kapičce vody velikosti 10−5 cm by kolaps trval kolem 2 hodin. Pokud by kapička měřila 10−4 cm, kolaps bude trvat okolo jedné desetiny sekundy a pro velikost 10−3 cm kolaps stavového vektoru nastane během pouhých 10−6 sekundy. Toto vše platí pro zrnko izolované od prostředí; rozpad je dále urychlen stykem hmoty s prostředím. Způsoby řešení problému měření v KT tohoto druhu většinou narážejí na potíže se zachováním energie a s lokalitou. Ale v OTR je již zabudovaná neurčitost ve stanovení gravitační energie, zvláště co se týče jejího příspěvku k superponovanému stavu. Gravitační energie je v OTR nelokální: gravitační potenciální energie přispívá (záporně) nelokálně k celkové energii a gravitační vlny mohou odnášet (kladnou) nelokální energii pryč ze systému. Dokonce i plochý prostoročas může v jistých případech přispívat k celkové energii. Neurčitost v energii stavu odpovídajícího diskutované superpozici dvou různých poloh tělesa je v souhlase (skrze Heisenbergovy relace neurčitosti) s časem rozpadu (4.4).
100
Povaha prostoru sazba FIANL.indd 100
29.01.2019 19:06:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283785
Otázky a odpovědi
Otázka: Profesor Hawking se zmínil, že gravitační pole je v jistém smyslu význačnější než pole jiná. Co si tom myslíte vy? Odpověď: Gravitační pole je jistě speciální. Je trocha ironie v historii této otázky: Newton započal fyziku s teorií gravitace a tato teorie byla počátečním paradigmatem pro všechny ostatní fyzikální interakce. Dnes se však ukazuje, že gravitace je ve skutečnosti velmi odlišná od ostatních interakcí. Gravitace je jediná, která ovlivňuje kauzalitu, což má hluboké důsledky, jako jsou černé díry a ztráta informace.
101
Povaha prostoru sazba FIANL.indd 101
29.01.2019 19:06:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283785
Kapitola pátá
Kvantová kosmologie S. W. Hawking
Ve své třetí přednášce se budu zaobírat kosmologií. Kosmologie se dříve považovala za pseudovědu a útočiště fyziků, kteří sice mohou mít za sebou řadu užitečných výsledků, ale ve své senilitě se stali mystiky. Příčiny byly dvě. První byla skoro úplná absence věrohodných pozorování. Vždyť až do dvacátých let tohoto století jediným důležitým kosmologickým pozorováním bylo, že obloha je v noci tmavá. A to lidé ani nedocenili jeho závažnost. V současnosti se však spolu s rozvojem technologie rozsah a kvalita kosmologických pozorování neskutečně zlepšily. Námitka proti uznání kosmologie za vědu založená na nedostatku pozorovaných dat tedy není nadále oprávněná. Existuje však druhá, závažnější výhrada. Kosmologie nemůže o vesmíru nic předpovědět bez toho, aby učinila určitý předpoklad o jeho počátečních podmínkách. Bez takovéhoto předpokladu to jediné, co kosmologie umí říci, je, že vesmír nyní vypadá tak, jak vypadá, proto, že v počátečních fázích vypadal tak, jak vypadal. Přitom mnoho lidí věří, že věda by se měla zabývat pouze lokálními zákony, které určují, jak se vesmír vyvíjí v čase. Mají pocit, že počáteční podmínky vesmíru, které určují, jak vesmír vznikl, nejsou v kompetenci vědy, nýbrž metafyziky či náboženství. Situace se ještě zhoršila, když jsme s Rogerem dokázali věty, které říkají, že podle obecné teorie relativity musí v naší 102
Povaha prostoru sazba FIANL.indd 102
29.01.2019 19:06:13
Ukázka elektronické knihy