98
Přimlouvám se, aby tyto události byly vyšetřeny zástupci bezpečnostního výboru se zástupci min. vnitra a spravedlnosti. Tichý. (Ústí n.L.)30 Kol. Škrlantová nemá pravdu. Jsme pro spravedlivost. Jsou různé věci, o nichž se nedovíme, jak dopadly. Spisy o krádeži v zámku v Prunéřově u Kadaně se dosud nedostaly k soudu. Věci jsou zadržovány a utajují se, aby se nesoudilo. Jsou tam uváděny ve spisech i jména členů parlamentu, četl jsem jejich jména. Případ Žatce vyvolal mnoho slz. To není nic politického. Ať je vinen kdokoliv, musí se zodpovídat. Přednosta v Ústí31 mi řekl, že případ České [Kamenice]32 se n[e]vymyká z běžného rámce mnoha případů. Je třeba vážně věci projednat. U policie a různých orgánů je mnoho osob, které nejsou oči[š]těny, nemají dokonce státní spolehlivost. V úřadech jsou tito lidé chráněni, že mají politické legitimace. Horák (slov. dem.)33 O Žatecku se hovoří i na Slovensku. Jedná se o národ. Souhlasí se zvolením komise. Kácl. Lituje, že se žatecké záležitosti dává politický podklad, když všechno vlastně vyplývá z toho, zjistit pravdu. Spoléháme se na ministerstvo vnitra. Nejde jen o Zichu, jde i o jiné věci. Obermayer a bývalý strážce Marek z Lenešic mají velké hříchy z dob okupace.34 Na své místo se dostal záhadnou cestou. Každou [noc]35 se prováděly exekuce. Každou noc si vybíral Čubka a Petrov lidi po stovkách. Máme vyšetřeno, že Němci byli v Postoloprtech postaveni před školou a postříleni. Opilí velitelé dělali, jak se jim líbilo. Byl poslán protest národního výboru, ale dostali vzkaz, aby mlčeli, nebo že i oni budou postříleni. Jenom znovu radím, nedělejte z toho politickou licitaci. Šling.36 Souhlasí s návrhem, aby vyšetřující komisi byly dány všechny materiály. Já předám komisi ověřené doklady z Vojkovic.37 Případy v Kyjově a Svatobořicích, kde bylo zjištěno, že zejména činnost Aloise Böhme na Brněnsku a Luhačovicku se děla z důvodů zištných. My jsme znali Jaksche a víme, že jde se zrádci národa. dr. Kokeš.38 Připojuje se k návrhu na zřízení komise, aby se zjistila pravda. Bunža. Navrhuji, aby komise se skládala ze 6ti zástupců politických stran. Aby účastnil se zástupce min. vnitra, který by měl právo zprostit úředníky úředního tajemství, kromě něho pozvat zástupce MNO, min. spravedlnosti a jed[noho] úředník[a], který by byl oprávněn provést event. zatčení. dr. Kokeš. Polemizuje s Tichým, aby věc dle jeho názoru byla protřásána v novinách. Nechť každý této komisi dodá materiál, která provede šetření. Navrhuji konec debaty. Veselý Jindř. Vyzývá, aby byl mu předán všechen písemný materiál ve věci kpt. Zichy, ve věci Liberce39 a druhých míst. Současně musíme učiniti opatření, aby popravené osoby byly řádně pohřbeny. dr. Kokeš navrhuje, aby do komise byli přizváni zástupci branného výboru. Nejde jen o vnitřní bezpečnost.
30 Václav Tichý byl poslancem ČSNS. 31 Pravděpodobně přednosta OblKÚ v Ústí nad Labem, která vyšetřovala tzv. českokamenický případ. Poslanec Tichý podal ve věci 5. března 1947 v ÚNS interpelaci. 32 V originále uvedeno Kanice. K poválečným událostem v České Kamenici v okrese Děčín psal několikrát na jaře 1947 v týdeníku Dnešek publicista Michal Mareš. První zmínky se v tomto listu objevily 27. února 1947, další články následovaly v březnu (viz MAREŠ, Michal: Ze vzpomínek anarchisty, s. 279–307). Počínání důstojníka OBZ škpt. Viléma Dovary, jeho podřízených a také skupiny osob kolem údajného partyzána Aloise Charouse z Kolína, který se stal správním komisařem a pak předsedou MSK, se dostalo poměrně značné publicity. To byl také jeden z důvodů, proč českokamenický případ sehrál v reflexi „porevolučních“ násilností poměrně významnou úlohu. Blíže k tomu např. STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy“, s. 149–151. 33 Šlo o poslance slovenské DS a člena bezpečnostního výboru Jozefa Horvátha. 34 K osobě Bohuslava Marka viz více materiály o případu „Žatec/Postoloprty“, jež jsou uvedeny v pozn. č. 33 k dok. 19. 35 Slovo ve větě chybí, je možné, že místo slova „noc“ myslel řečník slovo „hodinu“. 36 Otto Šling, vedoucí tajemník brněnského KV KSČ, člen ÚV strany a poslanec. 37 K brutální vraždě čtyř Němců, z toho dvou žen, která byla spáchána místními funkcionáři v obci Vojkovice na Hustopečsku začátkem července 1945, viz STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy“, s. 247–248. 38 Dr. Jaroslav Kokeš byl poslancem KSČ. 39 K událostem v Liberci a na Liberecku viz blíže dokumenty uvedené v pozn. č. 37 k dok. 19.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283740
99
Hložek.40 Když tu byli oba ministři, všichni jste souhlasili s jejich vývody, že jsme měli určitě revoluční právo. Komise ať se zabývá jen těmi případy, které byly provedeny ze zištných důvodů. Kdyby my jsme měli napsat, co jsme prožili v koncentr. táborech, tak nebudete taky plakat na[d] zaslouženou popravou Němců. Kubát. V předsednictvu sněmovny budu formulovat požadavek, aby tato komise měla stejná práva jako normální kontrolní komise. Strany ať delegují do komise zástupce. Šling. Souhlasí s tím, aby komise měla plnou moc. Vodička41 navrhuje, aby jeden člen byl z bezpečnostního a náhradník z branného výboru. Jednání komise bude tajné, vypracuje se komuniké pro náš výbor. Kromě uvedených zástupců ministerstva nechť je přítomen zástupce HV,42 vybavený plnou mocí. Horák (slov. dem.)43 Ať se vyřídí u předsednictva, kdo bude komise platit. Poslední Varnsdorfskou44 platili jsme si sami. dr. Kokeš. Táže se, kdo svolá první schůzi delegace, zda zvolíme sami zde předsedu a neb zda to obstará výbor. Kubát navrhuje, aby schůzi komise svolal dr. Bunža. Návrh jednohlasně přijat.45 […] e Škrlantováe NA, f. MV-N, kart. 231 – Strojopis (kopie).
40 Alois Hložek byl poslancem KSČ. 41 Jan Vodička byl poslancem KSČ. 42 Hlavního velitelství SNB. 43 Viz pozn. č. 33. 44 Míněno prošetřování příčin a okolností tzv. varnsdorfské stávky z počátku března 1947 vyvolané odbory s podporou komunistů proti navrácení mechanické tkalcovny fy Eichler a syn ve Varnsdorfu, jež byla pod národní správou, původnímu majiteli židovského původu Emilu Beerovi na základě restitučního zákona č. 128/1946 Sb. Konflikt byl součástí tehdejšího sporu o další znárodňování a přičleňování průmyslových konfiskátů k národním podnikům, resp. dalším segmentům veřejného hospodářského sektoru, a měl výrazný politický podtext. Ze starší, komunistickou ideologií poznamenané literatury např. HLUŠIČKOVÁ, Růžena: Boj o průmyslové konfiskáty v Československu v letech 1945 až 1948. Praha 1983, s. 53–63. Nověji SEDLÁK, Petr: Varnsdorfská stávka 1947 – několik historiografických poznámek. In: Mandava: Vlastivědné čtení z Varnsdorfu a Šluknovského výběžku. Varnsdorf 2005, s. 35–39. K „varnsdorfské stávce“ a jejím širším politickým souvislostem viz i některé dokumenty v dílech IV. a V. této edice. 45 Bezpečnostní výbor se usnesl na ustavení vyšetřovací komise složené ze zástupců šesti politických stran. Branný výbor sněmovny měl podle stranického klíče určit také šest členů jako náhradníků. Hlavním úkolem komise mělo být vyšetření „všech případů hromadných zákroků proti Němcům a Maďarům a jiným osobám po 5. květnu 1945“. Bylo dohodnuto, že si komise přibere jako poradce zástupce MV, MNO, MS a vyššího důstojníka HV SNB, kteří budou zproštěni úředního tajemství a vybaveni plnou mocí k podobnému kroku u dalších státních zaměstnanců. Tyto osoby měly být rovněž oprávněny k příslušným zákrokům (zatčení apod.). Viz ABS-P, sign. 310-26-41, výpis ze zápisu s usnesením bezpečnostního výboru; ABS-Ka, f. A 2/1, kart. 58, i.j. 1765, záznam o schůzi bezpečnostního výboru pořízený J. Veselým. Plénum ÚNS schválilo 10. července 1947 po dohodě politických stran a na doporučení bezpečnostního a branného výboru za členy komise dr. J. Kokeše (KSČ), dr. ing. K. Kácla (ČSNS), dr. B. Bunžu (ČSL), dr. J. Veverku (ČSSD), J. Horvátha (slovenská DS) a K. Bacílka (KSS). Jako náhradníci byli za branný výbor schváleni A. Hložek (KSČ), A. Bartoš (ČSNS), F. Matýsek (ČSL), T. Rožnay (slovenská DS), L. Holdoš (KSS) a V. Holub (ČSSD). Srv. Těsnopisecká zpráva (stenografický protokol) o 66. schůzi ÚNS 10. července 1947, in: <http:// www.psp.cz/eknih/>. VK BV ÚNS, jejímž předsedou byl zvolen B. Bunža, se k jednání sešla 22. července 1947. Na základě údajů předložených MV a MNO se při této příležitosti seznámila s 19 „kauzami“, které byly rozděleny do tří kategorií. V první byly zmíněny čtyři případy, které orgány MV vyšetřovaly již dříve, ve druhé se uvádělo sedm resortu vnitra známých věcí, které ale vyšetřovaly vojenské složky, a třetí zachycovala dalších osm položek, o nichž se uvádělo, že jsou ve stadiu vyšetřování. Viz blíže STANĚK, Tomáš: Poválečné „excesy“, s. 104–105. Komise se rozhodla, že zahájí činnost prošetřením událostí v Teplicích nad Metují (dok. 19, pozn. č. 52) a pak v prostoru Postoloprt a Žatce. Vyšetřování prováděné komisí v místech, kde došlo k „excesům“, se podle původního záměru konalo také za účasti expertů zastupujících MV, MNO, HV SNB a další úřední místa. VK BV ÚNS však zpravidla nebyla v plném počtu a jen občas se jejího jednání zúčastnil některý z náhradníků (např. sociální demokrat V. Holub za stranického kolegu dr. J. Veverku).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283740
100
21 1947, 14. července, Praha. – Přísně tajný oběžník MV určený Zemským úřadovnám Státní bezpečnosti v Praze a Brně (s expoziturou v Ostravě) a Oblastním úřadovnám Státní bezpečnosti1 k „porevolučním událostem“ v pohraničí. VII–C–12.504/taj–47–3
PŘÍSNĚ TAJNÉ
Bezpečnostní výbor ÚNS usnesl se v tajném zasedání na zřízení komise, která by vyšetřovala porevoluční události v pohraničí, zejména některé násilné akty a popravy osob německé národnosti. V této komisi jsou zastoupeny všechny strany národní fronty a její činnost bude zahájena v nejbližší době.2 Aby tato činnost byla co nejvíce usnadněna a nenarážela na zbytečné obtíže, nařizuji všem shora uvedeným úřadovnám státní bezpečnosti, aby pod osobní zodpovědností vedoucího učinily tato opatření: a) došlo-li v prostoru Vaší oblasti v porevoluční době k událostem uvedeným shora, budiž předem získán přehled o jejich počtu a místech činu, b) pro každý jednotlivý případ buďtež vybráni 2 spolehliví orgánové Stb, kterým budiž po náležitém a všestranném poučení uloženo zahájit předběžné podrobné šetření jim přiděleného případu. Výsledky tohoto případu buďtež uloženy v samostatném tajném spise, jehož opis buď zaslán s uvedením jednacího čísla tohoto výnosu ministerstvu vnitra, odboru VII–C s označením: Porevoluční události v ..... . c) Toto předběžné šetření nutno provádět nejen naprosto nenápadně a tak, aby širší veřejnost (zejména pak cizinci) nebyla na věc upozorněna, nýbrž i co možno urychleně. d) Do 8 dnů od doručení tohoto výnosu buď hlášeno ministerstvu vnitra, odboru VII–C, o kolik případů a v kterých místech Vaší oblasti se jedná. Vyšetřování jednotlivých případů bude se týkat zejména: 1) událostí v porevoluční době, při kterých došlo k týrání, jednotlivým nebo hromadným exekucím osob německé, případně jiné národnosti, 2) zjištění, které osoby daly popud nebo příkaz k takovým činům a z jakých pohnutek, zejména buď přihlíženo k tomu, zda se tak nedělo z důvodů zištných, osobních nebo jiných, které nejsou ve shodě s ustanovením zák. č. 115/46 Sb. z. a n.3 3) zjištění počtu obětí, jakož i místa a způsobu jejich pohřbení. Když potom dojde k šetření za účasti komise ÚNS, budou této komisi dány k dispozici nejen výsledky Vašeho šetření, ale i orgán[ů], které případ předběžně vyšetřovaly.4 Upozorňuji, že jde o záležitost, při které každá nediskrétnost může míti dalekosáhlé následky pro dobré jméno našeho národa a státu. Je proto nejvýš žádoucí, aby jak tento výnos, tak i celé šetření bylo považováno za záležitost přísně tajnou. Za ministra: e Veselýe Jindřich V e s e l ý ABS-P, f. 2M, č. 10616 – Strojopis (kopie). 1 Uvedeno 10 Oú StB v Čechách a 7 v Moravskoslezské zemi. 2 Viz dok. 20. 3 Viz dok. 16. 4 Podobně koncipované pokyny zaslala o měsíc později, tj. 14. srpna 1947, podřízeným instancím Kriminální ústředna MV (ABS-Ka, f. A 2/1, kart. 58, i.j. 1765). Výnos MV pro HV SNB z 30. září 1947 připomínal, že při případném zatýkání a vyšetřování osob, jež byly podezřelé z činů spáchaných v „porevoluční“ době a na něž se mohl eventuálně vztahovat zákon č. 115/1946 Sb., je třeba postupovat s „nejpřísnější šetrností“. Dále se zde uvádělo, že se jevilo „nevhodným, byly-li takové osoby vyšetřovány, zatčeny neb dodány do vazby jako obyčejní zločinci“. Bezpečnostní orgány měly napříště každé trestní oznámení v těchto záležitostech postupovat přímo HV SNB a dále se řídit pouze jeho pokyny. Oznámené osoby mohly zatím zůstat na svobodě. Obdobný postup byl vyžadován také v jiných případech, jež spadaly do působnosti vojenských justičních úřadů (tamtéž, f. B 7-5-1, kart. 18, i.j. 52).
Ukázka elektronické knihy