98
neoprávněné by bylo předpokládat, že by se tehdy vyslovila pro odtržení od ČSR. Otázka, zda by takový požadavek, pokud by byl stranickým vedením otevřeně vysloven (a to nebyl), našel podporu u většiny voličů SdP, zůstává otevřená. Jako podstatný se jeví fakt, že v případě Sudetoněmecké strany šlo o významnou politickou sílu v českých zemích, která měla ambici skutečně reprezentovat vlastní národní společenství (navíc v postavení minority) jako celek, bez rozdílu tříd, stavů a parciálních zájmů. Své stoupence tedy na rozdíl od sociálních demokratů, křesťanských demokratů nebo agrárníků nelákala konkrétně vyprofilovaným programem, a to ani „fašistickým“. Její argumentace byla, jak to výstižně charakterizovala Milena Jesenská, jednoduchá: „Jsi Němec, nebo jsi jen osoba mluvící německy? Nepřihlásíš-li se k SdP, vyřazuješ se dobrovolně z německého národa! Tedy ano, nebo ne?“81 Právě tímto přístupem Sudetoněmecká strana připravovala a realizovala „kvalitativní“ skok v procesu postupného rozkladu multietnické společnosti českých zemí. Nešlo již jen o to, že se jednotlivé etnické skupiny politicky (až na komunisty) organizují samostatně; etnicita se stala výhradním a postačujícím vodítkem a nástrojem politického působení, což mělo neblahé důsledky. Německá pospolitost v českých zemích procházela od nástupu nacionálních socialistů k moci v sousedním Německu hlubokou a rychlou proměnou. Nikoli druhořadým faktorem ovlivňujícím její provázanost s vývojem v Říši byla nepochybně také poměrně málo aktivní a ofenzivní československá informační a propagandistická politika. Odpovědní činitelé vlastně až do roku 1938 nepovažovali za potřebné ani financovat celodenní rozhlasové vysíObr. 21/ Prvomájové defilé členů SdP. Cheb, Tržní lání v německém jazyce. Informace tak čeští Němci náměstí, období let 1935–1938. získávali především z říšskoněmeckého rozhlasového vysílání, jež vzhledem k obsahovému zaměření po roce 1933 ve značné míře přispívalo k jejich radikalizaci.82 Pod vlivem každodenní propagandy z Říše, zejména pokud šlo o zprávy vyzdvihující její ekonomický vzestup, rychlé zdolání masové nezaměstnanosti, růst mezinárodní prestiže a vojenské síly, celou škálu lákavých sociálních výhod pro „prosté lidi“, uskutečňování ambiciózních stavebních (dálnice apod.) a jiných projektů, nemluvě již o nacionálně sebevědomé rétorice představitelů NSDAP, bylo velmi těžké bránit se iluzi, že nacionálněsocialistické hnutí přináší všem jen výhody. Určitou roli přitom sehrávaly i poznatky o údajném „německém zázraku“, s nimiž své okolí seznamovali ti sudetští Němci, kteří z různých důvodů v Říši kratší či delší dobu pobývali. 81 JESENSKÁ, Milena: Nad naše síly, s. 25. 82 K problematice německého vysílání Československého rozhlasu viz např. VAUGHAN, David: Bitva o vlny: Rozhlas v mnichovské krizi. Praha 2008 nebo KLÁŠTERKOVÁ, Lenka: Role německy vysílajících stanic ve vývoji Sudet v letech 1923–1938. In: Dějiny a současnost, roč 21, č. 2 (1999), s. 43–45.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283732