– morris gleitzman –
Vypadá, že to myslí vážně, což mi dodá odvahu pokračovat. „Je tu ještě něco, pane,“ pokračuju. „Copak?“ optá se. „Zajímalo by mě,“ odpovím, „jestli bych se mohl znovu podívat na vaši knihovnu. Slibuju, že budu velmi opatrný.“ Doktor Lipzyk se usměje. „Ovšem že můžeš, Felixi,“ přisvědčí. „Ukaž, vezmu ti kabát.“ Svléknu si kabát a doktor ho pověsí. Pak mě zavede do knihovny. „Mám velké štěstí, že disponuji tak skvělou lékařskou knihovnou,“ prohlásí doktor Lipzyk. „Když vybombardovali univerzitu, skončilo v mém vlastnictví mnoho vzácných svazků. Podle mě je nanejvýš fér, abych se o své štěstí podělil. Takže, Felixi, chci, abys odteď tuto knihovnu považoval za svou a využíval ji podle libosti.“ Zůstanu jako opařený. „Děkuji,“ zaskřehotám. Je těžké zachovat klid, když se vám lékařská knihovna právě rozrostla ze dvou na tisícovku svazků. „Chovej se jako doma,“ ponoukne mě doktor Lipzyk. „Půjdu se umýt a pak si ještě promluvíme.“ Odejde. Laskavé pozvání doktora Lipzyka okamžitě přijmu. Chovám se úplně jako doma. Procházím kolem polic a prohlížím si názvy knih. Vím přesně, co hledám. – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283707