– morris gleitzman –
Vypadá, že to myslí vážně, což mi dodá odvahu pokračovat. „Je tu ještě něco, pane,“ pokračuju. „Copak?“ optá se. „Zajímalo by mě,“ odpovím, „jestli bych se mohl znovu podívat na vaši knihovnu. Slibuju, že budu velmi opatrný.“ Doktor Lipzyk se usměje. „Ovšem že můžeš, Felixi,“ přisvědčí. „Ukaž, vezmu ti kabát.“ Svléknu si kabát a doktor ho pověsí. Pak mě zavede do knihovny. „Mám velké štěstí, že disponuji tak skvělou lékařskou knihovnou,“ prohlásí doktor Lipzyk. „Když vybombardovali univerzitu, skončilo v mém vlastnictví mnoho vzácných svazků. Podle mě je nanejvýš fér, abych se o své štěstí podělil. Takže, Felixi, chci, abys odteď tuto knihovnu považoval za svou a využíval ji podle libosti.“ Zůstanu jako opařený. „Děkuji,“ zaskřehotám. Je těžké zachovat klid, když se vám lékařská knihovna právě rozrostla ze dvou na tisícovku svazků. „Chovej se jako doma,“ ponoukne mě doktor Lipzyk. „Půjdu se umýt a pak si ještě promluvíme.“ Odejde. Laskavé pozvání doktora Lipzyka okamžitě přijmu. Chovám se úplně jako doma. Procházím kolem polic a prohlížím si názvy knih. Vím přesně, co hledám. – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283707
– brzy –
Svazek obsahující všemožné lékařské příčiny toho, proč lidé zvracejí. „Ty jsi ale knihomol,“ poznamená doktor Lipzyk. Nadskočím. Provinile zvednu zrak. Zastrčím knihu, kterou jsem si prohlížel, zpátky do police. Doktor Lipzyk se převlékl z lékařského pláště. Nemám tušení, kolik uběhlo času. Myslím, že je venku pořád denní světlo, ale se zabedněnými okny se to dá těžko poznat. Mohl bych se podívat na hodinky, ale to by bylo nezdvořilé, když s vámi někdo právě zapředl hovor. „Je nějaká oblast medicíny, která tě zvlášť zajímá, Felixi?“ zeptá se doktor Lipzyk. Nemůžu říct zvracení. To je důvěrné mezi mnou a Anyou, i když ona není tak úplně moje pacientka. „Anatomie,“ odpovím, což je také pravda. „Chci se dozvědět víc o lidském těle.“ Doktor Lipzyk se usměje způsobem, který jasně dává najevo, že rozumí. „To je velice důležitá oblast medicíny,“ přitaká. A ukáže na police. „Tady je spousta špičkových anatomických knih,“ pokračuje. „Ale, Felixi, nezapomínej, že ten nejdokonalejší anatomický výtvor, který kdy vznikl, máš neustále u sebe.“ – 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283707
– morris gleitzman –
Nerozumím. „Polož si ruce na hrudník,“ vybídne mě. „Dlaněmi dolů. Pořádně přitlač. Teď s nimi pomalu jeď dolů.“ Udělám, co říká, a pořádně přitlačím. Zatímco rukama sjíždím dolů, cítím pod oblečením části svého těla. „Pectoralis major,“ vyjmenovává doktor Lipzyk. „Sternum, aorta, transversus abdominis, hrudní koš, rectus abdominis.“ Už rozumím. I moje tělo je jedna velká knihovna. Je to vzrušující představa. Ale stejně potřebuju knihy, abych se naučil, co je co. Vsadím se, že doktor Lipzyk nenabyl všechny svoje znalosti jen tím, že si prohmatával tělo. „Pokračuj,“ pobídne mě. Sjedu rukama přes boky k horní části nohou. „Pánev,“ řekne doktor Lipzyk. „Tlusté střevo, iliotibiální trakt…“ Zarazí se. I já se zastavím. „Co se ti stalo s nohama?“ zeptá se po chvíli. Povím mu o dvou letech, během nichž jsem se ukrýval před nacisty v jámě ve stodole. Když to uslyší, zamračí se. Většina lidí se mračí, když to slyší. „Nebylo to zas tak zlé,“ dodám. „Hodně jsem přemýšlel. A Gabriek mě naučil opravovat věci.“ „Felixi,“ řekne doktor Lipzyk, „smím ti vyšetřit nohy? Mou specializací je péče o pacienty s poraněním kostí a tkání. Možná bych ti mohl pomoct.“ – 102 –
Ukázka elektronické knihy