umění milovat sebe a tento svět 97
se a pustit, jsou lidská přirozenost. Pořád vdechujete tutéž bolest, ale teď si v duchu říkáte: „Prožívám to, aby to nikdo jiný na celém světě prožívat nemusel.“ Jinými slovy, začnete být užiteční. „Jsem na dně, mám depresi. Dobrá. Prožiju to do poslední kapky, aby to nemusel prožívat nikdo jiný, aby toho byli ostatní ušetřeni.“ Začne to probouzet vaše srdce, protože ve vás sílí tužba říct si: „Tahle bolest může ostatním prospět, protože dokážu mít dost odvahy, abych ji plně zakusila, a nikdo jiný už ji zakoušet nemusel.“ Při výdechu si říkáte: „Vydám ze sebe něco dobrého a pravdivého, co jsem někdy prožila, svůj smysl pro humor, schopnost užívat si východ a západ slunce, radost z bytí na zemi, aby v tom mohli být všichni a všichni to pocítili.“ Takže ještě jednou, první krok je zažehnout jistý stav otevřenosti a prostornosti, druhý krok je nasávat černou a vydávat bílou, třetí krok je navázat spojení s něčím velice skutečným v nás a čtvrtý krok je rozšířit to a být ochotní zahrnout všechny vědomé bytosti. Vždycky když dávám pokyny k tonglenu, přihodí se podivuhodná věc: lidé začnou usínat. Něco takového se totiž neposlouchá snadno. Ještě nikdy se mi nestalo, abych vysvětlovala tonglen a nezjistila, že přinejmenším tři lidé naprosto odpadli a všem ostatním se klíží oči. Stejně tak když se vážně pustíte do samotného cvičení, nejspíš mnohokrát usnete. Nevnímejte to jako překážku. Praxe vám i tak představí základní myšlenku, že můžete prožívat jak utrpení, tak radost – že obojí je součástí lidské přirozenosti. Pokud jsou lidé ochotní aspoň na vteřinu denně učinit závazek, že své strasti a slasti využijí ve
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283694