I přesto ji mrzelo, že k Filipovi K. cítí takový odpor. Když stála s Davidem před oltářem, v duchu si slíbila, že ho nikdy nepodvede. Toto byla naprosto výjimečná situace, ale i tak se tu mohlo spojit příjemné s užitečným. Mohla se těšit z toho, že vydává své nahé tělo nedočkavým rukám, které se ho nemohou nabažit, a pak vzpomínkami na tyto okamžiky zaplňovat prázdná místa ve svém životě. Takhle to bylo jenom užitečné. Aspoň v to doufala. Davidovi do hlavy neviděla; jenom si myslela, co v ní asi tak může mít. Poslední měsíce byl duchem nepřítomný. Jeho chování nebylo co vytknout, choval se zodpovědně jako vždycky. Snažil se působit vesele, ale úsměv mu visel na obličeji, jako kdyby mu ho tam někdo křivě přilepil. Lezla jí na nervy jeho přehnaná starostlivost – pídil se po tom, jestli doma něco nechybí, občas sám od sebe přivezl dvoulitrové balení aviváže nebo koupil Jasmínce nové bačkory, a ji to neuvěřitelně popuzovalo. Copak to není schopna ohlídat sama? Spali spolu; jednou až dvakrát týdně, bylo to hezké a příjemné, ale Lucie si vzala do hlavy, že David všechno jenom předstírá a ve skutečnosti se trápí a trpí. Skutečně: za poslední dobu si všimla na jeho obličeji vrásek, které tam předtím nebyly. Oči měl hluboko zapadlé v lebce. Netrvalo dlouho a Lucie si vzala do hlavy, že David někoho má. Zabývala se touto teorií tak usilovně a intenzivně, až získala pocit, že ji potvrzuje jakékoliv jeho gesto, slovo nebo činnost. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283691