I přesto ji mrzelo, že k Filipovi K. cítí takový odpor. Když stála s Davidem před oltářem, v duchu si slíbila, že ho nikdy nepodvede. Toto byla naprosto výjimečná situace, ale i tak se tu mohlo spojit příjemné s užitečným. Mohla se těšit z toho, že vydává své nahé tělo nedočkavým rukám, které se ho nemohou nabažit, a pak vzpomínkami na tyto okamžiky zaplňovat prázdná místa ve svém životě. Takhle to bylo jenom užitečné. Aspoň v to doufala. Davidovi do hlavy neviděla; jenom si myslela, co v ní asi tak může mít. Poslední měsíce byl duchem nepřítomný. Jeho chování nebylo co vytknout, choval se zodpovědně jako vždycky. Snažil se působit vesele, ale úsměv mu visel na obličeji, jako kdyby mu ho tam někdo křivě přilepil. Lezla jí na nervy jeho přehnaná starostlivost – pídil se po tom, jestli doma něco nechybí, občas sám od sebe přivezl dvoulitrové balení aviváže nebo koupil Jasmínce nové bačkory, a ji to neuvěřitelně popuzovalo. Copak to není schopna ohlídat sama? Spali spolu; jednou až dvakrát týdně, bylo to hezké a příjemné, ale Lucie si vzala do hlavy, že David všechno jenom předstírá a ve skutečnosti se trápí a trpí. Skutečně: za poslední dobu si všimla na jeho obličeji vrásek, které tam předtím nebyly. Oči měl hluboko zapadlé v lebce. Netrvalo dlouho a Lucie si vzala do hlavy, že David někoho má. Zabývala se touto teorií tak usilovně a intenzivně, až získala pocit, že ji potvrzuje jakékoliv jeho gesto, slovo nebo činnost. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283691
Věděla, že samotného ho to trápí, ale nemůže si pomoct. Láska je slepá a nezastaví se před ničím. Ale kdyby Lucie získala povolení vycestovat, možná by se všechno změnilo: původně chtěla zachránit jen sebe, Jasmínku a Davida, nakonec však vyžebrala povolení i pro Lenku. I když jí někdy trochu pila krev, měla ji ráda, a v jistých momentech k ní dokonce cítila něžnou náklonnost. Proto teď klečí v bytě Filipa K. a v puse má nacpaný jeho penis, až ji z toho slzí oči. A nemá ani ponětí o detektivu Prochoněvovi, který z chodby protějšího domu pořizuje už padesátý osmý snímek toho, co vidí. Je příjemně vzrušen, a to ještě z jednoho důvodu. Rozhodl se, že z té bláznivé ženské, která si ho najala, vytáhne ještě nějaký příjemný bonus. S těmi svými řetízky, prstýnky a kudrlinkami vypadala, že na to má. Bosor Arichtev podal Davidovi obálku s instrukcemi. „Je tam všechno, co potřebujete.“ David ji beze slova převzal. Byl tak nervózní, že ani nedýchal. Váhal, jestli mu má podat ruku, když ale viděl, jak je Arichtev ztuhlý a vážný, nakonec si to rozmyslel. Arichtev ho doprovodil do chodby. O jakousi starodávnou skříňku byl opřený obraz. Ačkoliv byl zabalený v bublinkové fólii, poznal ho okamžitě: stydlivá dívka v potoce s perlou mezi nohama, nad sebou ošklivý a nevyhnutelný stín pohromy. Setřásl ze sebe tíživý pocit a vyrazil po schodišti dolů. Už bylo 21.40, takže má co dělat, aby byl doma včas. ___ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283691
Přesně tou dobou Lenka štítivě otevřela obálku plnou fotek. Tušila, co tam najde, a přece v ní byl slabý plamínek naděje, že jde o nějaké nedorozumění. Jenže její obavy se naplno potvrdily. Ruce se jí třásly a srdce poplašeně tlouklo. Pocítila silnou nevolnost. Přejela očima dvě tři fotky a znechuceně je vrátila zpátky do obálky. Nechutné. Krysa jedna. Kurva. Nechutná děvka, opakovala si v duchu. Stejně ten barák chtěla ona. Jak se po něm vždycky zálibně rozhlížela! Jak smyslně ohmatávala dřevěné zábradlí na schodišti, kochala se pohledem na zimní zahradu, sošky a obrazy. Mrcha. Zavolala si taxík a zamířila do Liliové ulice. David ji v kanceláři nečekal. Původně chtěla někam do kavárny, ale byli tam sami, a tak to vyřídila rychle. Stačilo mu jen podat tu obálku. ___ Budíček byl v půl sedmé, jen v neděli mohly vstávat až v osm. Dny měly stejný rytmus a každá minuta se táhla nekonečně dlouho, ať dělaly cokoliv: vytíraly chodbu, procházely se po zahradě s vysokým plotem nebo měly takzvanou osobní večerní pauzu, během které se mohly dívat na staré hloupé filmy – což bylo kolikrát horší než jen tak sedět a dívat se do bílé zdi. Dnes byl k snídani jakýsi závin s mákem a čaj, ale za závin byla vděčná, protože sladká chuť ji alespoň malinko těšila, uklidňovala, hřála, připomínala jí domov. Za okny hustě sněžilo. Dodávky, které je odvážejí do maso 99
Ukázka elektronické knihy