Vzdychne, zhluboka a dramaticky. „Fajn. Chápete ale, že vyšetřujeme vraždu? Vašeho muže jsme nalezli s obličejem v blátě a se dvěma střelnými ra nami v zádech. Jakékoli přirozené vysvětlení je vyloučeno. Stala se vražda. A vy nám nechcete poskytnout alibi na do poledne, kdy k ní došlo.“ Znovu vyhlédnu z okna, zadívám se na policejní auta. Zničehonic mě přepadne nesmírná únava. Nejraději bych zavřela oči, opřela si hlavu a usnula. Nechala Gundersena, ať si vede svou. „Chápu,“ zašeptám a snažím se, aby se mi neklížily oči. Opět vzdychne. „Takže je 9.50. Co jste dělala potom?“ „Psala jsem záznam do karty.“ „Tu nám taky ukázat nesmíte.“ „Přesně tak.“ Gundersen si vymění pohled se svou pomocnicí, ta si něco zapíše. „A pak přišel další klient?“ „Ano, v deset hodin.“ „Ale jeho jméno nám zase neřeknete.“ „Ne.“ Znovu si vymění pohled. „A potom?“ ptá se Gundersen. „Oběd. Sendvič s tuňákem. A taky mi volal Sigurd. Bě hem sezení s prvním klientem. Nechal mi vzkaz.“ „A co vám řekl?“ „Že dorazil na místo. Měl jet s kamarády na víkend na chatu do Norefjellu.“ „Do Norefjellu?“ „Ano. Proto jsem ostatně nahlásila, že zmizel.“ 9 8
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283623