98
Allie Reynoldsová
Netváří se přesvědčeně. Změním téma. „Do toho salonku jste předtím šli všichni naráz?“ „Ne, já tam vešel první. Zkontroloval jsem restauraci, nikdo tam nebyl. Tak jsem usoudil, že bych se měl mrknout do salonku.“ Zajímavé – jak to, že ho to napadlo dřív než všechny ostatní? Že by za tím stál on? Pátravě si ho prohlížím a nenávidím se za to, že ho vůbec podezřívám. „To bylo chytrý, takhle nás donutit běhat po chatě a nechat věci dole. Kdyby bylo od začátku jasný, že máme jít do salonku, možná bychom si je vzali s sebou.“ „Jo, taky jsem si říkal.“ Nemám jak poznat, co se v něm odehrává. „Pověz mi, jak to teda bylo,“ pobídnu ho. „Kdo přišel po tobě?“ „Dale s Heather. Heather se s někým vybavovala po telefonu a dost ji naštvalo, že ho má odložit do toho košíku. Curtis ho tam vůbec dávat nechtěl, ale Heather se do něj obula. Když si necháš mobil, tak já si svůj nechám taky.“ Někdo klepe. „Dále!“ křikne Brent. Ve dveřích se objeví Curtis. Doufám, že neslyšel, jak se o něm bavíme. „Neviděls Millu?“ zeptá se. „Aha.“ Už o mně ví. Sakryš. Teď si bude myslet, že mezi mnou a Brentem něco je. Úplné déjà vu. Když jsme tu před deseti lety spali tu jednu noc, stalo se totéž – Curtis ráno nakoukl do Brentova pokoje, aby se ho zeptal, jestli mě neviděl. Teď mi oplácí pohled a stejně jako tehdy nedává najevo, co si myslí. Jsem v pokušení začít vysvětlovat, že tentokrát to není tak, jak to vypadá.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283591
MRÁZ POD KŮŽÍ
99
„Zapomněl jsem ti předtím říct, že se máš zamknout, jo?“ „Jasně, zamknu.“ „Dobrou,“ zavolá za ním Brent. Curtis za sebou zavře. Do prkýnka. Určitě si myslí, že tu hodlám spát. Přinutím se vrátit k původnímu tématu. „Co když to není práce ani jednoho z nás? Kdo jinej by něco takovýho dělal?“ Brent se zamyslí. „Vzpomínáš na toho Juliena?“ „Julien Marre!“ To jméno jsem dlouho neslyšela. Byl hlavním podezřelým ze Saskiina zmizení, svědčila proti němu ta čmáranice na schránkách. Odvedli si ho k výslechu, ale pak ho pustili. Prý si ověřili, že toho dne byl v sousedním resortu. „Ale proč by to dělal?“ nechápu. „Byl jí přece posedlej, ne?“ Zůstanu na něj zírat. „Takže mi chceš tvrdit, že nás podezřívá, že ji jeden z nás zabil, a tak nás sem všechny nalákal, aby… aby co, aby pomstil její smrt? Přijde mi divný, že by s tím čekal deset let.“ „Jenže on byl divnej, ne? Mimochodem, povídalo se, žes ho praštila.“ „To ti řekl kdo?“ Brent si prosty prohrábne mokré vlasy. „Už si nevzpomínám. Mám dojem, že Dale.“ „A ten se to dozvěděl jak? Jedinej, kdo u toho byl, byla Saskie.“ Brent pokrčí rameny. „Jo, praštila jsem ho. Debila jednoho.“ Bože, teď mluvím úplně jako ona. „A vrátil ti to?“ „Ne. Skončil na zemi. Byla to slušná darda.“ Brent se uchechtne.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283591
100
Allie Reynoldsová
Každopádně mě přivedl na zajímavou věc. Že by to spunktoval Julien? Možné to je! V průběhu zimy se stihl navézt skoro do každého z nás. A Curtise s Dalem vyloženě nesnášel, tím jsem si jistá. Ještě se k tomu vrátím. „Další otázka. Jestli ji zabil jeden z nás, tak kdo?“ Brentovi ztuhnou rysy. „Troufal bych si tvrdit, že důvod jsme k tomu měli všichni.“ „Pravda.“ Zadívá se mi do očí. „Ty podezříváš mě?“ Při té otázce se bůhvíproč zachvěju. „Jasně že ne,“ odpovím. Čím déle se mu ale dívám do očí, tím méně si jsem jistá.
Ukázka elektronické knihy