98
Allie Reynoldsová
Netváří se přesvědčeně. Změním téma. „Do toho salonku jste předtím šli všichni naráz?“ „Ne, já tam vešel první. Zkontroloval jsem restauraci, nikdo tam nebyl. Tak jsem usoudil, že bych se měl mrknout do salonku.“ Zajímavé – jak to, že ho to napadlo dřív než všechny ostatní? Že by za tím stál on? Pátravě si ho prohlížím a nenávidím se za to, že ho vůbec podezřívám. „To bylo chytrý, takhle nás donutit běhat po chatě a nechat věci dole. Kdyby bylo od začátku jasný, že máme jít do salonku, možná bychom si je vzali s sebou.“ „Jo, taky jsem si říkal.“ Nemám jak poznat, co se v něm odehrává. „Pověz mi, jak to teda bylo,“ pobídnu ho. „Kdo přišel po tobě?“ „Dale s Heather. Heather se s někým vybavovala po telefonu a dost ji naštvalo, že ho má odložit do toho košíku. Curtis ho tam vůbec dávat nechtěl, ale Heather se do něj obula. Když si necháš mobil, tak já si svůj nechám taky.“ Někdo klepe. „Dále!“ křikne Brent. Ve dveřích se objeví Curtis. Doufám, že neslyšel, jak se o něm bavíme. „Neviděls Millu?“ zeptá se. „Aha.“ Už o mně ví. Sakryš. Teď si bude myslet, že mezi mnou a Brentem něco je. Úplné déjà vu. Když jsme tu před deseti lety spali tu jednu noc, stalo se totéž – Curtis ráno nakoukl do Brentova pokoje, aby se ho zeptal, jestli mě neviděl. Teď mi oplácí pohled a stejně jako tehdy nedává najevo, co si myslí. Jsem v pokušení začít vysvětlovat, že tentokrát to není tak, jak to vypadá.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283591