Alicin deník Londýn, 30. listopadu 2011
6.05
Č
au Bruci,
dneska v noci jsem toho moc nenaspala. Musela jsem pořád myslet na tu máminu větu: „Scarlett byla vždycky tak obtížná, a s tebou to šlo tak snadno.“ Myslím, že je dost nespravedlivé, zvlášť od mámy, něco takového tvrdit, a nerada bych, aby sis o mé sestře udělal špatný obrázek. Dost dlouho byla Scarlett hodná holčička. Hodná, nebo nesnesitelná, prostě myslím, že se vždycky snažila jakýmkoli způsobem upoutat máminu pozornost. A někdy kolem svých devíti let prostě změnila strategii. Vím, co si myslíš, Bruci. Říkáš si, že teď, když chodím k psychiatrům, tak si hraju na Freuda, ale představ si, že jak jsem se tak dneska v noci převalovala v posteli, vzpomněla jsem si na historku, která podle mě vystihuje přesně ten moment, kdy moje sestra začala „být obtížná“, jak říká máma. Scarlett nesnášela ryby. Bydlely jsme u oceánu, kde se dala rovnou v přístavech nebo v okolních restauracích koupit za směšnou cenu spousta smažených nebo grilovaných ryb, čerstvě vylovených plodů moře, dokonce i celých humrů a krabů. Já tehdy zbožňovala humrovou housku, místní specialitu, která spočívala v tom, že se do pečiva na hotdog vpravilo pár kousků humra s kvantem většinou průmyslově vyráběné majonézy a dvěma listy salátu. Máma nám tu dobrotu připravovala k večeři každou středu, Scarlett celá zelená svou porci •
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283589