„Nepřemluvíš ji.“ „Ale přemluvím. To ty vţdycky tvrdíš, ţe jsem nejlepší obchodník, jakého znáš.“ Dean se usmál, ale byl to drsný, ledový úsměv.
- 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283576
5. KAPITOLA Rose rázovala z kopce a tlačil se na ni les. Byla tma - uţ si nemohla nic nalhávat, tohle uţ prostě nebylo šero. Zakopla o kámen a upadla jí taška, jak se snaţila neplesknout sebou do bláta. Znovu ji zvedla, otřela si oči a klopýtala dál. K smrti se bála nočního lesa, ale pod střechou toho nadutého hlupáka prostě nemohla zůstat. Bylo vcelku jedno, jestli se jí tou nabídkou k sňatku snaţil vysmívat, naznačit jí, ţe má podat výpověď nebo jestli ji myslel váţně. Protoţe jestli ji myslel váţně, zjevně nebyl při smyslech a u šíleného zaměstnavatele dělat nemohla. Co by chtěl příště? Hlavu paní Buchananové na talíři? Nesmysl. Není šílený. To celé byl sprostý krutý vtip. Pak za sebou zaslechla klapot kopyt. Přidala do kroku v marné naději, ţe unikne. Koně se však stále přibliţovali a i kdyţ nakonec skoro běţela, dostihl ji. Kočárové lucerny kolem sebe šířily matný kruh světla a jejich svatozář se leskla na kapičkách mlhy a jemného mţení. Z koní stoupala pára. K muţi na kozlíku nezvedla zrak, ale rázovala dál. Vyuţila toho, ţe díky lucernám teď trochu lépe vidí na cestu a ještě zrychlila. Kdyţ takhle spolu putovali večerním lesem asi pět minut, uslyšela otrávený povzdech a pak tiché zamlaskání. Koně se pohnuli rychleji a on ji o kousek předjel. Pak navedl faeton šikmo přes cestu a zůstal stát. Taky zastavila, nic jiného jí nezbylo. Seskočil z kozlíku a přistoupil blíţ. Pořád mlčel, ale vztáhl ruku a jemně jí vzal z dlaně drţadlo cestovní brašny. Rose rychle bušilo srdce a třásly se jí nohy. Co to dělá? Proč tu je? Naloţil její brašnu do vozu a natáhl se i pro druhou. - 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283576
Vzpamatovala se, pevně ji stiskla a couvla. „Lady Rosemary, prosím, uklidněte se. Zdá se, ţe jsem to celé nějak pokazil.“ Trochu zkroušeně se usmál: „Víte, ještě nikdy jsem nikoho o ruku neţádal.“ To byla bezesporu pravda a Rose tušila, ţe téhle části můţe věřit. „Budu k vám upřímný, protoţe jste inteligentní ţena, která by okamţitě prokoukla kaţdý pokus o faleš. Nebudu vám vykládat romantické nesmysly, vím, ţe jste příliš racionální na to, abyste mi na ně skočila. Fakt je, ţe vás potřebuji.“ „To ano! A měl jste si to uvědomit dřív. Nesnesu, abyste mě poniţoval takovými šprýmy. Patsy ten dům neuřídí, ať uţ vám navykládala cokoli.“ „Patsy?“ chvíli přemýšlel, kdo to je. Pak si vzpomněl na tu zábavnou, drzou zrzku, která měla výstavní přednosti a moc hezky tvarovaná lýtka. A prořízlou pusu. Trochu se zamračil: „O Patsy nejde, ale kdyţ uţ o tom mluvíme, bylo by dobré, kdybyste jí dala výpověď. Říkal jsem vám, kdyţ jsem vás přijímal, ţe nechci v domě nikoho, kdo roznáší klepy a ona je evidentně drbna par excelence.“ To byl fakt, a měl v úmyslu to Rose sdělit uţ předtím neţ se to takhle zvrtlo. Ano, byla moc hezká a vstřícná, ale zase takový pitomec nebyl. A rozhodně neměl problém si najít jinou ochotnou osobu. A kdyţ bude chtít, můţe být i zrzavá. „Mám ji vyhodit?“ „Ano, myslím, ţe to by bylo nejlepší.“ „Ale já uţ nejsem vaše hospodyně,“ namítla. „Prozatím technicky vzato ano, protoţe jste dosud nepřijala tu druhou nabídku.“ - 100 Ukázka elektronické knihy