tomu, že bylo možno parafrázovat někdejší výrok samotného Havlíčka: „Nebude v Čechách pokoje, dokud…“ atd. Ve vyhnanství pobyl čtyři léta. Jeho rodina mezitím třela bídu. O jeho propuštění se nezasazoval ani Palacký, ani Rieger etc., pouze jeho švagr, pokrývačský mistr Jaroš. Čtrnáct dní před návratem zemřela Havlíčkovi žena. Návrat byl přijat s rozpaky. Setkání s navrátilcem se odvážili pouze Palacký a Trojan, zřejmě proto, že nebylo možno jinak. Též Božena Němcová a – J. K. Tyl. (Tito dva někdejší protivníci se v předvečer svého skonu usmířili.) Havlíček se usadil u matky v Německém Brodě, kde mu bylo slýchati, jak i prostý lid odsuzuje jeho někdejší troufalé počínání jako škodlivé. Zemřel v osamění 29. července 1856. Tím se vše jakoby rázem změnilo: majestát „mučednické smrti“ byl zřejmě apelem, který nemohlo špatné svědomí národa oslyšet. Pohřeb byl velkou vlasteneckou manifestací, rozmáchlým gestem, nad nímž se opět zavřela voda trpného čekání. Událost sama se stala legendou, zesnulý též. Tak byla založena tradice českých národních pohřbů. Nyní konečně popřejme místa těm, kteří na český politický debut doplatili nejvíce: pražským radikálům. Novější historiografie (marxistická) jim vyhradila titul „radikálních demokratů“, aby je tímto vžitým již označením zařadila do širšího evropského hnutí a zajistila tak českému národu důstojné místo v červáncích nové doby. Je to určení značně předčasné, neboť žádnému z nich nebylo souzeno skutečně dozrát. Kromě Arnolda, Sabiny a Rupperta to byli mladí mužové mezi dvacítkou a třicítkou a sama jejich pospolnost měla jen krátkodobou tradicí. Neměli tedy ani dosti času k tomu, aby se něčím stali. V názvu, který si dali, se zračila trocha furiantství. „Repeal“ však nebyl politickým střediskem, nýbrž – v duchu tehdejších zvyklostí – hospodským debatním klubem, byť v dobrém smyslu slova. Od samého počátku své veřejné činnosti suplovali něco jiného, co tu mělo být, avšak nebylo. Nebylo tu srdnatých, cílevědomých a současně zralých mužů, kteří by se chopili 11. března 1848 šance. Kdyby nebyl vystoupil tento spolek, neozval by se nejspíše nikdo. Je to poněkud skličující zjištění, přesto však patří Repealu náš dík za to, že nějaká česká politika vůbec vznikla, i když v čas nejvyšší. Snad jen jediný Masaryk vyvolal ve své době stejně protikladnou odezvu a ještě dlouho poté stejně kontroverzní hodnocení. Zřejmě proto, že problémy spojované s jeho vystoupením – právě tak jako s vystoupením repealistů – byly a jsou stále živé. Očividných nedostatků bylo na straně Repealu mnoho: naivita, nerozvážnost, velikášská nevázanost. Vášně, které radikálové rozpoutávali, nedovedli využít, neuměli vést. Svou netrpělivostí dali věcem neblahý spád. Neho-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283561