nezabývají mnoha věcmi každodenního života. Místo toho budou pasivní, odevzdanými lidmi bez cílů. Budou se podobat depresivním lidem, kteří ani nejsou schopni ráno vstát z postele. Než se však ponoříme do těchto dohadů, měli bychom si vzpomenout, že stoikové nebyli pasivní ani odevzdaní. Naopak, žili své životy naplno. Z čehož vyplývají dva závěry a jeden je tento: buď byli stoikové pokrytci, kteří nejednali podle svých zásad, nebo jsme zmíněnými dohady nějakým způsobem nepochopili zásady stoiků. Nyní rozeberu druhou alternativu. Nezapomínejme, že mezi věcmi, nad nimiž máme naprostou kontrolu, jsou cíle, jež si pro sebe vytyčíme. Myslím, že když se stoik zabývá věcmi, nad nimiž má jistou, ale ne plnou kontrolu, jako výhru v tenise, bude velmi opatrný v tom, jaké cíle si pro sebe stanoví. Obzvlášť bude obezřetný v nastavení spíše vnitřních, a ne vnějších cílů. Z toho důvodu jeho cílem při hře tenisu nebude vyhrát turnaj (což je něco vnějšího, nad čímž má pouze částečnou kontrolu), nýbrž hrát, jak nejlépe dovede (což je něco vnitřního, nad čímž má plnou kontrolu). Vybráním tohoto cíle se ušetří rozhořčení nebo zklamání, pokud prohraje – jelikož jeho cílem nebylo vyhrát turnaj, nemůže tak nedosáhnout svého cíle, bude‑li hrát, jak nejlépe dovede. Jeho klid nebude narušen. V tuto chvíli je vhodné poznamenat, že hrát tenisový turnaj, jak nejlépe dovedete, a tento vyhrát je kauzálně propojeno. Totiž, je snad lepší způsob, jak vyhrát v tenise než tak, že jste se co nejvíce snažili? Stoikové si uvědomovali, že naše vnitřní cíle ovlivní naše vnější výkony, ale také si uvědomovali, že cíle, jež si vědomě ukládáme, mohou mít dramatický dopad na náš následný emoční stav. Tedy pokud si vědomě klademe za cíl vyhrát tenisový turnaj, nezvyšujeme tím svoje šance na výhru. Vlastně můžeme svoje šance i snížit: jestliže to ze začátku bude vypadat, že tento turnaj prohrajeme, může nás to zneklidnit, a to může negativně
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283558
ovlivnit náš výkon po zbytek hry, tudíž snížíme šance na výhru. Co víc, bude‑li naším cílem vyhrát turnaj, dramaticky zvýšíme pravděpodobnost, že kvůli vývoji turnaje budeme rozrušení. Na druhou stranu, pokud bude naším cílem hrát, jak nejlépe umíme, rozhodně nesnižujeme svoje šance na výhru, ale snížíme šance, že budeme rozrušení kvůli výsledku hry. Z toho důvodu osvojit si vnitřně svoje cíle z pohledu tenisu může vypadat snadno: uložit si za cíl hrát, jak nejlépe dovedeme, má své klady – sníženou emoční úzkost do budoucna – a jen málo nebo žádné zápory. Když přijde na jiné a důležitější aspekty života, stoik si bude podobně opatrně vybírat své cíle. Stoikové by například doporučovali, abych se zabýval tím, zda mě moje žena miluje, ačkoli je to něco, nad čím mám částečnou, ale ne úplnou kontrolu. Ovšem když se tímto zabývám, mým cílem by neměl být vnější cíl přimět ji, aby mě milovala; nehledě na to, jak moc se snažím, mohl bych v tomto směru neobstát, což by mělo za následek, že budu velmi rozrušený. Místo toho by mým cílem měl být vnitřní cíl: chovat se, a to co nejlépe, milujícím způsobem. Podobně, s úctou k mému nadřízenému, by mým vnitřním cílem mělo být, že svou práci budu dělat, jak nejlépe dovedu. Toto jsou cíle, jichž mohu dosáhnout, nehledě na to, jak moje žena a šéf budou reagovat na moje snahy. Vnitřním osvojením svých cílů v každodenním životě je stoik schopen zachovat si klid, zatímco se zabývá věcmi, nad nimiž má pouze částečnou kontrolu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283558
Kategorie věcí
Příklad
Epiktétova rada
Věci, nad nimiž máme naprostou kontrolu.
Cíle, které si sami uložíme, hodnoty, jichž si ceníme.
Těmito věcmi bychom se měli zabývat.
Věci, nad nimiž nemáme vůbec žádnou kontrolu.
Zda zítra vyjde slunce.
Těmito věcmi bychom se neměli zabývat.
Věci, nad nimiž máme jistou, ale ne úplnou kontrolu.
Zda vyhrajeme turnaj v tenise.
Těmito věcmi bychom se měli zabývat, ale měli bychom si pečlivě vnitřně osvojit cíle, které si uložíme, a to s určitým odstupem.
Trichotomie kontroly. Domnívám se, že je obzvláště důležité, abychom si vnitřně osvojili své cíle, pokud je naší profesí něco, kde je běžné „vnější selhání“. Představte si například nadějnou spisovatelku. Aby ve své profesi uspěla, musí bojovat a zvítězit ve dvou bitvách: musí zvládnout své řemeslo a musí se vypořádat s odmítnutím své práce – většina spisovatelů slýchá „Ne“ mnohokrát, než uslyší „Ano“. Z těchto dvou bitev je pro mnohé ta druhá právě ta nejtěžší. Kolik možných spisovatelů, jednoho napadne, neodevzdá svůj rukopis, jež napsali, ze strachu, že uslyší „Ne“? A kolik možných spisovatelů je kvůli tomu, že jedinkrát uslyší „Ne“, zdrceno takovou zkušeností a už nikdy tentýž rukopis nezkusí odevzdat? Jak může nadějná spisovatelka zredukovat psychologické následky odmítnutí a zvýšit své šance na úspěch? Tím, že si vnitřně osvojí cíle s ohledem na psaní románů. Neměla by mít za cíl něco vnějšího, nad čímž nemá kontrolu, jako zda její román bude Ukázka elektronické knihy
100