8
„Jak se máš?“ zeptal se Johnny a připálil si laciný doutník. Hořící zápalka vnesla do měsícem nasvícené černobílé krajiny trochu barvy. Tito dva muži si vyšli po večeři ven zakouřit a promluvit. Patrick upíral pohled na šedivou trávu a pak na oblohu plnou hvězd vybledlých pod násilím měsíce. Nevěděl, kde začít. Předchozího večera se mu jakýmsi způsobem podařilo se přenést přes onen „fuj“ incident, po půlnoci se vkradl do Juliiny postele a zůstal v ní do pěti ráno. S Julií spal v zahloubaném oparu, který jeho impulzivnost ani lačnost nedokázaly rozpustit. Natolik se zaměstnával otázkou, jaké to je dopouštět se cizoložství, že si téměř zapomněl všimnout, jak se cítí Julia. Kladl si otázku, co znamená být uvnitř ženy, jež je vyjma malátné přítomnosti svých údů a pleti především místem nostalgie. Rozhodně to neznamenalo „čas znovu nalezený“. Být prasetem ve žlabu pochybné emoce se ukázalo jako nedostačující tváří v tvář spontánnímu bezčasí samovolné paměti a asociativního přemýšlení. Kde jsou nerovné dlažební kostky, stříbrné lžičky a stříbrné domovní zvonky jeho vlastního života? Kdyby na ně narazil, ožily by snad plovoucí mosty se svou zvláštní svrchovaností, nenáležející ani původnímu, ani opakovanému, ani minulosti, ani prchavé přítomnosti, leč nějaké obohacené přítomnosti schopné zaobalit linearitu času? Pro takovou domněnku neměl pražádný důvod. Cítil se zbaven nejen běžného kouzla vystupňované představivosti, ale dokonce i podstatně obyčejnějšího kouzla ponoření do vlastních tělesných pocitů. Nebude sám sebe plísnit za to, že sexuální potěšení
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283446