8
„Jak se máš?“ zeptal se Johnny a připálil si laciný doutník. Hořící zápalka vnesla do měsícem nasvícené černobílé krajiny trochu barvy. Tito dva muži si vyšli po večeři ven zakouřit a promluvit. Patrick upíral pohled na šedivou trávu a pak na oblohu plnou hvězd vybledlých pod násilím měsíce. Nevěděl, kde začít. Předchozího večera se mu jakýmsi způsobem podařilo se přenést přes onen „fuj“ incident, po půlnoci se vkradl do Juliiny postele a zůstal v ní do pěti ráno. S Julií spal v zahloubaném oparu, který jeho impulzivnost ani lačnost nedokázaly rozpustit. Natolik se zaměstnával otázkou, jaké to je dopouštět se cizoložství, že si téměř zapomněl všimnout, jak se cítí Julia. Kladl si otázku, co znamená být uvnitř ženy, jež je vyjma malátné přítomnosti svých údů a pleti především místem nostalgie. Rozhodně to neznamenalo „čas znovu nalezený“. Být prasetem ve žlabu pochybné emoce se ukázalo jako nedostačující tváří v tvář spontánnímu bezčasí samovolné paměti a asociativního přemýšlení. Kde jsou nerovné dlažební kostky, stříbrné lžičky a stříbrné domovní zvonky jeho vlastního života? Kdyby na ně narazil, ožily by snad plovoucí mosty se svou zvláštní svrchovaností, nenáležející ani původnímu, ani opakovanému, ani minulosti, ani prchavé přítomnosti, leč nějaké obohacené přítomnosti schopné zaobalit linearitu času? Pro takovou domněnku neměl pražádný důvod. Cítil se zbaven nejen běžného kouzla vystupňované představivosti, ale dokonce i podstatně obyčejnějšího kouzla ponoření do vlastních tělesných pocitů. Nebude sám sebe plísnit za to, že sexuální potěšení
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283446
nezakouší jako něco mimořádného. Všechen sex je pro oba zúčastněné stejně jen prostituce, ne vždy v komerčním smyslu tohoto slova, nýbrž v hlubším etymologickém smyslu, že zastupuje něco jiného. Skutečnost, že to občas bylo provozováno natolik efektivně, že uběhnou týdny nebo měsíce, během nichž se objekt touhy a osoba, s níž se člověk ocitl v posteli, zdají identické, nedokázala zabránit tomu, aby se základní model touhy začal od samého počátku, dříve či později, od svého iluzorního domova vzdalovat. Juliin případ byl zvláštní v tom, že ona zastupovala sama sebe, stejně jako před dvaceti lety, kdy byla jeho milenkou ještě z doby před vzdalováním. „Někdy je doutník prostě jen doutník,“ prohlásil Johnny, když si uvědomil, že Patrick na jeho otázku nechce odpovědět. „A to kdy?“ zeptal se Patrick. „Než ho zapálíš – pak už je symptomem nerekonstruované orality.“ „Tenhle doutník bych si s tebou dal jenom v případě, že bych přestal kouřit,“ podotkl Patrick. „Chci, aby to bylo naprosto jasné.“ „Úplně tomu rozumím,“ přitakal Johnny. „Jedním z břemen, které s sebou nese povolání dětského psychologa, je to,“ pokračoval Patrick, „že když se nějakého dítěte zeptáš, jak se má, vždycky ti to řekne. Takže namísto odpovědi, že se mám dobře, ti řeknu jak to skutečně je: nemám se dobře.“ „Nemáš se dobře?“ „Mám se špatně, zmítám se, sužuje mě strach. Můj citový život se rozpadá do němoty ve všech směrech, a to zdaleka nejen proto, že Thomas si slova dosud neosvojil a Eleanor už o ně přišla, ale taky proto, že vnitřně cítím, jak ochablost všeho, co dokážu ovládat, obklopuje nezměrnost toho, co ovládat nedokážu. Je to velmi primitivní a velmi silné. Nemám už čím přikládat na oheň, abych odehnal divou zvěř, asi tak. Ale taky je v tom něco, co mě zaráží ještě víc – právě
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283446
divá zvěř tvoří tu část mýho já, která získává navrch. Nedokážu zvířeti v sobě zabránit, aby mě ničilo, aniž bych ničil já jeho; ale ani ho nemůžu zničit, aniž bych zničil sebe sama. A dokonce i tohle zní hrozně organizovaně. Vlastně to spíš vypadá jako nějaká komiksová scéna, v níž se rvou kočky: vířící černota, od který odlítávají vykřičníky.“ „Zní to, jako že celkem dobře chápeš, co se děje,“ podotkl Johnny. „To by měla být výhoda, jenže poněvadž se snažím sdělit, jak málo chápu, co se děje, je to spíš nevýhoda.“ „Rozhodně to není nevýhoda, která by ti bránila vyprávět mi o chaosu. Je to nevýhoda jen tehdy, když se to pokusíš projevit.“ „Možná to nechci projevit, aby to nenabralo nějakou konkrétní podobu namísto tohohle ohromnýho stavu mysli.“ „Jsem si jistej, že to nějakou konkrétní podobu nabývá.“ „Hmm…“ Patrick v duchu procházel různé konkrétní formy, nespavost, silné pití, záchvaty přejídání, neustálou touhu po samotě, která v něm bezprostředně poté, co jí dosáhl, probouzela zoufalou touhu po společnosti, nemluvě (anebo by o tom mluvit měl? Cítil, jak Johnnyho obestírá těžké gravitační pole zpovědi) o včerejším cizoložném incidentu. Vzpomínal si, jak před pouhými několika hodinami dospěl k závěru, že to byla chyba, a jak si začal představovat dospělý rozhovor, který povede s Julií. Nyní, když alkoholový příliv opět stoupal, cítil stále silnější přesvědčení, že prostě šel do postele s Julií se špatným přístupem. Musí to zlepšit. Zlepší se. „Musím se zlepšit,“ řekl nahlas. „V čem zlepšit?“ „No, ve všem,“ odpověděl vágně. Rozhodně se Johnnymu nesvěří, protože ten by jeho vznícené touhy jen zasadil do nějakého patologického kontextu, anebo, ještě hůř, do terapeutického programu. Na druhé straně, jaký smysl má jeho přátelství s Johnnym,
102
Ukázka elektronické knihy