14. BUDIŽ SVĚTLO ELEKTRICKÉ První měsíce byly opravdu kruté. Nebylo co do úst a lidé dřeli od úsvitu do soumraku. V pokladně dál chyběly peníze na mzdy a mnozí družstevníci byli právem rozčarovaní. „Komuna byla nouzové řešení. Doma žili úplně jinak, ale nouze je přinutila spojit síly. Nešli tam s představou založit komunu, to byla nutnost. To pro ně rozhodně nebyl žádný ideál,“ hodnotil ve svém bratislavském bytě historik Pavel Pollák, autor dosud jediné monografie o Interhelpu. Nebylo překvapivé, že pár týdnů po příjezdu začaly malicherné spory mezi přistěhovalci přerůstat v opravdovou krizi. Atmosféru prvních týdnů literárně zpracoval Peter Jilemnický: Největší mrzutosti nám dělali krejčí a ševci. Čert ví, jak se dostali do našeho prvního transportu. Když měli dělat cihly, měli obě ruce levé. Zvlášť krejčí si je po práci často prohlíželi a čistili nehty. Cihlář Varecha byl plný vzteku a jednou se jim začal vysmívat: „Na takové, co si často čistí nehty, na takové naše družstvo asi chleba nevydělá.“ Krejčí Hromádka se čertil a bránil se: „Co do nás rýpeš? Tobě je dobře, ty jsi cihlář. Pojď, dám ti svoje nůžky… a potom uvidíme!“62
Vytýkat právě ševcům, že se nepodílejí na výstavbě domků, nebylo spravedlivé. Zpočátku byli jediní, kdo komuně přinášel alespoň nějaký výdělek. Opravovali boty místním lidem a společnou pokladnu plnili penězi. Napětí však rostlo. Většině vadilo, že se obuvníci nepodílejí na těžké práci. Ševcům zase
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283438