98
TŘETÍ PŘÁNÍ Marek Kožušník 1. Matyáš vyšel z hospody U Zkouřenýho králíčka. Hubert byl dva kroky za ním. „Je teprve půl desátý,“ řekl Hubert. „Nejseš nemocnej?“ „Prostě chci jít domů, no.“ Hubert se na něj dlouze podíval a pak zavrtěl hlavou. „Je pátek večer. Zrovna přišly tři parádní samotný kočky, a tebe napadne, že ti bude líp samotnýmu doma, jo?“ Na to nebylo co říct. „Viděls to?“ řekl najednou Matyáš. Hubert se snažil zapálit cigaretu. „Co jsem měl vidět? Vždyť je tma.“ „Toho anděla, vole.“ „Jakýho anděla? Co blbneš?“ „Na kašně. Stál tam anděl a kynul nám,“ oznámil Matyáš. „Poznám přece anděla. Tolik jsem toho zase nevypil. Nebo jo?“ „Osm piv a čtyři fernety.“ „Tak vidíš. Byl to anděl!“ Hubert se zastavil a upřeně se zadíval na Matyáše. Pak na kašnu. A znovu na Matyáše. „Anděl, jo? Živej? A jak vypadal?“ „Takovej bílej. S křídlama.“ „Tak to seš v prdeli.“ „Támhle je!“ vykřikl Matyáš. Náměstí bylo úplně prázdné. Nikde ani noha. ZPĚT NA OBSAH Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283429
99
Třetí přání
„Má v ruce luk,“ informoval Matyáš. „A tys někdy viděl anděla s lukem?“ „Třeba je to indiánskej anděl, co já vím,“ naštval se Matyáš. „Pojď, prozkoumáme to,“ řekl a rozběhl se k podloubí. Tomáš se snažil držet s Vendulou krok. „Počkej přece,“ řekl. „Běž do háje,“ odpověděla a ještě trochu zrychlila. „Oblbuj si jiný, já už toho mám tak akorát dost.“ „Tak jsem s ní tancoval, no. To je toho.“ „Jo, tancoval. Normálně jste se ošahávali.“ „Vendulko,“ zaprosil Tomáš, „jak by sis jen mohla myslet –“ „Nic si nemyslím. Jdu domů. Klidně se tam vrať a ošahávej si ji dál.“ Tomáš se naštval. „Tak si jdi. Seš normální žárlivá –“ „Ty pitomče pitomej,“ rozkřičela se Vendula, „co si o sobě vůbec myslíš? Ty že by ses měl…“ najednou zmlkla. Ne, tohle mu nemůžu říct. Teď určitě ne. Jestli mu to vůbec řeknu, sprosťákovi nezodpovědnýmu, pomyslela si. Rozběhla se náměstím pryč. „Kam zase utíkáš, proboha?“ volal za ní Tomáš. Vendula a Matyáš se potkali mezi pátým a šestým sloupem pod loubí. Skoro do sebe vrazili. „Taky hledáte anděla?“ zeptal se Matyáš. „Jakýho zas anděla? Jste opilej, nebo co?“ „Tak co hledáte?“ „Proč bych měla něco hledat?“ „To vy jste říkala, že něco hledáte. Nebo ne? Nebo jsem to říkal já?“ „Pane,“ řekla Vendula pomalu, „já se s vámi nehodlám…“ Přestože nebyla až taková tma, Matyáš udeřil hlavou o něco tvr dého. Před očima se mu zatmělo. Blbej anděl, pomyslel si a byla to ten večer jeho poslední myšlenka.
ZPĚT NA OBSAH Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283429
Třetí přání
100
2. Probudilo ho vyzvánění telefonu. Ještě ve spánku se otočil na bok a poslepu přístroj nahmatal. Pak chvíli poslouchal. „To víš, že jo,“ zamumlal do sluchátka. „Limuzína bude přista vená k zadnímu vchodu hotelu ve dvě. Dobrý. To seš ty, Huberte? Ty seš ale vůl. Kolik je hodin?“ Teprve pak si uvědomil, že leží v cizím pokoji. A že v něm určitě večer neusínal. Vedle něj ležela na širokém letišti cizí holka jenom v kalhotkách. Matyáš ji odněkud znal. Ale odkud? Vtom si vzpomněl. Ten anděl, jak za ním běžel. Pak se s touhle holkou potkali v podloubí. A potom už neví. Holka na něj zírala s otevřenou pusou a pak si rychle zakryla prsa. „Kde to jsem, doprčic?“ řekla nakonec. „Jéžiš, to je průser.“ „To nebyl Hubert,“ řekl zamyšleně Matyáš. „Nevím, kdo jinej by mohl mít po ránu tak blbý fóry, ale Hubert to nebyl.“ „Jakej Hubert furt?“ Vendula byla naštvaná. „Co jste to se mnou udě lal? Kam jste mě to zatáh? Ale to vám jen tak neprojde. Byla jsem opilá a…“ „Nechte toho,“ řekl unaveně Matyáš. „Ani jsem se vás nedotkl. Netuším, kde jsme. A vůbec – celý je to nějaký divný.“ „To teda je. Vy si klidně povídáte s nějakýma cizincema v tele fonu – jak to, že na vás mají telefon, když netušíte, kde jste?“ „S cizincema? Proč bych měl mluvit s cizincema?“ „A vy snad s Čechama mluvíte anglicky?“ Matyáš se zamyslel. „Já mluvil anglicky?“ „Jo.“ „Já přece anglicky neumím,“ řekl. „Ani slovo.“ Seděli naproti sobě u stolu. Bylo pošmourné šedivé ráno. Matyáš kouřil cigaretu, už pátou od chvíle, co se probudili. „Tak si to zrekapitulujeme, jo?“ řekla Vendula. „Včera jsme se potkali na náměstí v Českým Krumlově, kde vy bydlíte a já byla na ZPĚT NA OBSAH Ukázka elektronické knihy