CATHERINE MANNOVÁ
Naomi naprázdno zalapala po dechu. Jeho nabídka byla lákavá, ale naprosto nerozumná. „Vždyť bychom se tam nevešli,“ řekla nakonec. Přestěhování k němu by zkomplikovalo úplně všechno. Musela zůstat na své půdě a sebrat v sobě sílu, než mu úplně podlehne. Moc dobře rozeznávala hru, kdy se každý z nich snažil o nadvládu nad druhým a doufal, že vzájemné city jsou jen dočasné. „Kolébka a dvě autosedačky. Nechápu, proč bychom se tam nemohli vejít.“ Naomi pevně stiskla rty. Byly chvíle, kdy mu dokázala číst myšlenky. Posledních pár týdnů ale žila v naprostém chaosu a neměla nejmenší tušení, jak si Royceovo chování vykládat. „Jestli chceš, můžeš klidně odjet. Pochopím to,“ pronesla do ticha. Royce energicky vysunul bradu. „Řekl jsem, že zůstanu, dokud se tvůj otec s Jeannie nevrátí. A nehodlám na svém rozhodnutí nic měnit.“ Jeho zvučný hlas rezonoval pod vysokým stropem. „Nechci, abys to bral jako povinnost,“ řekla a jemně Tessie pohladila po hebké srsti. „Slíbil jsem ti to. Navíc chci být tam, kde jste vy tři,“ pronesl, přešel ke kolébce a pevně sevřel její dřevěný rám. „Cítíš, že tím kapitolu našeho vztahu uzavíráš?“ zeptala se nervózně. „Já totiž vůbec.“ „Naomi –“ „Přestaň,“ okřikla ho. Už neměla sílu pokračovat v jejich hře, která jí každý večer vháněla slzy do očí. Potřebovala před sebou jasný scénář. „Nevím, co máš v plánu. Nerozumím ti. Vzájemně se tu trápíme pod zástěrkou pomoci jeden druhému.“ „No tak, zadrž,“ hlesl a narovnal se v zádech. „Vzájemně po sobě toužíme. Přitažlivost a pouto mezi námi byly od první vteřiny a rozhodně neuvadají.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283388