Symfonie o novém světě (Ukázka, strana 99)

si neumí poradit. Od začátku června ve městě ubývá původních obyvatel, a počet těch příchozích rychle narůstá, jsou to ale jen procházející, jsou nervózní, nic nerespektují, ničemu nevěnují pozornost, ani světlu dne, ani měkkosti noci, ani kráse fasád z kamenného krajkoví, zkrátka ničemu. Jediná dobrá zpráva v celém tom zmatku je, že drtivá většina toho davu chce co nejdřív pryč. V tom jsou všichni zajedno. Vyčerpané město je na pokraji nervového zhroucení, už není rozvážné jako venkovská dáma, jež umí zachovat klid a udržet své emoce na uzdě. Celá Francie míří do ústí Girondy s jediným přáním: dostat se dál na západ. Všichni shánějí lístky na loď, výjezdní vízum, vstupní vízum, jakékoliv vízum coby záchranný kruh, jen aby se mohli nalodit. Město tím trpí, je pro něj těžké být na jednu stranu tak žádané, a na druhou stranu pouhou pasáží. A ti, co zůstali ve vnitrozemí, cítí, jak jim na krk dýchá německá armáda. Cíl je jinde, jinde, to je cíl. Po pravdě řečeno, nikdo neví, co se vlastně přesně děje. Po novinách je skoro větší sháňka než po chlebu. V každém případě Vladimír Vochoč by dal za noviny s důvěryhodnými zprávami všechno. „Nesnáším všechna ta prý a slyšel jsem. Každý se tváří, že má zaručené zprávy z dobrých zdrojů, a přitom nikdo neví nic.“ „Pro jednou jste víc rozčílený než já. To je novinka. Já jsem ze všeho toho cestování unavená.“ „A co Bretaň? Neodpočinula jste si tam, drahá Alice?“ „Bretaň? Vždyť jsem odtamtud odjela už víc jak před deseti dny, přitom mám pocit, že jsou to staletí. Pořád jen balím kufry. Odjíždíme z Bordeaux, zítra máme být v Bayonne, 110 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283364