V reproduktorech znovu zaduněl stejný příkaz. „Zůstaň tady,“ pošeptala Smithovi a rozběhla se do obývacího pokoje. „Kdo je tam?“ houkla ke dveřím a zoufale se snažila, aby její hlas zněl normálně. „Ve jménu zákona, otevřete!“ „Jakého zákona? Nebuďte směšný. Řekněte, co jste zač a co po mně chcete, nebo zavolám policii.“ „My jsme policie. Jste Gillian Boardmanová?“ „Já? Ovšemže ne. Jmenuju se Phillis O’Tooleová a čekám tu na pana Caxtona. A teď byste se měli radši klidit, než zavolám policii a nahlásím násilné vniknutí.“ „Slečno Boardmanová, máme na vás zatykač. Okamžitě otevřete, nebo vyrazíme dveře.“ „Nejsem žádná ‚slečna Boardmanová‘ a volám policii!“ Hlas neodpověděl. Jill čekala a naprázdno polkla. Zničehonic na tváři ucítila horko. Kolem zámku se objevila tenká rudá linka, která vzápětí zbělala a rozzářila se. Pak se ozvalo zapraskání a dveře se otevřely. Stáli v nich dva muži. Jeden vstoupil dovnitř, zakřenil se na Jill a řekl: „Jo, to je ona. Johnsone, prohledejte to tu a najděte ho.“ „Ano, pane Berquiste.“ Jill se mu pokusila zastoupit cestu. Muž jménem Johnson, dvakrát tak velký co ona, ji popadl za rameno, odstrčil stranou a vydal se do ložnice. „Kde máte soudní příkaz?“ vyprskla rozhořčeně. „Chci vidět průkazy – tohle je nehorázné!“ „Nezhoršuj si to, srdíčko,“ poradil jí Berquist. „Nejde nám o tebe; chceme jeho. Buď hodná holčička a možná k tobě budeme shovívaví.“ Kopla ho do holeně. Zavrávoral o krok zpět, což bylo to nejlepší, čeho mohla Jill – stále bosá – dosáhnout. „Zlobivá, zlobivá,“ zapitvořil se. „Johnsone! Máte ho?“ „Je tady, pane Berquiste. Úplně nahatej. Zkuste třikrát hádat, k čemu se právě chystali.“ „To je fuk. Přiveďte ho.“ Johnson se vrátil do obývacího pokoje. Smithe postrkoval před sebou a jednu ruku mu kroutil za zády. „Nechtělo se mu.“
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283363