CHRISTINE MERRILLOVÁ
svých rukou. Nikdo o mě nestojí, Pottsi. Nemůže být tak těžké tomu uvěřit, vždyť mě nechcete ani vy.“ Někdo by jí měl říct, že s jejím vzhledem ani povahou není nic v nepořádku. Chce to jenom čas. Vždyť už teď je toho na ní dost zajímavého. Pokud tohle žádný muž nevidí, potom je to hlupák a nezaslouží si její pozornost. Ona ale nepotřebuje slova, těch už jistě slyšela dost a nevěří jim. Potřebuje něco jiného. Miles najednou bezmyšlenkovitě zvedl ruku a dotkl se jejích vlasů. Jsou tak jemné, že člověku protečou mezi prsty jako hedvábí. Když si je večer rozpustí, jistě se hladce rozprostřou na polštáři. Voní po fialkách. A její rty… Když je políbil, cítil, že jsou teplé a měkké. Měla je lehounce rozevřené, takže cítil její jemný dech. Když ji objal kolem pasu a přitiskl ji k sobě, vyděšeně se zajíkla. Jemně jí rozevřel ústa a dotkl se jí jazykem. V tu chvíli povolila ruce dosud pevně sevřené v pěst a pohladila ho po zádech. Miles neměl nic takového v úmyslu, nebyla v tom žádná vášeň, ale v tu chvíli cítil, že to musí udělat. Jeden polibek přece nikomu nemůže uškodit. Navíc by jí mohl pomoct zbavit se některých pochybností, které o sobě má. Když ale začal, nedokázal přestat. Nejdřív jí lehce přejel zuby po čelisti, potom se opět vrátil k jejím ústům a znovu do nich vnikl, tentokrát s větší razancí. Jazykem jí vnikl hluboko a přitiskl k sobě to příjemně měkké tělo, pro které by byla škoda, kdyby zůstalo panenské. Bylo by snad něco špatného na tom, kdyby udělal to, k čemu ho každý nabádal od chvíle, kdy vstoupil na anglickou půdu? Teď by si ji mohl vzít tajně, tak jak po něm žádala. Později by si ji mohl vzít znovu, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283354