SHARON KENDRICKOVÁ
důležitější věci než to, jestli má člověk v botě díru nebo potřebuje zašít kabát. Naučila se, že dobré zdraví – jediná věc, kterou nelze koupit za peníze – je to jediné, na čem v životě záleží. „Jsem přesvědčená o tom, že nejlepší je respektovat city druhých lidí a že tvoji rodiče budou možná zmatení, jestli si uvědomí, že se ve skutečnosti skoro neznáme. Ale hlavním důvodem, proč se o tobě chci něco dozvědět, je to, že spolu čekáme dítě.“ Všimla si, jak mu okamžitě potemněly oči – jako kdyby mu připomněla něco, na co by hrozně rád zapomněl. „Já o tvém dětství vůbec nic nevím,“ dodala prostě. Vypadalo to, jako kdyby její slova chvíli zvažoval, než si zhluboka povzdychl. „Tak dobře. Ze všeho nejdřív musíš pochopit, že jsem Neapolitán až do morku kostí,“ řekl s hrdostí v hlase. „A že tohle moje krásné město vášnivě miluju.“ Tak proč tady nežiješ? zeptala se Molly v duchu. Proč sem jezdíš jen na Vánoce? Ale nahlas neřekla nic, jen vstřebala jeho informaci stejně, jako to dělávala vždycky u všech lidí, se kterými se potkávala při své práci. „Vyrostl jsem v Rione Sanita, velmi krásné čtvrti, která je neuvěřitelně bohatá na historii.“ Na okamžik se odmlčel. „Ale je to taky jedno z nejchudších míst ve městě.“ „Vážně?“ zeptala se nevěřícně. „Ty jsi vyrůstal v chudé čtvrti?“ Pousmál se a cynickým gestem uchopil mezi prsty klopu svého elegantního saka. „Myslíš, že jsem se narodil v těchhle šatech, Molly? A že můj žaludek nikdy nepoznal, co je to hlad?“ Ano, přesně tohle si myslela, protože ze Salvia De Gennara bohatství doslova čišelo. Choval se, jako 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283353
PAN DOKONALÝ
kdyby nikdy nepoznal nic jiného než boty ušité na míru a košile z hedvábí. „V tom případě jsi ušel hodně dlouhou cestu,“ podotkla pomalu. „Co se stalo?“ „Stalo se to, že jsem měl talent,“ odpověděl prostě. „A tím talentem byl fotbal. V okamžiku, když se moje noha dotkla míče, připadalo mi, jako kdybych našel důvod, proč jsem se narodil. Trávil jsem hraním veškerý svůj volný čas. Poblíž domu nikde nebylo vhodné místo, tak jsem si našel jeden opuštěný dvůr. Vyznačil jsem si tam místo na stěně a strefoval se do něj míčem pořád znovu a znovu. Brzy se to rozkřiklo a lidi se na mě začali chodit dívat. Začali se mezi sebou dokonce sázet, jak dlouho vydrží můj míč ve vzduchu. Ale dal jsem gól vždycky, i když proti mně v brance byli dva. A pak se jednoho dne objevili lovci talentů a přes noc se mi úplně změnil celý život.“ „Co se stalo?“ zeptala se zvědavě. Salvio se zadíval z okna a chvíli se mlčky kochal safírovou krásou zálivu. Znělo by hodně vychloubačně, kdyby jí řekl, že se o něm říkalo, že je nejlepším fotbalistou své generace? Nebo že se z něj celebrita stala mnohem rychleji, než čekal? „Trénoval jsem každou hodinu, kterou mi bůh dopřál, pevně rozhodnutý splnit všechny sliby, a brzy mě najali do jednoho z nejprestižnějších klubů v zemi, kde jsem dal rekordní počet gólů. Poznal jsem úspěch a slávu, a nějakou dobu to byl vážně bláznivý život. Všude, kam jsem přišel, mě lidi zastavovali a chtěli se mnou mluvit o fotbalu. A vůbec si nevzpomínám, kdy jsem naposledy platil za pizzu.“ „Ale… pak se něco pokazilo?“ zeptala se tiše. Zamračil se. Nebyla náhodou její bezstarostná poznámka, že o něm nic neví, jen další lží, která tak snadno dokáže vyklouznout z ženských rtů? 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283353
SHARON KENDRICKOVÁ
„Co tě vede k takové otázce?“ Zaváhala. „Nejsem si jistá. Možná tón tvého hlasu. Tvůj pohled plný…“ „Čeho, Molly?“ zeptal se věcně. „A nechci slyšet žádnou zdvořilou odpověď, kterou si myslíš, že bych od tebe měl teď dostat.“ Upřeně se na něj zadívala, překvapená tím, jak je vnímavý. Přesně tohle totiž právě chtěla udělat. „Trpkosti,“ odpověděla. „Nebo možná spíš zklamání.“ Chtěl její výčitky kategoricky odmítnout, ale nemohl. A najednou si uvědomil, že mu vadí její duchaplnost a pohled plný zjevného porozumění. Byl připravený říct jí to podstatné, ale nechtělo se mu začít před ní odhalovat svou duši. Tak proč pořád pokračoval dál, jako kdyby nadzdvihl víko nádoby, ve které se skrývala celá jeho minulost, a to už nešlo vrátit zpátky. „Povím ti, co se stalo,“ řekl drsně a okamžitě si uvědomil, jak hlasitě mu tluče srdce. „Můj život byl jako pohádka. Nešlo jen o úspěch nebo peníze – a šanci se všemi těmi penězi udělat nějaký dobrý skutek. Především šlo o to, že jsem fotbal miloval. Byla to jediná věc, kterou jsem kdy chtěl dělat. A pak mě jeden ošklivý úder složil k zemi a přetrhl jsem si vaz v koleni. Ošklivě.“ Znovu se zamračil. „A to byl konec pohádky. Už nikdy jsem znovu nehrál.“ Na okamžik mezi nimi zavládlo hrobové ticho, než znovu promluvila. „Bože, Salvio, to muselo být –“ „Prosím, ušetři mě otřepaných frází,“ vybuchl. Už dávno před takovými řečmi zatvrdil své srdce, protože nepotřeboval něčí soucit. Ani ten její. Nepotřeboval od nikoho nic. Poučil se, že jakmile by to porušil, dopustil by se obrovské chyby. „Dokázal jsem se s tím zraněním naučit žít. Koneckonců, každý profesionální sportovec se musí smířit 100 Ukázka elektronické knihy