JANICE MAYNARDOVÁ
prostoru, dokonce ani tolik, aby v něm mohla schovat své obří tajemství. Co mám dělat? pomyslela si zoufale. „Jsi úžasná, Fee,“ vydechl a znovu, tentokrát opatrně a rozvážně do ní vstoupil a znovu zažehl požár, který je oba spaloval. „Sevři mě pevně oběma nohama.“ Když poslechla a udělala, oč ji žádal, zasunul jí ruce pod zadeček a při každém průniku ji zvedal proti sobě, aby jim oběma poskytl ještě víc rozkoše, ještě víc slasti, která je zbavovala rozumu. Zavřela oči a cítila, jak se blíží dalšímu vrcholu. Už je tady… Přesně v okamžiku, kdy sebou začala zmítat, se i on roztřásl. Cítila na tváři jeho horký dech, vnímala jeho vůni všude kolem, zanechával ji na její kůži, zmuchlaném prostěradle… i kdyby chtěla, nemůže předstírat, že sem nepatří. Je tady všude a naplňuje její ložnici nepřehlédnutelnou silou své osobnosti. Když se vyprázdnil, překulil se na bok a hladil jí ještě rozechvělé pohlaví. „Tohle miluju,“ vydechla a zvolna se vracela zpátky na zem. „Co miluješ?“ zeptal se a oči se mu zavíraly slastnou únavou. „Víš naprosto přesně, jak se mě dotýkat.“ Zívl, otočil ji na bok a objal ji oběma rukama. „To je velmi jednoduché, Fee. Jsem prostě dokonalý.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283347