JANICE MAYNARDOVÁ
prostoru, dokonce ani tolik, aby v něm mohla schovat své obří tajemství. Co mám dělat? pomyslela si zoufale. „Jsi úžasná, Fee,“ vydechl a znovu, tentokrát opatrně a rozvážně do ní vstoupil a znovu zažehl požár, který je oba spaloval. „Sevři mě pevně oběma nohama.“ Když poslechla a udělala, oč ji žádal, zasunul jí ruce pod zadeček a při každém průniku ji zvedal proti sobě, aby jim oběma poskytl ještě víc rozkoše, ještě víc slasti, která je zbavovala rozumu. Zavřela oči a cítila, jak se blíží dalšímu vrcholu. Už je tady… Přesně v okamžiku, kdy sebou začala zmítat, se i on roztřásl. Cítila na tváři jeho horký dech, vnímala jeho vůni všude kolem, zanechával ji na její kůži, zmuchlaném prostěradle… i kdyby chtěla, nemůže předstírat, že sem nepatří. Je tady všude a naplňuje její ložnici nepřehlédnutelnou silou své osobnosti. Když se vyprázdnil, překulil se na bok a hladil jí ještě rozechvělé pohlaví. „Tohle miluju,“ vydechla a zvolna se vracela zpátky na zem. „Co miluješ?“ zeptal se a oči se mu zavíraly slastnou únavou. „Víš naprosto přesně, jak se mě dotýkat.“ Zívl, otočil ji na bok a objal ji oběma rukama. „To je velmi jednoduché, Fee. Jsem prostě dokonalý.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283347
DESÁTÁ KAPITOLA Fiona se probudila krátce před úsvitem a ihned jí byly jasné tři věci. Leží v pevném objetí svalnatých mužských paží. Chce se jí na malou a její žaludek právě začíná svoji pravidelnou ranní eskapádu. Výběr možností byl velmi omezený. Mohla by ho probudit a vykázat z domu, což jí přišlo ošklivé a nevděčné. Nemůže mu vyčítat, že tu zůstal. Jednoduše byli oba až příliš unavení a usnuli. Jistě nešlo o to, že by se Hartley protivil jejímu přání. A pokud ho nedokáže vystrnadit, musí se nějak nenápadně přemístit do koupelny a v tichosti vykonat to, k čemu se jako každé ráno schyluje. Venku byla stále tma a ona se začala pomalu vymaňovat z Hartleyova objetí. Podívala se na něj a přemýšlela, co asi řekne, až se dozví pravdu. Strašně moc si přála, aby byl šťastný, ale věděla, že to není možné. Bude se držet stranou úplně, nebo se v životě svého dítěte ujme alespoň nějaké menší úlohy? Příliš dlouho už mlčet nemůže, protože potřebují čas, aby se připravili, nebo, přesněji řečeno, aby se připravila ona. Podařilo se jí vstát a Hartley se při tom ani nepohnul. Naštěstí obývala starý dům a koupelna nebyla součástí ložnice. Měla tedy dostatek klidu, aby se dvakrát vyzvracela, omyla si tvář a pak se po
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283347
JANICE MAYNARDOVÁ
špičkách vydala do kuchyně. Uvařila si čaj a ještě stále se chvěla zimou a nevolností. Jak to jen mohou ženy vydržet a jak dlouho to bude ještě trvat? Pomalu usrkávala horký nápoj a její stav se zvolna vrátil k normálu. Zvládne to, ujišťovala se. Když o něco jde, dokáže být odolnější než spousta jiných. Život ji naučil. Když se Hartley objevil ve dveřích, měl na sobě jenom kalhoty. Dívala se na jeho nahou širokou hruď, symbol mužské přítomnosti v jejím křehkém ženském světě. Projel si rukou vlasy. „Promiň, Fee,“ omlouval se rozespale. „Nezůstal jsem tady schválně.“ Pokrčila rameny. „Já vím. Měli jsme toho oba dost.“ „Hned půjdu, jen jsem se chtěl rozloučit.“ Jeho slova v ní vyvolala nečekanou citovou odezvu. Zatracené těhotenské hormony. Poklepala rukou na stůl. „Přisedni si a udělej si kafe, jestli chceš. Všechno máš na lince.“ Podíval se na prázdný překapávač. „A co máš ty?“ „Čaj.“ Položil jí ruku na rameno a políbil ji na vlasy. „Jsi v pořádku, miláčku?“ Jeho starostlivost ji dohnala málem k slzám. Musí se nějak vzpamatovat. „Poslední dobou to nějak přeháním s prací. Moc se přepínám a nemám ani čas se pořádně najíst. Dnes se cítím úplně pod psa.“ Jakmile začala voda v překapávači bublat, posadil se vedle ní. „Chudáčku. Co můžu udělat, aby sis připadala líp?“ Přepiš minulost a řekni mi, že bys chtěl mít aspoň tucet dětí. Běž a už nikdy se nevracej. Její druhé přání byla prachobyčejná lež. Chtěla ho a chtěla i jeho dítě, jenom pořád nedokázala přijít na to, jak zařídit, aby to vše mohlo probíhat současně. 100 Ukázka elektronické knihy