organizátory jsou Geršuni a Breško-Breškovská. Pleve přichází k Zubatovovi s fotografií Geršuniho a říká, že ta teď musí stát na jeho stole, dokud tento vůdce bojové organizace nebude dopaden. Pro policii je Geršuni postava vyloženě démonická, tajný organizátor všech politických vražd, schopný zatemnit rozum teroristů a posílat je páchat zločiny i proti jejich vlastní vůli. „Celou řadou dobře promyšlených kroků Geršuni postupně, ale spolehlivě vtahoval do svých tenat lidi, které si vybral, a těm pak nezbývalo nic jiného než podrobit se jeho vůli,“ popisuje jeho postup četnický šéf Spiridovič. „V nátlaku a vlivu Geršuniho na své oběti bylo cosi až satanského. Tento muž, který u sebe vždy měl několik různých osobních dokladů, se zdál nepolapitelný.“ Policie dlouho nemůže pochopit, kdo stojí za Geršunim. Vůdce bojové frakce a jeho nadřízený Michail Goc si vytvoří důmyslný systém šifrované korespondence: pravidelně si vyměňují pohlednice, ale na textu naprosto nesejde – důležitý je výhradně obrázek. Když je na pohlednici žena (zpravidla nějaká populární italská operní pěvkyně), jsou zprávy špatné: operace je na pokraji nezdaru nebo už dokonce ztroskotala. Mužská postava naopak znamenala úspěch a nevědomými zvěstovateli teroristických úspěchů se obvykle stávali známí ruští spisovatelé – Maxim Gorkij, Leonid Andrejev, Anton Čechov…
Osedlat ďábla Sergej Zubatov dál zdokonaluje svou síť agentů a provokatérů po celé zemi a postupně získává mimořádný vliv na Pleveho. Neustále ho přemlouvá, aby podporoval i jeho hlavní experiment – soustavu policejně organizovaných odborových spolků. Nezapomíná přitom zmínit, že zuřivým odpůrcem tohoto projektu je ministr financí Witte. Pleve s radostí schvaluje spuštění těchto odborových kroužků ve velkých ruských městech, především v Petrohradu, Moskvě, Oděse a Kyjevě. Zubatov hledá pro své kroužky vhodné vůdce. Tak se k němu v hlavním městě dostává perspektivní kandidát na roli odborového předáka petrohradského dělnictva – kněz Georgij Gapon. Ve svých pamětech Gapon později tvrdí, že důvěru k Zubatovovi nikdy nechoval. Už nazítří spolu ovšem debatovali až do tří v noci. Ať tak či onak, pravoslavný kněz zanedlouho začíná pro Zubatova pracovat. Zubatov před ním nikterak neskrývá svou nenávist vůči revolucionářům: „Tohle je ten jed, který šíří mezi lid,“ říká a ukazuje mu výtisk listu Revoljucionnaja gazeta, vyrobený v zahraničí a nelegálně dovezený do Ruska. Kněze
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283346