98
Mobilizace
Sudetští Němci ničí československé pohraniční sloupy, září 1938. Skutečnost, že téměř jednu čtvrtinu občanů Československa představovali Němci, nemohla v případě války zůstat bez vlivu na strategickou situaci republiky. (Foto: H. HOFFMANN, Hitler befreit Sudetenland, Berlin 1939)
Během války by byla loajalita národnostních menšin podrobena výjimečné zkoušce, zvláště pokud by jejich zástupci museli bojovat proti rodákům žijícím na druhé straně hranice a vystupujícím v roli osvoboditelů zpod československého jha. Kdyby na podzim 1938 došlo k československo-německému ozbrojenému konfliktu, právě v takovéto situaci by se ocitli sudetští Němci sloužící v československé armádě. To stejné mohlo potkat Maďary a Poláky, kdyby se v Budapešti nebo ve Varšavě (což vojenští činitelé v ČSR nemohli vyloučit) rozhodli vstoupit do války. Československé velení muselo vzít v úvahu, že v důsledku konfliktu svědomí by alespoň část občanů příslušejících k národnostní menšině byla nebo v kritickém okamžiku mohla být k republice neloajální. Z tohoto důvodu musela armáda už v době míru vypracovat vhodnou národnostní politiku. Podle výpočtů hlavního štábu z května 1936 sloužilo v československé armádě v době míru 20,2 % vojáků a poddůstojníků německé národnosti a 6,5 % maďarské. Odpovídalo to víceméně počtu mužů, na které se vztahovala mobilizace (ve věku 20–50 let), mezi nimiž bylo 22,5 % Němců a 7,1 % Maďarů. V celém důstojnickém sboru (včetně záložních důstojníků) sloužilo 11,8 % Němců
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283296