nenapadne mu volat. Mohla byste si zadělat na velkou nepříjemnost.“ Kapitán zavolal na služebnu, aby mu okamžitě přivezli Viktora Voráčka a pak v klidu s poručíkem dopili kávu. Byla opravdu výborná.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283290
XVIII. Výčep U sudu byla malá pivnice, kam se chodilo na stojáka. Před vchodem postávalo pár cyklistů s pivem, vevnitř bylo pár násosků, kteří si už v poledne dopřávali panáka něčeho ostřejšího. Výčep byl ošuntělý, malíře neviděl už léta. Na stěně visela černobílá fotografie motocyklu s nahou dívkou a za pípou byla prosklená vitrína s několika druhy cigaret a nevábnými soletkami. Kombinace kouřového smogu a vedra byla nesnesitelná, naplno puštěný ventilátor nestíhal, pouze nepříjemně vrčel. Viktor Voráček byl příjemný, světlovlasý mladík s fešáckým knírkem a stříbrnou peckou v uchu. Svalnaté tělo obepínal černý nátělník, na paži měl vytetovaný nějaký čínský znak. Když mu dva mládenci v uniformě sdělili, o co jde, nedělal velké cavyky, slušně vyprovodil hosty a zamkl. Bylo mu jasné, že udělal blbost. Než přivezli Viktora Voráčka z městečka do Kamenice, porovnával kapitán inkriminovaný šperk se zvetšenou fotografií. A nebylo pochyb – byl identický. Poručík dokončil krátký výslech Ivany Rezkové a propustil, teď už plačící dívku, z nevlídné kriminální kanceláře. Viktor měl po cestě dost času na to, aby si v hlavě srovnal, že nějaké přiblblé výmluvy mu mohou u strážců zákona spíše uškodit. Pokud se o ten řetízek zajímá kriminálka, nepůjde zřejmě o obyčejnou krádež. Proto po nezbytném ověření totožnosti a sepsání 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283290
základních údajů vysypal svoji výpověď rychle a bez okolků. „Ten řetízek s Kleopatrou jsem koupil od takový ucouraný holky. Chtěla dva tisíce, ale měl jsem jen patnáct stovek.“ „Je to Nefertiti,“ opravil ho Blažej. „Aha. A není to jedno?“ „Vlastně je, pokračujte prosím. Kdy to bylo?“ „V neděli odpoledne. Přiběhla do výčepu, dala si pivo s rumem, mimochodem hodila ho do sebe na ex, a marlborka. Neměla na zaplacení, tak mi nabídla mobil a ten zlatý řetízek. O ten mobil jsem zájem neměl, ale ten řetízek se mi líbil pro Ivanu. Tak jsem ho od ní vzal.“ „Za patnáct set,“ ozval se poručík Klement poněkud ironicky. „To byl dobrý obchod, ten šperk má minimálně desetinásobnou hodnotu. To vás nenapadlo, že bude nejspíš kradený?“ „Ne, myslel jsem, že je její. Že prostě nutně potřebuje panáka, nemá
prachy,
tak
rozprodává
svoje
věci,“
zalhal
Voráček
nepřesvědčivě. Bylo mu jasné, že Kleopatru nebo Nefertiti už na hrudi své přítelkyně neuvidí, že mu kradenou věc bez náhrady zabavili. A ještě z toho bude mít polízanici. „Jak vypadala, popište ji co nejpodrobněji,“ vrátil se kapitán k tomu podstatnému. „Strašně,“ řekl Viktor Voráček. „Jak jsem řekl, byla celá taková ucouraná. Malá, hubená, zrzka. Dlouhý vlasy neupravený, mastný, po straně měla spletené dva copánky – zelený. V nose a na jazyku měla piercing a v uších snad padesát náušnic.“ „Přišlo vám, že by byla pod vlivem drog nebo jiné návykové 100 Ukázka elektronické knihy