VOČI JAK ŽILETKY JANEK SE V PODZEMÍ SNAŽIL DRŽET SMĚR k rotundě. Byla to tady nejstarší stavba široko daleko, a něco mu řikalo, že to hlavní místo, kerý hledaj, bude určitě pod ní. Jesli to maj ty hadoještěři všechno pod kontrolou už celý léta, a asi teda vážně že jo, protože vod třicetiletý války je Praha v podstatě netknutá, určitě si ten vchod pořádně vohlídali. Musí bejt snadno dostupnej, což je, páč leží skoro v centru města, zároveň nesmí bejt nápadný, že sem furt někdo chodí, hlavně cizinci, a zase to mělo bejt něco víceméně vobyčejnýho, na co se nezaměřuje hlavní nápor turistů. Janek často přemejšlel nad sílama, kerý sou jako loutkáři za viditelnejma vládcema, a páč byl poměrně docela chytrej, moh taky dost dobře vocenit inteligenci těch, kerý to všechno říděj. Vzpomněl si na jeden komentář, kerej teď nedávno čet na netu. Ňákej Čermák si tam dělá srandu z konspiračních teorií a ze všech těch hloupejch a naivních zevlů, co tomu věřej. Dyť přece ty nejjednodušší vysvětlení sou vobvykle taky ty správný. Jenomže těmdletěm tydýtům konspiracímilovnejm to halt nestačí a musej si vymejšlet ňáký komplikovaný spiklenecký teorie, páč je to prej pro ně
příjemnější.
Zpochybnil
tam
Pizzagate,
Pedowood
s adrenochromem, satanisty, Qanon i reptiliány. Na závěr pak eště pobaveně dodal, že se mu z toho všeho až smíchy třese jeho reptiliánskej vocas pod košilí. HAHAHA! Zkrátka povedená
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283289