VOČI JAK ŽILETKY JANEK SE V PODZEMÍ SNAŽIL DRŽET SMĚR k rotundě. Byla to tady nejstarší stavba široko daleko, a něco mu řikalo, že to hlavní místo, kerý hledaj, bude určitě pod ní. Jesli to maj ty hadoještěři všechno pod kontrolou už celý léta, a asi teda vážně že jo, protože vod třicetiletý války je Praha v podstatě netknutá, určitě si ten vchod pořádně vohlídali. Musí bejt snadno dostupnej, což je, páč leží skoro v centru města, zároveň nesmí bejt nápadný, že sem furt někdo chodí, hlavně cizinci, a zase to mělo bejt něco víceméně vobyčejnýho, na co se nezaměřuje hlavní nápor turistů. Janek často přemejšlel nad sílama, kerý sou jako loutkáři za viditelnejma vládcema, a páč byl poměrně docela chytrej, moh taky dost dobře vocenit inteligenci těch, kerý to všechno říděj. Vzpomněl si na jeden komentář, kerej teď nedávno čet na netu. Ňákej Čermák si tam dělá srandu z konspiračních teorií a ze všech těch hloupejch a naivních zevlů, co tomu věřej. Dyť přece ty nejjednodušší vysvětlení sou vobvykle taky ty správný. Jenomže těmdletěm tydýtům konspiracímilovnejm to halt nestačí a musej si vymejšlet ňáký komplikovaný spiklenecký teorie, páč je to prej pro ně
příjemnější.
Zpochybnil
tam
Pizzagate,
Pedowood
s adrenochromem, satanisty, Qanon i reptiliány. Na závěr pak eště pobaveně dodal, že se mu z toho všeho až smíchy třese jeho reptiliánskej vocas pod košilí. HAHAHA! Zkrátka povedená
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283289
TAŠKAŘICE! Jako ať si tenhle Čermák klidně věří, čemu chce. To je nakonec stejně jeho věc. Jesli sou za tim ale vopravdu ňáký „tajemný síly“, co to všechno říděj, Janek by vo nich skoro řek, že sou v jednom slova smyslu až geniální. Myslel na to hlavně proto, že v tom případě von musí bejt teď eště vo fous geniálnější, jináč si ho daj k večeři. I s Adrianem. I když toho možná vemou nakonec na milost. Když je to ten jejich budoucí král, že jo. Janka ale určitě šetřit nebudou. Proto nesmí udělat ŽÁDNOU chybu! Procházeli prastarejma podzemníma kasematama, kerý tu byly v 17. století a i trochu pozdějc postavený hlavně proto, aby se tu mohli v případě války přenášet raněný, zbraně, náboje i proviant. K tomu teda ale nakonec nikdy nedošlo, ale zbyly tu tydlety vobrovský podzemní prostory. Kristepane, napadlo Janka. A co když i tohle už nechali postavit ty ještěří příšery? Je to jak mor. Jakmile se to člověku jednou dostane do hlavy a přemejšlí nad věcma timhle způsobem, tak už v podstatě nemůže vyloučit vůbec nic. Možná, že i ten Jan Žižka bránil po Husovi čistotu církve, aby jí nakonec kompletně nevovládli ňáký peněz a lidský energie chtivý ne-lidi. Adrian šel tiše za Jankem. Rozhlížel se pozorně kolem sebe, ale stejně měl pocit, že jede víc na ňákýho vnitřního autopilota. Cejtil totiž, jak mu ňáká železná ruka hrozivě mačká žaludek a jak se – normálně by to teda nikdy nikomu neřek – BOJÍ. Pomalu mu to totiž všechno začalo docházet. Z vobyčejnýho chlapíka z brooklynskýho předměstí, kerej si určitě nikdy nemoh moc vyskakovat a kerej šel i na tu vojnu hlavně 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283289
z existenčních důvodů, páč rodiče by mu asi univerzitu jenom horko těžko zaplatili a bez ní by byl NAVĚKY vodsouzenej jenom k bídný existenci vod vejplaty k vejplatě. A teď se před nim votevírá vláda nad celym světem? Jenomže jak to asi vypadá a čim za to bude muset zaplatit? Doufám, že si nebudu muset vzít za ženu ňákou vocasatou ještěřici! napadlo ho. No, to ne! Jesli budu král, budu si dělat, co chci, a budu, s kým chci. Budu s Jenny! Janek se zastavil a zaposlouchal se. Položil Adrianovi ruku na rameno, aby se zastavil taky. Teď už slyšel celkem zřetelně podivnej šramot, kerej se přibližoval. Voba vypnuli mobily, kerýma si svítili, a čekali. Už rozpoznávali vopatrný kroky a slyšeli přerývanej dech. Přestože tam nebylo žádný světlo, Adrian náhle zahlídnul zpoza rohu vycházet postavu. Štouchnul do Janka, ale ten vůbec nic neviděl. Adrian vodjakživa viděl ve tmě velice dobře a vlastně nad tim nikdy nepřemejšlel, že by to mělo bejt ňák jinak. Věděl ale, že mezi svejma kámošema to tak měl jako jedinej. Až teď mu začalo docházet, že to je nejspíš tou hadí krví. Před nima stál ten jáhen z baziliky. Přišel z úplně jinýho směru, ale bylo jasný, že se tu nepotuluje jenom tak náhodou. Bylo jasný, že jim de naproti. Vypadal ale trošku jinak než v katedrále. Ňák se mu prodloužil vobličej a zmenšil nos, že z něj zbyly jenom takový dvě malý dírky nad pusou, a voči se mu zvěčily a jakoby zakulatily. Nejhorší ale byly ty jeho zorničky. Úplně fosforeskovaly ve tmě a místo panenek v nich měl dvě svislé čárečky uprostřed. Tenký a vostrý jako žiletky. 100 Ukázka elektronické knihy