Opěrné oblouky u nové hradby, do nichž byly zasazeny domky Zlaté uličky. V nich však nebydleli alchymisté, kteří by zde – jak tvrdila pověst – pomocí zázraků vyráběli zlato, ale žili v nich od konce 16. století hradní střelci, aby to měli blízko do zaměstnání. Nastěhovat se sem mohli ale pouze pod podmínkou, že nebudou vyhazovat do Jeleního příkopu otevřenými okny odpadky. Když byla funkce hradních střelců jako strážců Pražského hradu koncem 18. století zrušena, domky ve Zlaté uličce zůstaly, ale bydleli v nich řemeslníci (a mezi nimi i několik zlatníků) pracující na Hradě. Ti si začali bez dovolení stloukat na protilehlé straně u staré hradební zdi z 12. století různé dřevníky či přístřešky. Protože tyto svérázné přístavky zúžily Zlatou uličku asi na půldruhého metru, musely být odstraněny. Přidám ještě krátkou zmínku o domku č. 14, jenž byl opatřen vývěsním štítem se sovou, křišťálovou koulí, kartami a kočkou. Před druhou světovou válkou (tedy před rokem 1939) v něm žila známá pražská věštkyně, kartářka a jasnovidka Matylda Průšová, uměleckým jménem Madame de Thébes. Protože za války věštila konec Hitlerovy říše, byla zatčena a zemřela při výslechu gestapa. JELENÍ PŘÍKOP původně nebyl z obranných důvodů zalesněn, pouze kolem potůčku Brusnice, který jím protéká, rostly vrby a svah otočený k jihu byl osázen sazenicemi vinné révy. Počátkem 16. století tu žili jeleni (kteří mu dali jméno) a další vysoká zvěř jako daňci nebo mufloni. Posledních pětadvacet těchto čtyřnohých obyvatel příkopu snědli v polovině 18. století francouzští vojáci okupující Prahu. Za vlády císaře Ferdinanda V. (tedy před rokem 1848) měl příkop pronajatý zahradník tohoto panovníka a na prohlídku sem mohly přijít „slušné osoby“, které si zakoupily vstupenku. V jedné části příkopu bývali chováni od roku 1920 medvědi. Poté, co v létě roku 1942 jeden z nich zaútočil na chovatele, byli čtyři zastřeleni a dva zbylí byli o rok později přestěhováni do pražské zoo. Po druhé světové válce byli do oné části Jeleního příkopu nastěhováni noví „prezidentští“ medvědi, ale asi o patnáct let později éra zdejších huňáčů skončila. DOMKY VE ZLATÉ ULIČCE Zajímavou podrobnost o zdejších domcích prozradil v druhé polovině 19. století novinář a spisovatel Jan Neruda, jenž o nich napsal reportáž. Podle něj mívaly mezi stropem a stříškou nízké podkroví, které majitelé oněch minichaloupek pronajímali. Kdo si toto podkroví pronajal, ten se v něm ale nemohl ani pohodlně posadit a musel pouze ležet; proto se těmto lidem říkalo „nocleháři“.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283219