jen to nedáváme tolik znát v obličeji a řeči těla. Možná proto, že máme zeměřeč? (O té oni zřejmě nevědí. To je dobře. V zemi můžeme být sami sebou.) Nikdy nám nebylo jasné, zda nás stvořili s vadou, nebo nám špatně rozumějí. A jestli na tom vůbec záleží. Navenek je Kelenli klidná, ale uvnitř žhne. Tak dlouho si ji prohlížím, až se najednou probere a přistihne mě u toho. Usměje se. „Mám dojem, že se ti líbím.“ Zapřemítám, co všechno tím asi chtěla říct. „Ne tak, jak si myslíš,“ odvětím ze zvyku. Občas jsem to musel vysvětlovat nižším řídícím či dalším pracovníkům. I v tom připomínáme sochy — a v tomhle případě se jedná o funkční prvek, jsme totiž schopni soulože, ale takové věci nás nezajímají, a i kdybychom se s nimi namáhali, stejně jsme neplodní. Platí to i pro Kelenli? Ne, řídící říkali, že se liší jednou jedinou věcí. Stejně jako my má mocná, složitá, přizpůsobivá čítidla, něco, co ostatní lidé nemají. Jinak je jako oni. „Tak to je dobře, že jsem to nemyslela sexuálně.“ Táhlým hukotem vyjádří pobavení — a mě to současně znepokojí i potěší. Nevím proč. Kelenli si mého náhlého zmatku nevšímá a vstane. „Tak zatím,“ rozloučí se. Vrátí se až za pár dní. Zůstává ale odloučenou součástí naší sítě, a tak je s námi, když se probouzíme, když jíme, když se vyprazdňujeme, když se nám zdají nesouvislé sny, když jsme pyšní na sebe a na ostatní. Sleduje nás, necítíme se však pod dohledem. Mně se její přítomnost líbí, nemůžu ovšem mluvit za ostatní. Ne všichni ji mají rádi. Obzvlášť Gaewha. V našem soukromém rozhovoru z ní sálá bojovnost. „Tak ona se tu objeví hned potom, co přijdeme o Tetlewhu? Těsně před vyvrcholením
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283215