1. ČÁST
vztahu k židovské komunitě. Jozef patří ke známým postavám židovské diaspory na Ukrajině, po opuštění armády se stal městským poslancem v metropoli Dnipro. Dodává, že se zakladatelem Pravého sektoru Dmytrem Jarošem jsou osobní přátelé, a vzápětí si s ním doopravdy telefonuje. Vybledlá nálepka esesáka v autě cestou k frontové linii tak byla nakonec jediným přímým důkazem, že v Pravém sektoru působili i neonacisté. Na další základně, kterou jsem navštívil, si navíc několik pravoseků vzpomnělo na norského spolubojovníka s nacistickým tetováním, který po čase odjel zpátky domů. Jde zřejmě o téhož člověka, o němž psal The Washington Post v reportáži o domnělém neonacistickém charakteru Pravého sektoru.94 To je ovšem trochu jiný problém. Jeho podstatu vyjádřil velitel jednoho z oddílů Pravého sektoru Oleh Kuzko: „Ano, měli jsme tu fašisty i skinheady. Jsou to hodně agresivní chlapi, ale já je respektuji. Když za mnou přijde člověk, který chce chránit svou vlast, je mi úplně jedno, jestli je fašista, rasista, muslim, nebo třeba šílenec. Samozřejmě že bláznům, jako je Samarin, nedám do ruky zbraň, ale přijmu je tak jako tak.“ Velitelova slova kupodivu potvrzuje i profesor Oleksij Haran z Kyjevské univerzity, mezinárodně uznávaný specialista na krajní pravici a politický extremismus. Vysvětluje, že Pravý sektor je jednou z posledních dobrovolnických skupin, které se dosud nestaly součástí oficiálních ukrajinských ozbrojených složek. Jejich velitelé tak mají větší šanci přimhouřit oči nad extrémními názory některých svých členů. Jde ale o marginální skupinu bojovníků a s ideologií samotné organizace to nijak nesouvisí. „Ten příběh o extrémní pravici byl záměrně zveličovaný od dob Majdanu, kdy se Janukovyčova strana snažila očerňovat
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283197