1. ČÁST
vztahu k židovské komunitě. Jozef patří ke známým postavám židovské diaspory na Ukrajině, po opuštění armády se stal městským poslancem v metropoli Dnipro. Dodává, že se zakladatelem Pravého sektoru Dmytrem Jarošem jsou osobní přátelé, a vzápětí si s ním doopravdy telefonuje. Vybledlá nálepka esesáka v autě cestou k frontové linii tak byla nakonec jediným přímým důkazem, že v Pravém sektoru působili i neonacisté. Na další základně, kterou jsem navštívil, si navíc několik pravoseků vzpomnělo na norského spolubojovníka s nacistickým tetováním, který po čase odjel zpátky domů. Jde zřejmě o téhož člověka, o němž psal The Washington Post v reportáži o domnělém neonacistickém charakteru Pravého sektoru.94 To je ovšem trochu jiný problém. Jeho podstatu vyjádřil velitel jednoho z oddílů Pravého sektoru Oleh Kuzko: „Ano, měli jsme tu fašisty i skinheady. Jsou to hodně agresivní chlapi, ale já je respektuji. Když za mnou přijde člověk, který chce chránit svou vlast, je mi úplně jedno, jestli je fašista, rasista, muslim, nebo třeba šílenec. Samozřejmě že bláznům, jako je Samarin, nedám do ruky zbraň, ale přijmu je tak jako tak.“ Velitelova slova kupodivu potvrzuje i profesor Oleksij Haran z Kyjevské univerzity, mezinárodně uznávaný specialista na krajní pravici a politický extremismus. Vysvětluje, že Pravý sektor je jednou z posledních dobrovolnických skupin, které se dosud nestaly součástí oficiálních ukrajinských ozbrojených složek. Jejich velitelé tak mají větší šanci přimhouřit oči nad extrémními názory některých svých členů. Jde ale o marginální skupinu bojovníků a s ideologií samotné organizace to nijak nesouvisí. „Ten příběh o extrémní pravici byl záměrně zveličovaný od dob Majdanu, kdy se Janukovyčova strana snažila očerňovat
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283197
MAMUKA
své oponenty a ruská propaganda si to téma okamžitě osvojila.“ Profesor dále vysvětluje, že tradiční ukrajinský nacionalismus má teritoriální, a ne etnický charakter. Jednoduše řečeno, běžný ukrajinský nacionalista nerozděluje – na rozdíl od svých kolegů v Evropě – lidi na černé a bílé nebo na „skutečné“ Ukrajince a ty ostatní. V zemi, kde velké množství lidí nemá žádnou silnou národní identitu, to ani není možné. „Ukrajinští radikálové často nemají problém přijmout mezi sebe Židy nebo Rusy, pokud jsou ochotní respektovat ukrajinské tradice a způsob života. Platí to i naopak. Můžete být rasově čistý Ukrajinec, ale když prosazujete přílišný liberalismus nebo, nedej bože, obhajujete Rusko, můžete s nimi mít vážné problémy. Pravda je ale taková, že k Evropě, USA a NATO nemají o nic víc důvěry a považují je za podobnou hrozbu pro ukrajinskou suverenitu.“ Další ukrajinský dobrovolnický pluk Azov, který je také spojovaný s neonacismem a válečnými zločiny, byl vytvořen v květnu 2014 z ultrapravicových fotbalových fanoušků v Charkově. Jeho prvním velitelem byl pravicový extremista Andrij Bileckyj, který předtím působil jako šéf hned několika ukrajinských neonacistických organizací. Azov dodnes používá jako svůj symbol vlčí hák, který během druhé světové války používala Hitlerova strana NSDAP i německé vojenské jednotky. Mluvčí Azova Andrij Djačenko přiznal v roce 2015, že počet deklarovaných neonacistů v řadách tohoto pluku je 10–20 procent,95 ve skutečnosti mohl být jejich podíl ještě výrazně vyšší. Americký Kongres z toho důvodu výslovně zakázal americké armádě poskytovat Azovu výcvik nebo jinou pomoc. Azov nevyvolává v ruských médiích takovou hysterii jako Pravý sektor, zřejmě proto, že nastoupil až později a srovnatelné popularitě se netěšil ani na Ukrajině. Masové nošení
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283197
1. ČÁST
fašistických symbolů členy Pravého sektoru tedy bylo čistým mediálním výmyslem, u Azova to ale bylo jinak. Existuje totiž množství dobře zdokumentovaných případů, jejichž svědky se nejednou stali i západní novináři.96 Azov se však také stal legendou, a to hlavně mezi separatisty. Tak jako Pravý sektor zazářil během bojů o doněcké letiště a stvořil mýtus kyborgů, tedy obránců ochotných bojovat do poslední kapky krve, Azov si vydobyl reputaci při dobývání přístavního města Mariupol a v bojích o frontové městečko Marinka. Proruští bojovníci o něm při našich rozhovorech často mluvili s nenávistí, zároveň však s respektem k jeho dobře vycvičeným a vysoce motivovaným bojovníkům. Během své práce s ukrajinskými radikály jsem oslovil několik členů Azova se žádostí o rozhovor, mezi nimi i švédského bojovníka Mikaela Skillta97 a muže, jehož identitu jsem nikdy neodhalil a který na Twitteru používá přezdívku Mikola Šved. Oba jsou deklarovaní pravicoví extremisté, Mikola se dokonce netají svými rasistickými a protiimigrantskými názory v pravidelných veřejných příspěvcích. Mikola i Mikael rozhovor odmítli. Jejich snaha o zachování anonymity je ale jen důkazem toho, že extremistická ideologie tohoto pluku už je spíše minulostí. Azov je od listopadu 2014 součástí ukrajinské Národní gardy – jednotek spadajících pod ministerstvo vnitra – a násilné nebo neonacistické projevy jsou v ukrajinských ozbrojených silách přísně trestány a jejich pachatelé jsou propouštěni ze služby. Potvrzuje to můj ukrajinský respondent, který se představil jako Jack. V pluku Azov strávil v letech 2014 a 2015 třináct měsíců a zúčastnil se většiny rozhodujících bojů. Sám pochází z prostředí kyjevských fotbalových ultras a jeho názory prozrazují přesně to, co by profesor Haran nazval teritoriální nacionalismus. Ústředním motivem Jackových názorů je
102
Ukázka elektronické knihy