Neèas2-zlom.qxd2.10.202018:49Stránka98
rozvrátit spokojené manželství plné lásky, lživá slova šeptaná od jednoho ucha k druhému, bobtnající každou další jedovatou myšlenkou a posléze žijící vlastním životem, dovedou ovládnout celou obec a nakonec způsobit i smrt… Slova na starém pergamenu ležícím roky ve tmě a prachu byla nyní oživena, a co víc, on sám je opsal a tím je rozmnožil, i další si je mohou přečíst. Mnohý v nich sice vidí jen zmatenou řadu písmen, jako rychtář Waldberg, avšak v okamžiku, kdy dopadnou na tu správnou mysl, na duši, která je náchylná k otravě… Právě tyto myšlenky, uvědomil si Mojmír, jsou symptomem nemoci. Už to, že tu možnost připouštím, je znamení, že sám nejsem imunní vůči jejich moci. Proti našemu rychtáři nemají šanci, ten by ani nepochopil, že je tady čeho se bát, jen by se jim vysmál a v noci by dál klidně spal. Nejsem tak silný, jak mě Kristián vidí. Jsem starý a zkušený, a právě zkušenost je mojí slabostí, umožňuje mi vidět to, co bych měl nechat zahalené. „Píše se tu,“ pokračoval vytrvale Kristián, „že Severní vítr odsoudí krásu k uvadnutí a údy bělostné nechá sejít ze světa, třebaže mu patří. To by ukazovalo na manžela.“ Sám se nad tím zarazil, když si vzpomněl na posmutnělou roztržitou postavu pana Izidora, na zmatek, který se mu objevil v očích, když viděl svou zhroucenou ženu. „Anebo spíš na jejího milence,“ rozhodl se. „Zabije ji, i když mu patří, je to něco jako oběť drakovi, jíž se dává do jeho služeb.“ „Nevíme, jestli existoval nějaký milenec,“ odvětil Mojmír. „Ty její návštěvy u bekyní,“ nadhodil Kristián, „mohla to být jen zástěrka…“ „Ano, jistě, měli bychom ověřit, jestli opravdu trávila čas tam. Zítra si to vezmi na starost.“ „Dobře, hm… ale jestliže v těch slovech je opravdu ukrytý vražedný rituál, třeba… třeba ty listy neukradl vrah, ale někdo, kdo chtěl zabránit dalším vraždám!“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283151
Neèas2-zlom.qxd2.10.202018:49Stránka99
„Teď už ale opravdu nemístně fantazíruješ. Žádné další smrti by…“ Mojmírův hlas se vytratil. Zamyšleně převracel zbytek piva v poháru a přimhouřenýma očima sledoval, jak žlutá kalná tekutina naráží do stěn. „Neříká se někdy pivu ‚tekuté zlato‘?“ promluvil zvolna. „Spíš tekutý chleba. Ale občas…“ Kristiánovi se rozšířily oči, když pochopil, kam jeho pán míří. „Východní vítr před zraky bohorodičky popravené postaví se tomu, jenž mění obilí ve zlato. Že by tím myslel někoho, kdo vaří pivo?“ „Rychtář se včera zmínil o smrti městského sládka a soše Panny Marie bez hlavy.“ „To přece nemůže být náhoda!“ zvolal Kristián. „Anebo se oba začínáme honit za přízraky,“ zabručel Mojmír. Dopil jedním douškem zbytek piva a vstal. „Nechme to na ráno. Za denního světla nám třeba všechny ty nápady budou připadat prvotřídně hloupé a jen se nad nimi zasmějeme.“ Shrábl pomuchlaný papír a schoval jej v mošně, snad o něco rychleji, než bylo nutné. „Jdeme domů?“ otázal se trochu zklamaně Kristián. Měl pocit, že nastala chvíle, kdy by v pátrání neměli otálet. „Nechtěl jsi ještě něco zařídit?“ pousmál se Mojmír. „Vážně? Aha, jasně, už vím!“ Kristián se rychle rozloučil a Mojmír ho nezdržoval. Měl o čem přemýšlet a pár nerušených chvil teď mělo větší cenu než marná snaha zrazovat Kristiána od pošetilostí, které mu nejlépe vyjeví vlastní zkušenost.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283151
Neèas2-zlom.qxd2.10.202018:49Stránka100
Ukázka elektronické knihy