106
K a pitol a 3
snižování přebytku na hlavu, které zmenšilo prostor pro nerovnost, a ke snížené schopnosti státu a elit získávat přebytky pro sebe. Násilnými dislokacemi, které pravděpodobně zmírňovaly stávající rozdíly, bylo těžce postiženo i byzantské Řecko. Po nějaký čas mohla být poslední zbývající baštou nerovnosti v imperiálním stylu Konstantinopol, nejvýchodnější výspa evropského urbanismu té doby, ale i toto dobře chráněné centrum zažilo období značného úpadku.110 K zotavení evropských ekonomik a zřízení začalo docházet v různou dobu: za období znovuožívající nerovnosti může být považována karolínská expanze v 8. století n. l. či období muslimského dobytí Španělska. V Británii nastala po skončení římské nadvlády hluboká krize, která dala vzniknout státu pod vedením mocné a bohaté anglosaské (essexské) šlechty. Magnáty ovládaná Byzanc si v 9. a 10. století n. l. upevnila kontrolu nad balkánskými zeměmi. Aristokracie, která byla po pádu Římské říše oslabena, nabírala na síle. Větší kontrolu nad pracovní silou v zemědělství a nad přebytky poskytl elitám nástup feudalismu v 9. století n. l., s výhradou značných geografických rozdílů. Tento proces probíhal jako neustálá koncentrace půdy v rukou světských i čelných církevních představitelů. V letech 1000 až 1300 n. l. zažila Evropa fázi setrvalého ekonomického a demografického růstu. Větší počet lidí, více větších měst, nárůst obchodu a vznik mocnějších elit — to vše zvyšovalo ekonomickou nerovnost. V průběhu tohoto období narůstala nerovnost i v Anglii. Zatímco Domes day Book* z roku 1086 ukazuje, že většina rolnických domácností vlastnila dostatek půdy, která jim zaručovala příjmy převyšující holou obživu, sčítání Hundred Rolls z let 1279 až 1280 už svědčí o tom, že jejich potomci museli své příjmy ze zemědělské produkce doplňovat mzdou za pomoc při sklizních. Modelová simulace naznačuje, že demografický růst nebyl sám o sobě k dosažení tohoto výsledku dostačující. Zvyšující se nerovnost byla způsobena vzájemným působením několika faktorů: narůstajícího počtu obyvatel, transferů půdy, kdy malí vlastníci prodávali půdu, aby měli čím zaplatit za jídlo, osivo a dobytek, nebo aby mohli splácet úroky, a dědických zákonů, které ovlivňovaly dělení majetku a další vynucené prodeje. Z některých rolníků
*
Jednalo se o záznam podrobného majetkového průzkumu tehdejší Anglie, nařízeného Vilémem Dobyvatelem. (Pozn. překl.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283149
N a houpačce
107
se tak stali bezzemci, což nerovnost dále zvyšovalo. V Anglii se mezi rokem 1000 a počátkem 14. století významně zvýšilo pachtovné, zatímco velikost polností ve vlastnictví obyčejných rolníků se zmenšila. Typická velikost parcel ve Francii se mezi 9. a počátkem 14. století snížila ze zhruba 10 hektarů na méně než 3 hektary.111 Nárůst nerovnosti byl rovněž podpořen koncentrací příjmů a bohatství v rukou nejbohatšího obyvatelstva. V roce 1200 byla Anglie domovem 160 magnátů (baronů) s průměrným příjmem 200 liber, ale už v roce 1300 čítala tato skupina na 200 vévodů s průměrným příjmem 670 liber (což bylo v reálných hodnotách dvakrát tolik). Jak bývá pro období zvyšující se nerovnosti typické, největší majetky rostly nejvýrazněji: v roce 1200 měl nejbohatší baron Roger de Lacy z Chesteru příjem ve výši 800 liber (neboli ve výši čtyř průměrných ročních příjmů všech vévodů), ale v roce 1300 už měl Edmund, hrabě z Cornwallu, příjem 3 800 liber, v reálných hodnotách téměř třikrát víc — tedy pětapůlkrát tolik, než činil průměrný příjem všech tehdejších vévodů. Střední anglické elity bohatly ještě nápadněji — počet pasovaných rytířů vzrostl při zhruba stejném příjmovém prahu z asi jednoho tisíce v roce 1200 na přibližně tři tisíce v roce 1300. Nerovné odměny vojáků mohou být vyčísleny poměrem mezi platem rytířů a pěšáků, který vzrostl z 8 : 1 v roce 1165 na 12 : 1 v roce 1215 a 12—24 : 1 v roce 1300. Není pouhou shodou okolností, že na počátku 14. století dosáhl vrcholu i dovoz francouzského vína. Příjmy elit rostly v reálných hodnotách ve stejné době, kdy příjmy obyčejných občanů klesaly. Vzájemné účinky mezi růstem počtu obyvatel a komercionalizací pravděpodobně přinesly podobné výsledky i v jiných částech Evropy.112 V předvečer propuknutí morové pandemie tzv. černé smrti v roce 1347 byla Evropa jako celek nejrozvinutější a zároveň nejnerovnější od doby Římské říše. Tyto dva vrcholy se však dají porovnat jen s obtížemi. Domnívám se, že ani na počátku 14. století nedosahovala celková nerovnost úrovně dosažené o téměř jedno tisíciletí dříve. Pozdně římská aristokracie, vlastnící aktiva po celém západním Středozemí i ve vnitrozemí, jež vysávala zdroje imperiálního fiskálního kolosu, jemuž se ve středověké Evropě nic nevyrovnalo, neměla ve středověku obdobu. Ještě vyšší míru extrakce než vyspělá Římská říše mohla zažít snad jen Byzantská říše, ta se však rozkládala z velké části mimo vlastní Evropu. Stojí snad za zmínku, že jediný odhad příjmového Giniho koefi cientu pro Anglii a Wales kolem roku 1290 znamená, že nerovnost — měřeno
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283149
108
K a pitol a 3
srovnatelnou úrovní produktu na hlavu — byla na o něco nižší úrovni než v Římské říši ve 2. století n. l. Žádné významnější srovnání nerovnosti v období Římské říše a vrcholného středověku dosud nemáme. Důležitý je však trend celkového nerovnoměrného rozdělování příjmů a bohatství ve vrcholném středověku, o němž nemáme důvod pochybovat. Daňové záznamy, vypovídající o vysoké úrovni koncentrace bohatství v Londýně a v Paříži v letech 1310—1320 (s Giniho koeficienty ve výši až 0,79 či pravděpodobně ještě vyššími), pouze dokumentují podmínky panující ke konci dlouhodobé obchodní revoluce tohoto období.113 To vše se mělo změnit poté, co v Evropě a na Středním východě propukl v roce 1347 zmíněný mor, který se ve vlnách vracel po několik generací, a podlehly mu desítky milionů lidí. Má se za to, že do roku 1400 zemřela na mor více než jedna čtvrtina všeho obyvatelstva Evropy — v Itálii dokonce až třetina a v Anglii téměř polovina. Pracovní síla se stala vzácnou: reálné mzdy nekvalifikovaných městských dělníků se v polovině 15. století zvýšily v celém regionu zhruba dvojnásobně; mzdy kvalifikovaných řemeslníků se zvýšily o něco méně. V reálných hodnotách se zdvojnásobily i mzdy anglických dělníků v zemědělství, snížily se renty a majetky elit zaznamenaly značný pokles. Zlepšila se strava obyčejných lidí od Anglie až po Egypt a jejich tělesná výška se zvětšila. Jak ukážu v kapitole 10, daňové záznamy z italských měst ukazují dramatický pokles nerovnosti bohatství: místní či regionální Giniho koeficienty se snížily o více než deset bodů a majetkové podíly nejbohatších o jednu třetinu i víc. Staletí nerovného rozdělování byla přerušena jedním z nejtěžších otřesů, které kdy lidstvo zažilo.114 ŠPLHÁNÍ K NOVÝM VÝŠINÁM Koncem 15. století morová rána utichla a evropské obyvatelstvo se začalo zotavovat. Ekonomický rozvoj dosáhl nových výšin, stejně tak i nerovnost. Vznik evropských fiskálně‑vojenských států a zámořských koloniálních říší spolu s bezprecedentní expanzí globálního obchodu podpořil institucionální změny a nové směnné sítě. Obchodní a tributární směny sice vždy existovaly bok po boku, obchodní směna však začala postupně převažovat. Komercializace způsobila transformaci tributárních států a zvýšila jejich závislost na výnosu z obchodu. Růst integrovanějšího světového systému podporovaného zlatem z Nového světa a mezikontinentálním obchodem mobilizoval
Ukázka elektronické knihy