který se mě snažil přesvědčit, abych okamžitě opustila své místo a z televize odešla, jinak prý bude zle. Po poradě s generálním ředitelem Jiřím Hodačem a právníky jsem se rozhodla osoby přítomné ve velíně, které byly zaměstnanci České televize (v té době tam totiž začínali přicházet politici a známé osobnosti), převést na jinou práci. Celkem šlo o devatenáct osob, jimž jsem hodlala navrhnout, aby odjely domů a zpracovaly analýzu vysílání ČT. Za asistence právníků a ochranky jsem začala u Karla Nováka, zástupce šéfredaktora redakce zpravodajství, který opět vytasil chrochtající plyšové prase. Pokyny odmítl převzít, tak jsem mu je přečetla nahlas. Stejně jsem postupovala u dalších osmnácti osob. Mezitím se ve velíně shromáždilo množství lidí, kteří vykřikovali, skandovali, nadávali, takže bylo velmi obtížné pro hluk každému zvlášť pokyn k převedení na jinou práci přečíst. Přesto jsem to přečetla všem – Marcele Augustové, Jolaně Voldánové, Josefu Maršálovi, Jiřímu Janečkovi, Barboře Šámalové, Petru Buchtovi, Ivetě Toušlové, Marku Vítkovi, Liboru Dvořákovi, Tereze Engelové, Romanu Bradáčovi, Petru Semeckému, Haně Vítkové, Karlu Rožánkovi, Marku Wollnerovi a Kateřině Blechové. Redaktor Petr Kopecký mi listinu vyškubl z ruky, takže se přetrhla, Otakar Svoboda mě zase při čtení urážel, Patrik Kaizr dokonce přede mnou utíkal, přesto se mi podařilo se za ním davem prodrat a pokyny mu přečíst. ••• V tu dobu začal ve velíně masivně vzrůstat počet osob, které nebyly zaměstnanci ČT. Navíc se tam začaly shromažďovat kartony s vodou, spací pytle, prádlo, obuv, krabice s jídlem a podobně. Neustále tam bylo několik kamer s logy České televize, které zaznamenávaly každý můj krok, včetně odchodu na WC. 26. prosince jsem vyzvala zaměstnance, aby se vrátili ke své práci, přestali vodit do velína cizí osoby a respektovali nové vedení. Také jsem je upozornila, že k šíření svých názorů používají majetek České televize, a to nejen kamery a veřejnoprávní obrazovku, ale také telefony, počítače a podobně. Ovšem jejich urážky a tlak na mou osobu se stupňovaly, výjimkou nebylo strkání, bouchání dveřmi, dokonce plivání… ••• Jelikož se situace rozhodně nevyvíjela k tomu, že by bylo nové vedení televize respektováno, přikročila jsem 30. 12. k předání dalších výpovědí, tentokrát z důvodů hrubého porušování pracovní kázně, s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Se dvěma právníky, panem Kněnickým a čtyřmi členy své vlastní ochranky jsem se vydala do velína. Byl zavřený zevnitř a asi po desetiminutovém klepání se dveře otevřely. Uvnitř stáli v půlkruhu nastoupení redaktoři společně s lidmi, kteří rozhodně nebyli zaměstnanci televize, například jsem tam zaregistrovala Jana Rumla, Zuzanu Roithovou, Michaela
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283129